Přiznám se hned z kraje, David Brin nikdy nepatřil mezi mé oblíbené spisovatele. Sága o pozvednutých na mě udělala dojem nápaditého, ale po stránce příběhu ne úplně zvládnutého díla. Tak jsem dal autora k ledu do doby, než se objevily první zmínky o Existenci. Zavětřil jsem a řekl si, že se možná blýská na lepší časy…
Spousta ploch a plošek briliantu zaručuje unikátní lesk, a tím i lákavost. Glukhovského trilogie Metro zrovna tak; autor se podíval na jednu modelovou situaci třemi různými pohledy a dokázal tak situaci a téma takřka dokonale vytěžit. Třetí, pravděpodobně poslední pohled, Metro 2035, zachovává zdání kontinuity příběhu v sérii naznačené číslovkami v názvech jednotlivých částí, ale autorova kamera zabírá postkatastrofické moskevské metro a jeho obyvatele z jiného a nového úhlu.
Po drahně letech jsem neprozřetelně přislíbil nové šéfredaktorce nové FantasyPlanet recenzi díla Borise Strugackého Bezmocní tohoto světa. Kombinace podvědomého odporu k závaznému čtení a obtížnost textu si obé vybralo svou daň, ale doufám, že ve smyslu rčení, že vše zlé je pro něco dobré, to bylo k dobru věci.
Čtenáři se touto knihou dostává do rukou první sbírka povídek českých autorů se zaměřením na tzv. městskou fantasy (urban fantasy). Tato kniha je pozoruhodná v mnoha ohledech.
V druhé části rozhovoru prozradí Dušan D. Fabian více o svém způsobu psaní, poradí začátečníkům, jak prorazit, a v neposlední řadě představí svůj chystaný román.
Slovenský autor Dušan D. Fabian loni debutoval románem Invocatio elementalium, vydaným rovnou v češtině. Jeho moderní fantasy je v domácí tvorbě nepříliš častým úkazem a nový autor s takovými kvalitami se také neobjevuje každý rok. Proto přinášíme s touto možnou budoucí hvězdou slovenské fantasy rozsáhlý rozhovor.
Na počátku léta vydalo nakladatelství Triton v edici Trifid sborník pěti novel s názvem Legendy české fantasy od současných českých autorů fantasy. Všechny práce mají společnou návaznost na již publikované autorské cykly. Sborník sestavil Ondřej Jireš, výtvarného provedení se zhostilo šest známých českých ilustrátorů SF.
V tomto roce vydalo nakladatelství Laser-books svou historicky devátou „českou“ knihu: a sice sbírku povídek Editě Dufkové. Zahrnuje deset povídek a šest mikropovídek (pod souborným názvem Nezvrácené osudy), z toho čtyři texty nové (budeme-li Nezvrácené osudy považovat za jeden kus) a jeden přepracovaný (Pisatelé osudu (Mlok 2003) -> Vymítání andělů). Kniha je doplněna autorčinou bi(bli)ografií a doslovem Jaroslava Mosteckého.
V českém vydání druhého románu Waltera Michaela Millera, jr. Svatý Leibowitz a Vládkyně divokých koní se opět setkáváme se světem po ničivé globální nukleární válce, ve kterém zbytky vědění uchovávají mniši Řádu Sv. Leibowitze. Tam, kde anglofonní čtenář čekal na další příběhy z postkatastrofického světa Sv. Leibowitze 38 (!) let (1959, 1997), českému stačilo let jedenáct (1994, 2005).
Jáchym Topol se ve svém posledním románu vydal na pajtl do zahrad SF. Stále věrný svému literárnímu stylu využil možností onoho lákavého „co kdyby“ a vytvořil působivý text, který čtenáře nenechá ani chvíli na pochybách, že jistota je v tomhle světě velmi pochybná.