V květnovém čísle Pevnosti Boris Hokr napsal, že jedním z motorů současné české fantasy je její historická podoba a že k hlavním strůjcům jejího úspěchu patří Ondřej Jireš. Nemám v úmyslu s tímto tvrzením polemizovat, naopak přitakávám: ano, Ondřej Jireš se významně zasloužil o rozvoj a propagaci historické fantasy u nás.
Útočí na nás čím dál víc: pára prýští mezi ozubenými koly a viktoriánští gentlemani a odvážné dámy prožívají neuvěřitelná dobrodružství. Zatím ale především na stránkách knižních překladů. První česká povídková antologie, která se vysloveně hlásí ke steampunku, paradoxně vlastně žádný steampunk v původním významu toho pojmu neobsahuje. Pokud máme hledat nějaký spojovací motiv blízký tomuto žánru, pak by to mohly snad být jedině parní stroje, které se objevují ve všech příbězích knihy.
Zdálo by se, že co Čech, to literární kritik, ba znovuzrozený Šalda sám. Zvláště na internetových serverech zaměřených na fantastiku to vře ve snaze zhodnotit po svém leckteré dílo tuzemské i zahraniční. Ukazuje se přitom, jaké představy vlastně komentátoři o literatuře mají…
Čím dál rozsáhlejší a aktivnější hemžení všelijakých hodnotitelů české i zahraniční fantastiky v tištěných médiích i na internetu mne přivedlo na myšlenku nějak toto tvorstvo rozčlenit a učinit v něm systém. Vzorem mi budiž Conseil, oddaný sluha profesora Aronnaxe z Verneových Dvaceti tisíc mil pod mořem, který se svým pánem pozoroval oknem salonu Nautila podmořskou faunu a flóru. A hlavně hbitě pojmenovával vše, co viděl, dle pravidel vědecké taxonomie až na úroveň třídy, řádu, čeledi atd. Tak podrobný sice být nedokážu, nicméně zkusím jít v jeho šlépějích. Ťukám na sklo akvária a připravuju si poznámkový blok…