Říká se, že fantastika má bořit hranice, a pro Meziměsta toto tvrzení platí obzvlášť. Tenhle zasněný příběh totiž stírá rozdíly mezi různými realitami a nechává promluvit příběhy, ukazuje, jak se nepříliš vzdálené a přitom zcela odlišné světy mohou prolínat, ovlivňovat a promlouvat k sobě.
Bájné bytosti, které od nepaměti existují pouze v lidské fantazii. Yetti, lochneska, jednorožci… Jenže co když jsou přece jen opravdové? Co když v mongolské poušti Gobi lidé narazí na tvora, který nemá existovat?
Momo patří do skupiny „populárních středoškolaček“ a hledá toho pravého. Ken je samotářský podivín. Ona věří na duchy, on zase na UFO. A když je sázka svede dohromady, bude to pěkná mela.
Lidstvo je v ohrožení. Tajemnými portály mohou z paralelních světů do toho našeho vstupovat všemožná monstra – tedy pokud je včas nezastaví lovci. A právě jedním z lovců je i Činu Song. Jenže už dávno není tím nejhorším z nejhorších, z frajera ztěží do počtu se stává síla, se kterou je třeba počítat.
Budoucnost, která je za rohem. Zločiny, jejichž pachatele je téměř nemožné odhalit. Lži, manipulace a zkreslování. To vše se děje, a my si to možná ani neuvědomujeme. Překračujeme hranici budoucnosti a rozbíháme se přitom s úsměvem idiotů hlavou proti zdi. A členové Syndikátu si mnou ruce.
Od literární minulosti se náš rozhovor s René Vaňkem stočil k budoucnosti (nejen té literární). A také volnému času, skautům a umělé inteligenci. Zkrátka, bylo o čem hovořit, protože Kovové nebe nabízí mnoho pestrých témat.
Sešli jsme se s René Vaňkem kdesi pod kovovým nebem, abychom ho vyzpovídali. Co píše, od kdy píše, proč píše, co se snažil ve své novince s názvem Kovové nebe lidstvu sdělit a další otázky doslova pršely – a René přišel bez deštníku, takže mu nezbylo než odpovídat.
„Ty vole, viděl si toho skauta?“ “Cože? Jakýho skauta? Hrabe ti? Kde by se tady, v tajný laboratoři, vzal sakra skaut?“ „No tak čum, támhle u toho compu, ten přerostlej blbeček ve skautským s knírkem jak… Ty vole, viděls to? Von právě vodešel zdí!“
Vesmír je místo plné problémů. Do zástupu autorů, kteří se nás o tom snaží přesvědčit, se přidává i Jakub Hoza. Na začátku číhá na jednotku bojových klonů v podstatě rutinní mise – prohlédnout zapadlou díru kdesi na okraji vesmíru a zjistit, proč se posádka nehlásí Jenže tam, kde pro mnohé většinou problémy končí, tam pro Jana Jansena teprve začínají…
Lidé si mysleli, že dobýt divokou planetu Luzná, na které se vás pokusí sežrat nebo otrávit cokoliv, co zde žije, s dostatečnou palebnou silou zvládnou. No, zdá se, že to nebude tak úplně pravda. Ale Češi se na svém vybraném ostrově drží zuby nehty a navíc mají nečekaného hrdinu – Kazimíra Nezbedu. Což ale proti celé nepřátelské planetě nejspíš nebude stačit.