Kdysi tu byl kluk. Danny Torrance se jmenoval. Ten kluk viděl, co jiní neviděli, a zažil, co jiní nepřežili. Po letech je z kluka muž pronásledovaný vlastními démony a selháními. Pak se však objeví dívka s kouzelným jménem Abra. Má stejné nadání a její život je v ohrožení. Danny dostane ještě jednu šanci dokázat, že jeho život má smysl…
Tommyknockeři u nás už jednou vyšli – neblahé paměti v devadesátých letech, s překladem od pána, jehož jméno se nevyslovuje. Takže zpráva, že se blíží nový překlad od Milana Žáčka, byla přijata s neskrývaným jásotem. Takovým, že o knize musíme poreferovat podvakrát.
Nový film Neilla Blomkampa budí vášně. Což je v podstatě dobře, nikdo nechce točit filmy, které budou lidem lhostejné. Ale každý by asi chtěl, aby ty vášně byly veskrze pozitivní. No, život je plný zklamání. A taky je nefér. Elysium totiž většinou kritizují pravičáci, že je levicový, a levičáci frflají, že není radikální a vykořisťovatelé nejdou ke zdi. No, já jsem monarchista, takže bych je postřílel všechny a prostě se bavil parádní špinavou jízdou, jaká tady dlouho nebyla.
Colin se vykoupal, provrtal dno vany, odstřihl si konce víček a zkontroloval svého osobního šéfkuchaře Nicolase, zda už chytil úhoře žijícího v kohoutku. To vše za pomoci věrné šedé myšky. A pak už přišel Chick; kamarád a hlavně fanatik do superhvězdy filozofie Jeana-Sol Patra. A tehdy dojde k strašlivému zvratu – Chick se totiž zamiloval a Colin chce ten opojný pocit zažít také…
Tak nám pokousali prezidenta, paní Müllerová. A taky spoustu dalších. Jsou nějak při chuti. A kdopak? No zombie přeci. Mám takovej pocit, že z tohohle bude pořádná mela. Z tohohle bude možná i světová mela. Dejte na má slova… No, tak na ta slova došlo. Lidi vs. Zombie, ultimátní match, kde ohnilci hrajou pořádnou přesilovku. Ale živáci mají zase hvězdný tým Brad Pitt – Marc Forster.
Filozofická otázka na úvod: proč se na Fantasyplanet.cz zabývat snímkem Až vyjde měsíc, když ho nikdo do fantastiky neřadí? Odpověď: protože to je fantastický film. Tečka. Následující text číst nemusíte, vše podstatné již víte. Tečka. Tečka. Pokud ovšem ten film neuvidíte – i když ani k tomu vás nikdo nenutí – bude váš život šedivý a prázdný. Tečka. Tečka. Tečka.
Boris Hokr u nás působil jako zástupce šéfredaktora a sázel naším jménem nemalé částky v kloplachových arénách, díky čemuž byly redakční večírky tak příjemné. Žel, v poslední době Boris podléhal čím dál více své závislosti na vínu a kočkách, od nichž chytil jistou degenerativní chorobu nervů. Je tedy na čase mu poděkovat a poprosit jej v jistých záležitostech o mlčení. Na jeho místo nastupuje Pepa Horký a na rozloučenou mu věnujeme tento malý dárek… Buď zdráv, kočičáku!