Puberťák Johnny tentokrát vidí duchy mrtvých z místního hřbitova. Ale hřbitov se má rušit, a duchům se zmizet nechce, a tak ho požádají o pomoc. V tu chvíli začnou duchové sami aktivně svou situaci napravovat. A Johnny se stává jediným svědkem jejich úsilí. Kdo vyhraje boj o hřbitov?

Dvanáctiletý Johnny Maxwel jako správný puberťák má spoustu problémů. Před kamarády by ale nebylo chlapské projevit své city a tak se nejspíš stalo, že jeho mysl ulétla do počítačové hry. Když ve hře Jen ty můžeš zachránit lidstvo poráží poslední mimozemšťany, oni se mu chtějí vzdát. Jak Johnny naloží s tak překvapivým zvratem?

Asi nikdy nepřestanu být udivena, co všechno se dneska může skrývat za perly v literatuře pro mládež. Přijde mi, že když jsem do této věkové kategorie spadala já, nic takového tu nebylo. Možná, že přeci jen má pravdu pan O. S. Card, když si jakožto hlavní hrdiny vybírá děti a mládež jako prototyp otevřené inteligentní mysli, která je schopna všeho, protože si nepřipouští, že by něco nebylo možné.

Třetí díl volné trilogie o Johnnym. Johnny Maxwell a jeho kamarádi našli místní žebračku paní Tachyonovou, specializovanou na vybírání popelnic. Věděli, že musí něco udělat. Byli ochotni jí pomoci jakkoliv, nebude-li to ovšem dýcháním z úst do úst. Jenže paní Tachyonová nemá jen vrzající vozík, který všude tahá s sebou, a několik igelitových tašek s pochybným obsahem. Tahle paní vlastní klíč k různým časům a epochám, včetně válečných dnů v Anglii roku 1941. Johnny a jeho přátelé se tentokrát ocitají v příběhu, v němž jde o mnoho.

Spolek přátel krásného slova si vzal za cíl rozvíjet literaturu. Sdružuje české a slovenské autory, kteří vymysleli žánr „re-pre“ tedy „real prediction“. V tomto žánru pokračují po sbírce Odpor je zbytečný mozaikou příběhů s názvem My jsme vám to říkali.