Kvalita Vějíře – sborníků české mangy – je na vzestupu. Ačkoli rozdíl mezi druhým a třetím sborníkem není tak velký jako mezi prvním a druhým, díky neúčasti některých předchozích autorů vznikl prostor pro nové autory, kteří toho v rámci možností využili. Pár velmi kvalitních komiksů, stále méně vyloženě slabých příspěvků a jako vždy velká dávka originality mladých autorů „české mangy“.
Vladimíru Šlechtovi se po dlouhých pěti letech podařilo dopsat další knížku ze světa Krvavého pohraničí. Ze sbírky původně autoparodických textů nazvaných Nejhorší den se stal v zásadě plnohodnotný román s prostým názvem Likario, dějově vyplňující mezeru mezi Nejlepším dnem pro umírání a Orcigardem. Budou však očekávání čtenářů znalých subžánru zálesácké fantasy v tomto případě naplněna?
Romány s upíry v hlavní i vedlejší roli už pomalu vychází z módy a je na čase dát zasloužený prostor také jiným „dětem noci“, které v příbězích o upírech hrály nanejvýš druhé housle. Řeč je o vlkodlacích, kteří patrně neujdou osudu svítících upírů ze Stmívání. Na úspěch Stephenie Meyerové s upíry se rozhodlo navázat hned několik autorek dívčích románů s vlkodlaky. Jednou z nich je Maggie Stiefvaterová a její vlkodlačí trilogie, jejíž druhý díl s názvem Váhání vám zkusím popsat.
Fantasy svět ne nepodobný našemu. Kouzelnická akademie pro mladé čaroděje. Intriky, romantika a magie svištící vzduchem. Ne, není to trailer na poslední díl Harryho Pottera ani na další díl Slayers, je to Zero no Tsukaima (neboli česky Ve službách Nuly). Nulová Luisa konečně dokáže, že není úplně neschopná, Saito poprvé okusí jezdecký bičík a do děje vstoupí celá řada nových hlavních i vedlejších postav. Populární fantasy komedie, která se ani stránku nebere vážně, se začíná pořádně rozjíždět.
Třetí díl zvrhlé mangy Kannonina ruka je už nějaký ten pátek v regálech knihkupectví. Vysušená mumie na černozelené obálce nevěstí nic dobrého. Budou se trhat hlavy, rušit fyzikální zákony a odhalovat strašlivá tajemství a ženské vnady, přesně v tomto pořadí. Prostě prvotřídní japonský brak jako vyšitý z 80. let.
Nakladatelství Straky na vrbě se rozhodlo vydat u nás i některá méně známá díla Rogera Zelaznyho. Počin je to chvályhodný, navíc u uznávaného autora řady kvalitních, výjimečných děl, často kombinujících fantasy a sci-fi. Jenže vydat všechna díla jakéhokoli autora je riskantní, protože výjimečné věci se dějí toliko výjimečně a na pulty knihkupectví se tak dostávají i díla průměrné či nevalné kvality. Otázkou je, kam zařadit Ostrov mrtvých?
Pro většinu lidí se svět mění nepozorovaně a rozhodující, zlomové okamžiky dějin, po kterých „už nikdy nebude jako dřív“, lze rozpoznat až se značným zpožděním. Předpovídání budoucnosti nikdo nebere vážně. Co když však máte schopnost z datového toku na Síti nejen předpovědět blížící se zlomový okamžik, ale navíc ovlivnit budoucnost tak, jak potřebujete? Kdo se nakonec sveze na vlnách změn? Jakou roli v nich má nezastavitelný zabiják? A jaký kostým si chudá holka vezme na všechny párty zejtřka?
Už máte dost své smůly a chcete, aby se na vás konečně usmálo štěstí? Chcete omládnout o dvacet let? Nebo raději vylepšit svou paměť? Nebo je vaším problémem nerozhodnost? Vyzkoušejte navigaci životem, která všechna důležitá rozhodnutí učiní za vás. Jediné, co musíte udělat, je potkat holku s různobarevnýma očima.
Středoškolák Ginji Išikawa zatím roztomilé vymítačce duchů Ageze splatil jen deset procent z dluhu ve výši 600 000 jenů, takže se v druhém díle mangy Motýlek bude muset pořádně ohánět. Aby to nebylo tak jednoduché, objevuje se nová hlavní-vedlejší postava Futaba, která umí vyvolávat stejně dobré iluze duchů, jako Ageha. Kromě toho na čtenáře čekají strašlivá tajemství, zasunutá hluboko v minulosti hlavních postav. Zdá se, že nikdo není nevinný. Komedie s nadpřirozenými prvky pokračuje.
Vzpomínky na střední školu mohou být různé: někdo bude na gymnázium vzpomínat v dobrém, někdo ve zlém, málokdo ale tak bizarním způsobem jako bratři Antonín a Jiří Tesařovi. Sedm příběhů, tvořících sborník Gymnázium příšer, má společné školní prostředí, nestvůry a svérázný smysl pro humor. A taky pocit, že by autorům prospěla návštěva psychologa, protože příběhy připomínají spíš zlé sny. Dávejte si dobrý pozor, čemu se vlastně smějete.