Ruský spisovatel Sergej Lukjaněnko měl na našem trhu nevídaný, vskutku raketový start. Od začátku roku, kdy u nás debutoval Hranicí snů, mu vyšlo pět knih a šestá by se ještě měla do konce roku objevit. A co více, jeho díla byla velice vřele přijata. Čtenáři jsou bez sebe blahem, kritici pějí pochvalné ódy a vydavatelé si spokojeně mnou ruce nad prodejností. Šerá hlídka je takovým příslovečným posledním hřebíkem do rakve těch, kteří snad o autorovi pochybovali.

Rozsáhlý fantasy cyklus Malazská kniha padlých kanaďana Stevena Eriksona se nikdy nepokoušel předstírat, že je to čtení pro všechny. Svým rozsahem, šíří záběru a relativní složitostí je to rozhodně dílo, se kterým je třeba se pořádně popasovat. Přesto (nebo právě proto) si vytvořil skupinu oddaných fanoušků, kteří na něj nedají dopustit a kteří vědí, že dlouhé čekání na další pokračování se opravdu vyplatí.

Knihy ruského spisovatele Sergeje Lukjaněnka se pro fanoušky science fiction staly pravděpodobně nejpříjemnějším překvapením tohoto roku. Nejprve u nás zabodoval příjemnou space operou Hranice snů, příznivce intelektuálněji zaměřené sci-fi potěšil svým Spektrem, no a snad všechny bez rozdílu dostala do kolen Noční hlídka. O to napjatěji se čekalo na její volné pokračování, neboť zůstat na tak vysoko nastavené laťce kvality (a neřkuli ji překonat!) je velmi těžké.

Německo bylo vždy domovem mnoha skvělých spisovatelů, ale u fantastiky to kupodivu neplatí. Rozhodně ne v posledních letech, kdy se k nám dostávají většinou jen díla literárních nádeníků, jako je Wolfgang Hohlbein. Ani nekonečný seriál Perry Rhodan není zrovna kvalitativní trefou do černého. Dobrou pověst zachraňují hlavně reedice starších knih, jako je Černá planeta Hanse Kneifla nebo Nekonečný příběh Michaela Endeho. Kam se asi zařadí kniha, o které chci dnes napsat?

Jak se zdá, sabotéři z nakladatelství Triton, v čele s velkým bossem, známým jen pod krycím jménem Staso, úspěšně realizují svůj tajný plán. Jeho cílem je ovládnutí českého trhu s tvrdou sci-fi a úplné finanční zruinování čtenářů na ní závislých. Po úspěšném dokončení operace „Hamilton“ přichází na trh další zajímavá kniha, první díl ze série o agentovi Takeshi Kovacsovi.

Takřka přesně po dvou letech od vydání první části se čtenáři konečně dočkali. Čekání na poslední díl této rozsáhlé space opery bylo opravdu nekonečné a lidská paměť je děravá, takže před vynesením verdiktu nebude škodit menší rekapitulace.

Polský spisovatel Andrzej Pilipiuk se sice proslavil hlavně příběhy exorcisty Jakuba Vandrovce, ale ty představují pouze jednu podobu jeho povídkové tvorby. Mimo eskapád věčně opilého Jakuba napsal Pilipiuk celou řadu jiných krátkých děl. Ty nejlepší z nich byly před prázdninami v Polsku vydány ve sbírce „2586 kroků“, o které bych dnes rád napsal. (Recenze originálu.)

Ruský spisovatel Sergej Lukjaněnko se u nás letos dobře uvedl knihami „Hranice snů“ a „Spektrum“, ale to nejlepší přichází až teď. Inu, jak se říká, do třetice všeho dobrého… Jeho nejproslulejší kniha „Noční hlídka“ je tady. Jestlipak splní očekávání čtenářů, namlsaných filmem podle ní natočeným?

Poddruh sci-fi zvaný New Weird si podmaňuje čtenáře po celém světě a ani ti naši nezůstali imunní. Návnadu tvořenou románem Chiny Miévilla Nádraží Perdido spolkli i s navijákem a chtivě se dožadují dalších porcí. Minulý rok jejich choutky uspokojila Jizva a nyní přichází Železná rada. Budou však velká očekávání, která natěšení čtenáři do této knihy vkládají, naplněna?