Na Zemi se valí záplavy mimozemských vetřelců a běžné zbraně přestávají fungovat. Naštěstí se včas objeví Vražedný sokol, ptačí hrdina z jiné dimenze, jehož síly násobí řízná metalová hudba. A pak je tu Jake, geniální muzikant, který ale před časem pověsil kytaru na hřebík. Je čas vstoupit znovu na scénu!
Říká se, že fantastika má bořit hranice, a pro Meziměsta toto tvrzení platí obzvlášť. Tenhle zasněný příběh totiž stírá rozdíly mezi různými realitami a nechává promluvit příběhy, ukazuje, jak se nepříliš vzdálené a přitom zcela odlišné světy mohou prolínat, ovlivňovat a promlouvat k sobě.
Bájné bytosti, které od nepaměti existují pouze v lidské fantazii. Yetti, lochneska, jednorožci… Jenže co když jsou přece jen opravdové? Co když v mongolské poušti Gobi lidé narazí na tvora, který nemá existovat?
Momo patří do skupiny „populárních středoškolaček“ a hledá toho pravého. Ken je samotářský podivín. Ona věří na duchy, on zase na UFO. A když je sázka svede dohromady, bude to pěkná mela.
Lidstvo je v ohrožení. Tajemnými portály mohou z paralelních světů do toho našeho vstupovat všemožná monstra – tedy pokud je včas nezastaví lovci. A právě jedním z lovců je i Činu Song. Jenže už dávno není tím nejhorším z nejhorších, z frajera ztěží do počtu se stává síla, se kterou je třeba počítat.
Budoucnost, která je za rohem. Zločiny, jejichž pachatele je téměř nemožné odhalit. Lži, manipulace a zkreslování. To vše se děje, a my si to možná ani neuvědomujeme. Překračujeme hranici budoucnosti a rozbíháme se přitom s úsměvem idiotů hlavou proti zdi. A členové Syndikátu si mnou ruce.
Od literární minulosti se náš rozhovor s René Vaňkem stočil k budoucnosti (nejen té literární). A také volnému času, skautům a umělé inteligenci. Zkrátka, bylo o čem hovořit, protože Kovové nebe nabízí mnoho pestrých témat.
Sešli jsme se s René Vaňkem kdesi pod kovovým nebem, abychom ho vyzpovídali. Co píše, od kdy píše, proč píše, co se snažil ve své novince s názvem Kovové nebe lidstvu sdělit a další otázky doslova pršely – a René přišel bez deštníku, takže mu nezbylo než odpovídat.
„Ty vole, viděl si toho skauta?“ “Cože? Jakýho skauta? Hrabe ti? Kde by se tady, v tajný laboratoři, vzal sakra skaut?“ „No tak čum, támhle u toho compu, ten přerostlej blbeček ve skautským s knírkem jak… Ty vole, viděls to? Von právě vodešel zdí!“
Vesmír je místo plné problémů. Do zástupu autorů, kteří se nás o tom snaží přesvědčit, se přidává i Jakub Hoza. Na začátku číhá na jednotku bojových klonů v podstatě rutinní mise – prohlédnout zapadlou díru kdesi na okraji vesmíru a zjistit, proč se posádka nehlásí Jenže tam, kde pro mnohé většinou problémy končí, tam pro Jana Jansena teprve začínají…