Vlkodlačice Kroana a její dobrodružství se už dokázaly zapsat do paměti mnohých čtenářů jako kvalitní historická fantasy s příjemným slovanským nádechem. Povedlo se však Zdeňku Žemličkovi i nové pokračování?

V dnešní době je probírání se postapokalyptickými sci-fi jako procházení hustou džunglí. Člověk musí mít pořádně ostrou mačetu, aby se prosekal těmi liánami a keři nechutného množství mládežnických hrdinů, kteří se pitvají ve svých bolístkách a brečí nad tím, že je jejich vyvolená nechce, zatímco kolem zuří atomová zima. Je to prostě tvrdý svět, ve kterém se ale i nadále dá nalézt mýtina plná osvěžujícího radioaktivního vzduchu. A na jedné se vyjímá Silo.

Země je již delší dobu neobyvatelná kvůli nukleární apokalypse a zbytky lidstva přežívají na třech vesmírných lodích. Sto mladých delikventů odsouzených k smrti je vybráno, aby odletělo zpět na planetu a pokusilo se ji rekolonizovat. Čekáte drsné survival dobrodružství? Radši nečekejte, protože Clarke se hněvá na Wellse, a jak sami uznáte, tento problém je třeba řešit přednostně.

Občas je potřeba zavzpomínat na dobu, kdy někteří autoři nebyli známí tolik co dnes. V tomto článku se proto podíváme na zoubek George R. R. Martinovi a jeho sbírce sci-fi povídek Tufova dobrodružství.

Když k vašemu stolu přistoupí mladá, levandulí vonící a zrzavá knihovnice a chce se s vámi dát do řeči, nejspíš si budete říkat „pochváleni budiž bohové, že mi dopřáli takového štěstí“. Jakmile však dojde k tomu, že po vás bude chtít vědět lokaci magického meče, bude pro vás nejlepší, když jí řeknete, že jediný magický meč máte v kalhotách. Věřte mi, za ty problémy se skutečným mečem to nestojí.