Velké odhalení hned na začátek: Prometheus je úchvatné, místy dokonce dechberoucí sci-fi, které v lecčem připomíná snímky ze zlatých let tohoto žánru. Pojí v sobě romantiku objevování nových světů se strachem z tajemných končin vesmíru a temných zákoutí lidské mysli, to celé v hlubším, až filozofickém podání. Přesto se v žádném textu o něm nemůže neobjevit slovo bohužel.
Poslední dobou se objevila zdánlivě náhodná skupinka jedinců, kteří mají to, co bychom mohli popsat jako „zvláštní schopnosti“. Ačkoliv si to v tuto chvíli neuvědomují, tito jedinci zachrání svět a změní jej jednou provždy.
Je tu poslední část největších lásek. Bylo conování, posléze komiksy i knihy, zákonitě se tedy očekává, že napíšu obdivné psaní na téma film. Musím se ale vzbouřit proti systému a vzlétnout do výšin anarchistického ráje, alespoň na chvíli, než budu sražen zpět Velkou sestrou, proto nebudu povídat o své lásce k pohyblivým obrázkům, o své nakupovací DVD-mánii (což už jsem udělal). Proto také musí tento text vyjít o pár hodin později, než je bježné (a s alespoň jednou pravopisnou chybou). Pravá ANARCHY IN THE FP!
Tim Burton sice patří mezi nejoblíbenější režiséry dneška, o toto renomé se však zasloužil svojí starší tvorbou. V posledních letech totiž netočí zrovna excelentní kusy – naposledy snad Mrtvou nevěstu. Sweeney Todd byl sice zajímavý, leč ne fungující, zato předloňská, paradoxně jediná Burtonova miliardová Alenka v říši divů pozbyla i oné zajímavosti. (Upřímně, ani Karlíka a továrnu na čokoládu bych si podruhé nepustil. Ten má však alespoň některé neoddiskutovatelné kvality a zástup kamenováníchtivých fanoušků).
A jak to bylo dál? Krásný věk, z něhož někteří, mezi něž se s radostí počítám, snad nikdy nevyrostou. Pokud se mezi ně počítáte také, tak právě vy, milovníci všech příběhů, romantických, strašidelných, akčních i komických, slyšte: tuhle knihu musíte mít.
YHVH žehnej nakladatelství Argo za jeho snahu o vydání díla Philipa K. Dicka. Vždyť jak by ten náš trh vypadal chudě bez jednoho z nejlepších, nejoriginálnějších a zaslouženě nejoblíbenějších sci-fi spisovatelů 20. století? Do rukou se nám teď dostává jedno z jeho raných románových děl, Oko na nebi.
Rada na úvod: Roztáhněte záclony a nechte do tmou prostoupené místnosti proudit světla noci: světlo měsíce, světla hvězd, světla měst. Pokud není venku zima, otevřete okno a vpusťte zvuky světa. Rozsviťte baterku nebo lampičku, ať si nekazíte oči. Ponořte se do stránek, nezapomínejte však zadržet dech! Právě noc jakoby dodávala Lovecraftovým slovům to správné kouzlo, které způsobuje, že vize jeho jistě šílené mysli nabírají zřetelnějších a děsivějších kontur. Neboť kdo ví, co všechno se může schovávat ve stínu uvnitř stínu?
V rozmezí celých patnácti let a na ploše takřka poloviny světa se odehrává povídkový román Tomáše Bandžucha Ve službách republiky. Kulisu pro podstatnou část příběhů však představuje, jak samotný název knihy napovídá, malebné území První republiky, případně německé sousedství.
Kdysi dávno se dvanáct okrsků prosperující Severní Ameriky rozhodlo dát najevo svůj nesouhlas s vládou Kapitolu vzpourou. Ta vyústila v občanskou válku, která zpustošila celou zemi. A protože v ní přesvědčivě zvítězila strana Kapitolu, musí teď okrsky kromě bídy s nouzí, která na ně byla uvalena, platit krutou daň: po mytologickém vzoru převzatém z báje o Krétě, Minotaurovi a Théseovi musí každoročně každý z nich vyslat své dva mladé zástupce, chlapce a dívku ve věku 12 – 18 let. Ti se utkávají v Hladových hrách, v aréně, kde bojují na život a na smrt, aby mohl vzejít jeden vítěz.
Literární John Carter sloužil jako předobraz mnoha filmovým kultům od Star Wars po Avatara. Tentokrát se na plátno vydal sám, aby své následovníky bez zardění lacině vyžral v příběhu, který vychází z legendární Princezny z Marsu.