Čas od času není na škodu vyhledat si nějaký top seznam fantasy literatury, protože v něm lze nalézt řadu zajímavých kousků. Příkladem budiž první díl trilogie Živé lodě, Magická loď, od americké spisovatelky Robin Hobb (vlastním jménem Margaret A. Lindholm Ogden), která se proslavila hlavně trilogií Farseer – též uvedena v seznamu Top 100 fantasy books na internetových stránkách fantasybookreview.co.uk.

Položili jste si někdy otázku typu: „Jak by to vypadalo, kdyby Třetí říše uspěla se svojí ideologií o nadčlověku? Jak by probíhala druhá světová válka, kdyby do ní zasahovaly nadpřirozené síly? Co všechno tajné služby ututlaly? Co ve skutečnosti stálo za úspěchem Německa v Ardenách nebo jeho porážkou v bitvě o Británii?“ Pokud chcete znát odpovědi, měli byste soustředit svou pozornost na Hořkou setbu od Iana Tregillise.

Nakladatelství Talpress nám v průběhu tohoto roku dopřálo rovnou tři kousky z pera Brandona Sandersona. Pravděpodobně nejočekávanějším z této trojice byla Slova Paprsků, druhý díl série Archivu Bouřné záře, na která jsme si museli nějaký ten rok počkat. Čekání jsme si však mohli zkrátit s Ocelovým srdcem, jež nás zavedlo do světa Zúčtovatelů, a Ohnibojem, jenž pokračuje tam, kde jeho předchůdce skončil. Dokáže však Ohniboj dosáhnout kvalit Ocelového srdce?

Jméno Ray Bradbury si většina čtenářů pravděpodobně spojí s románem 451° Fahrenheita, který se řadí mezi klasická díla science fiction. Sečtělejší jedinci jej dají do spojitosti též s povídkovými sbírkami Kaleidoskop a Marťanská kronika. Od podzimu tohoto roku mohou čeští čtenáři mezi jeho díla zařadit též Strom duchů, jenž u nás vyšel zcela poprvé, a který se – jak sama obálka napovídá – vztahuje k Halloweenu, nebo chcete-li po našem, Dušičkám.

Lámali jste si někdy hlavu nad tím, v čem spočívá život věčný a jak jej dosáhnout? Chcete-li vědět, jak na to, přičichněte k Parfému bláznivého tance.

Odpověď na položenou otázku může nabídnout Lynnne Trussová ve svém románu Pekelný kocour.

Lákavá obálka, pochvalná prohlášení a slibná přirovnání zahrnující odkazy na Twin Peaks, Murakamiho nebo Davida Lynche zcela logicky snad u každého potenciálního čtenáře vyvolávají velká očekávání. Otázkou však zůstává, zda si finský spisovatel Pasi Ilmari Jääskeläinen zaslouží být zmiňován ve spojitosti s takovými jmény.

Když se vysloví jméno Jack London, téměř každý automaticky spojí tohoto amerického spisovatele především s dobrodružnou literaturou a knihami Bílý Tesák či Volání divočiny. Londonova rozsáhlá tvorba ovšem nezahrnuje jen literaturu pro mládež.