Jak jsem slíbil, netrvalo to dlouho a je tu má recenze na druhou část sci-fi „Neutroniový alchymista“ s názvem Střet. První části jsem vytýkal jisté nedostatky, takže jakpak je na tom její pokračování?

„Neutroniový alchymista“ je pokračování kvalitní space opery „Porucha reality“ a také vyšel rozdělený do dvou částí. Proto jsem měl původně v úmyslu mazaně napsat jen jednu recenzi na obě knihy a ušetřit si tak práci, ale nakonec jsem od toho upustil. I když jde o jednu knihu, obě části se liší tak, jako by šlo o úplně jiné dílo.

Trvalo to sice delší dobu, ale nakonec jsme se dočkali. Netrpělivě očekávání „Boží bojovníci“, pokračování románu „Narrenturm“, jsou zde. Jakmile tato zpráva dorazila, nemeškal jsem a po vzoru hrdinů románu jsem vyrazil na spanilou jízdu do Slezska, země Poláků. Bohužel jsem s sebou neměl deset tisíc ozbrojených husitů, a tudíž jsem se musel dopředu zaopatřit potřebnými groši na knihu – napadení knihkupectví ohněm a železem nepřipadalo v úvahu. Stálo čekání za to?

Takřka po roce od vydání románu Newtonovo dělo se k českým čtenářům dostává jeho pokračování s názvem Andělské počty. Recenzi prvního dílu najdete na našich stránkách, takže pokud nevíte, oč jde, neleňte a směle si ji přečtěte. Tento román je docela zajímavým příkladem toho, že do škatulky „alternativní historie“ toho jde nacpat opravdu hodně.

Román Jizva je volné pokračování „Nádraží Perdida“, knihy, jež u nás vyšla zhruba před rokem. A je skoro stejně dobré. V tomto okamžiku bych mohl přestat psát, neboť bylo sděleno vše podstatné. Pokud jste „Nádraží Perdido“ četli a byli jste jím nadšeni stejně jako já, stejně nemáte jinou volbu než jít a koupit si Jizvu. A pokud se Vám nelíbilo nebo ho – z jakýchkoliv důvodů – číst nehodláte, tak vám stejně není pomoci a můžete se jít bodnout.

Amerického spisovatele Rogera Zelazneho si většina čtenářů automaticky spojuje hlavně s jeho nejznámějším (neříkám nejlepším) dílem, cyklem románů o Amberu. Ovšem tenhle plodný autor toho má na svědomí daleko víc. Poté, co u nás vyšly asi všechny jeho nejlepší knihy, přichází řada i na ty o něco méně podařené kousky. Ani těch se však není třeba bát. Zelazny byl profesionál a řemeslo měl dokonale zvládnuté, takže to rozhodně není špatné čtení.

Není to tak dlouho, co se na knihkupeckých pultech v Polsku konečně objevila další kniha Andrzeje Pilipiuka s lákavým názvem Tajemství Kuby Rozparovače a já Vám tedy mohu přinést její fundované a nestranné hodnocení. Venkovský exorcista – amatér Jakub Vandrovec – se opět vrací na scénu a jak se zdá, má dobrou formu. I když má stovku na krku, není duch, přízrak, zjevení nebo flaška kořalky, která by před ním obstála.