Ačkoli jsem v recenzi na první část románu prohlašoval, že by mělo pokračování vyjít do konce minulého roku, nestalo se tak. Milovníci tvrdé akční sci-fi museli počkat do března, než jim nakladatelství Triton naservírovalo další nášup pořádného šťavnatého počtení. V podstatě vše, co jsem napsal o prvním díle, platí i u jeho pokračování. Tak, a je to, můžu si jít zase číst… cože, proč na mě ten šéfredaktor tak řve? Že musím napsat víc? Tak dobře, pokračujeme.

Před mnoha a mnoha lety… No, není to vlastně až tak hrozně dávno, co nakladatelství Leonardo vydalo sbírku polských fantasy povídek Maladie. Ta sbírka byla vynikající a mezi smetánkou polské fantasy se nacházela i povídka “Smradlavá práce” od Eugeniusza Debskeho. Dobrodružství “zaklínače” Hondelyka byla opravdu zábavná, ale od té doby se mi nic od Debskeho nedostalo do rukou. Až teď. Stejné nakladatelství, stejný autor, stejná zábava? Ale kdeže!

Už jsem v to ani nedoufal, ale ta chvíle přesto nastala – po roce a půl vyšel druhý díl výborné fantasy Měsíční zahrady. Jmenuje se Dům mrtvých, má více stran, je podstatně dražší a co je nejdůležitější, je stejně kvalitní jako jeho starší sourozenec. Což stojí za povšimnutí, neboť to není samozřejmost, spíše naopak. V podstatě vše, co jsem pochválil ve své recenzí na Měsíční zahrady, najdete i v této knize.

Musím přiznat, že i když obyčejně netrpím nějakým přílišným ostychem, tak jsem k tomu, abych mohl napsat o této knize, musel sebrat poslední zbytky odvahy, kterou mám. V souvislosti s románem Poslední pán Prstenu se v komunitě fanoušků fantasy zvedla tak mohutná vlna silných emocí, jakou už dlouho nepamatuji.

První díl z nové série space oper Porucha reality mě opravdu mile překvapil. Obvyklé reklamní cancy na zadní straně obalu alespoň částečně nelžou – i když tahle kniha není tak skvělá jako Duna nebo Hyperion, jak tvrdí reklama, tak “Zjevení” rozhodně neurazí a nezklame žádného milovníka té nejtvrdší sci-fi. Po dlouhé době jsem zase zažil stejný pocit údivu jako tehdy, když jsem kdysi dávno se sci-fi začínal objevovat taje vesmíru, budoucnosti, jiných dimenzí atd.

Krátce po knize Pasqualův anděl vyšel další román, zabývající se alternativní historií. Koneckonců, proč ne. Je dobře, že se kromě záplavy fantasy objevuje i něco jiného. Nakladatelství Triton, štika v českém fantastickém rybníce, se evidentně snaží připravit ediční program, v němž si vybere každý. A zatím se mu to daří více než dobře, protože vydalo několik opravdových skvostů a ten zbytek je „jen“ velmi kvalitní. Dost bylo mazání medu kolem ústního otvoru a pojďme se podívat na Newtonovo dělo.

Podle toho, co pro nás připravuje nakladatelství Laser, se zdá, že spisovatel Paul McAluey má velmi široký záběr. Zatím jsme si u nás mohli přečíst jeho trilogii o Konfluenci, která by se dala zařadit nejspíš do “science fantasy”, a kyberpunkový Fairyland. Jeho nový román “Pasqualův anděl” se odehrává v alternativní minulosti, a ještě je navíc “šmrncnutý” oblíbeným steampunkem.

Polský spisovatel Andrzej Pilipiuk si u nás získal slušnou pověst svými povídkami, ve kterých vystupuje exorcista-amatér Jakub Vandrovec. To je ovšem jen jedna část jeho literární produkce. Napsal také pokračování příběhů i u nás známého – a v Polsku velmi populárního – pana Auťáka, ovšem tyto knihy jsou určeny dětem. Dnes Vám chci představit jeho zatím poslední dílo, román Sestřenice.