Hra Machi Koro se u nás objevila zhruba v době, kdy českou zemi zahalil stín blížící se elektronické evidence tržeb, a tak to vypadá, jako by ji autor vymyslel našemu ministrovi financí natruc. Ovšem tak tomu není – už proto ne, že tato milá jednoduchá karetka pochází z Japonska.

Nevím, jak vy, ale já se občas cítím jako Steven Spielberg. Ano, jako stvořitel archeologa bez bázně a hany Indiany Jonese, který si během natáčení jeho dobrodružství přelepoval ve sprše pusu náplastí, aby ani náhodou nepolkl byť jen kapku potenciálně infikované vody. Podobně ani já se ve stopách Indyho nebo Marca Pola vydat opravdu, ale opravdu nehodlám.

Pepa Smolík ze slavného seriálu kdysi tvrdě narazil, když si myslel, že pasení ovcí je jednoduchá, de facto bezpracná cesta k penězům. Ani samotné ovce to nemají jednoduché, neboť jich je hodně a každá, úplně každá pastvina někde končí. Zkuste si proto, jak dobrá ovce byste byli vy.

Na středních školách (s výjimkou Bradavic) se vás veškerou mocí svěřenou ministerstvem školství snaží odradit od všeho, co dělá chemii zajímavou. Když se na vlastní vlasy a chlupy přesvědčíte, že vodík třaská nebo že lučavka královská dokáže rozpustit i zlato ve vašem hrdle, nedostanete jedničku s hvězdičkou, nýbrž poznámku a rodiče musí přijít do školy. Naštěstí jsou tu Výbušné lektvary, kde je tomu přesně naopak.

Současný ateista jen těžko pochopí, proč středověcí věřící nešťastníci postižení nějakou pohromou varovně volali: „Spaste duše!“ Vždyť kdo spasí tělo, může pak zaskočit do svatostánku ke zpovědi, ale obráceně to jaksi nejde. Patrně i proto se ve slavné hře Pandemic netáhne od kostela k mešitě, od chrámu ke svatyni.

Do Chuchle se téměř odjakživa jezdí na koníčky. Ale protože v téhle hře jde o velbloudy, protože ti – jak známo – rádi plivou, a protože Chuchle pochází ze slova chuchel neboli cucek, zveme vás tímto podívat se, jak se sází na velbloudy ve Velkém Chrchli.

Historické romány i hollywoodské slaďáky nás přesvědčují o tom, že život panovníka nebyl a není žádný med, že není všechno zlato, co se třpytí, a tak všelijak podobně. Víte ale, co je zvláštní? Že si to žádný z těch ubohých, politováníhodných vládců nikdy nebyl ochoten vyměnit třeba s tím nejposlednějším chudákem z poslední chalupy v poslední vesnici jeho království!