Asi nikdo z nás nevěřil, že by filmová trilogie Pán prstenů mohla být takový jedinečný zážitek. Určitě ne do té doby, než jsme před dvěma lety mohli spatřit Společenstvo prstenu. Kvalitní literární zdroj neznamená automaticky úspěch filmové podoby, navíc se film v mnohém od knihy liší, Peteru Jacksonovi se přesto podařilo natočit nejlepší filmovou trilogii všech dob!

Rozhodl jsem se zařadit tuto druhou recenzi na film Resident Evil ani ne tak proto, že je vtipná, ale spíše z důvodu, že obsahuje velmi pěkně vyargumentovaný závěr, proč Resident Evil zas až tak dobrý není. Vyvažuje tak o něco nadšenější předchozí recenzi. – Šéfredaktor

Myslíte si, že ide o aprílový žart? Veru nie. Chápem, znie to ešte neuveriteľnejšie ako správa, že Karel Roden absolvoval tvrdý kung-fu výcvik a bude si to na päste a päty rozdávať so samotným Chow Yun-Fatom v comicsovej adaptácii Bulletproof Monk, ale je to pravda pravdúca. Síce pôjde len o film krátkometrážny (cca 20 minút), ale ani Spielberg nezačínal inak…

Byl jednou jeden radioaktivní, geneticky modifikovaný pavouk. Ten jednou v bedně viděl Útěk z Alcatrazu, vzal si příklad z Eastwooda a odvážně zdrhnul z laboratorního zajetí. Našel si vyvýšené místo s pěkným výhledem, tam si upletl pohodlnou pavučinku a pak, mrcha jedna nohatá, číhal na cosi na zub. Mutace mu zřejmě dala nejen neobyčejnou sílu, odolnost a skokanské schopnosti, ale i pořádný apetit…

Robustní černovlasý válečník se svaly lesknoucími se potem táhne dávnověkem plným kouzel a svištících mečů. Přichází… ne, není to dlouho očekávaný třetí díl Conana, nýbrž předpokračování Mumie, tentokrát ve stylu klasické heroic fantasy.

“V Galaktickém senátu vládnou nepokoje. Několik tisíc soustav se chce odtrhnout od Republiky. Toto hnutí separatistů, vedené tajemným hrabětem Dooku, brání malému počtu rytířů Jedi udržovat v Galaxii mír a pořádek. Senátorka Amidala, bývalá královna planety Naboo, se vrací do Galaktického senátu, aby se zúčastnila důležitého hlasování o vytvoření Republikové armády, která by pomáhala oslabeným rytířům Jedi…” Je tomu opravdu tak, klony konečně zaútočily.

Chrchly-chrchly… Promiňte, hned se pustím do recenze, ale nejprve – chŕŕŕŕŕm-tfuj! – se musím dát trochu dokupy. Právě jsem se totiž vrátil ze záchoda a – kam jsem dal ten šnuptychl? – nos mám ještě plný natrávené rýže… Smrk-smŕŕŕŕŕk! No, jak vidím, nebyla to jen rýže, ale i kousky kuřete…

Francouzi jsou užiteční lidé. Dokáží (narozdíl od některých jiných nejmenovaných národů) produkovat věci, které dělají radost celému světu – od šampaňského přes Asterixe až po orální sex (i když to poslední vlastně jen proslavili, ke copyrightu by měli co říci třeba staří Řekové a nahlas by protestoval například i takový Ovídius). A rozhodně umí natočit dobré filmy.

Co vás vystraší víc? Když někomu otevřou hlavu sekáčkem na maso a ponorným mixérem mu udělají z mozku majonézu, nebo když najdete zažloutnutou fotku z 19. století, na které jsou zachycené mrtvé děti navlečené v pohřebních šatech a pěkně naaranžované, skoro jako kdyby spaly? Přesně tak. I Alejandro Amenábar měl při psaní scénáře pro svůj další režisérský počin v této otázce očividně jasno. A ve své střídmosti šel skutečně až na doraz…

“Kašlu na to, jaké filmy budou tento rok, ať je to klidně i Spider-Man anebo Blade 2, ale z Hellboye udělám nejlepší komiksový film všech dob.” Tak tato slova vyšla z úst temnofilního režiséra Guillerma Del Tora.