Každý máme nějakou literární slabost, nějaké téma, kterému nemůžeme odolat. Tou mojí jsou (vedle upírů, zombií a děl Jiřího Pavlovského) příběhy z amerických středních škol. Ani nemusí být fantasy, ale pokud jsou, tím líp. Psycholog by v tom jednoznačně identifikoval patologickou fascinaci něčím, z čeho mám ve skutečnosti hrůzu.
Vzpomínáte si na náš projekt Cesty k fantastice, v němž jsme vám nabízeli články osobností české a slovenské fantastiky na téma “jak jsem k fantastice přišel”? V novém roce ho oprašujeme a jako první vám svou cestičku předkládá redaktorka a autorka Jana Jůzlová, která svému příspěvku dala výstižný název Jak jsem k fantastice přišla aneb Za vším hledej muže (většinou).
Slyšeli jste někdy o Bratrstvu černé dýky? Ne? Není divu, po produkci nakladatelství Baronet pravověrný čtenář fantastiky obvykle nekouká, stačí koutkem oka zahlédnout obálku a tuší, že to nebude pro něj. A koneckonců – co si taky myslet o sérii s názvy Milenec z temnot, Milenec z věčnosti a Probuzený milenec, jejíž hrdinové se jmenují Wrath, Tohrment, Vishous, Rhage, Phury a (nejlepší nakonec) Zsadist? U někoho může už jen přehled jmen a text na záložce vzbudit nežádoucí kožní reakci, jiný usoudí, že podobná série stojí při nejmenším za nahlédnutí – nepochybně to bude zábava. Těch šest řízků s říznými jmény jsou totiž upíři.
V sobotu 30. 5. 2009 proběhl již 4. ročník komiksového mejdanu Crwecon. Na tuto akci jsem šla podruhé v životě, a to ani ne tak z lásky ke komiksům, jako z lásky k pořadateli. Ne že bych proti komiksům jinak něco měla; nemyslím si, že je to četba jen pro děti a zaostalé jedince.
Když jsem ve svém článku o příručce Středověký svět podotknul, že by stála za zhodnocení historika, ozvala se jako na zavolanou historička Jana Jůzlová, která v této recenzi knížku podrobně rozebrala. Neodpustila si ani kritiku problematických pasáží. – pozn. OJ.