Noční můry ještě nešly spát, stále bdí. A tak je tu další várka rozhovorů s poety z tohoto sborníku hororové poezie z dílny zvídavého Pavla Skořepy (s rozhovorem s Enou vypomohla i Kristina Haidingerová).
Františka Vrbenská
Její celoživotní profesí je knihovnictví, kterému věnovala řadu statí. Publikuje odborné články z historie, kulturní antropologie a literatury. Často přednáší v České republice a na Slovensku, za literární a lektorskou činnost byla vícekrát oceněna. Vydává kratší prózy v literárních časopisech a českých i slovenských antologiích, napsala několik novel. Její eseje a literární studie doprovázejí povídkové sborníky i romány. Přispívá verši do almanachů poezie, vytvořila básnické sbírky s Olgou Nytrovou – Instrukce k věčnosti (2017) a s Vladimírem Stiborem – Polibky nepřátel (2020). Jako editorka se podílela na unikátním projektu Lehké fantazijno bohemistky a spisovatelky Zuzany Hlouškové. Je členkou Klubu autorů literatury faktu.
Knižně debutovala trilogií Čas hradů v Čechách (1994–1996). Třídílný román ze středoasijských dějin Labyrint půlnočního draka (1998–2000) jí přinesl čestný titul Lady fantasy. Stín modrého býka (2001), který napsala s Leonardem Medkem, obdržel několik cen. Po science-fiction Oheň v kapradí (2004) vznikl ve spolupráci s Jakubem Kočím rovněž oceněný Vítr v piniích (2009). K sérii Agent JFK se připojila svazkem Naganty a vlčí máky. Historický román Hořící kůň (2017), který napsala s Lucií Lukačovičovou, získal cenu Aeronautilus za knihu roku. S badatelem Karlem Dudkem sestavila non-fiction Ztracené dějiny Prahy (2019).
Co pro tebe znamená být součástí něčeho tak ojedinělého, jako je současná antologie hororové poezie?
Poctu a radost, protože k poezii a hororu mám silný vztah. Spojení obou fenoménů se těší tisíciletým tradicím, jenže se na ně v průběhu posledního století pozapomnělo; je báječné, že teď, v postmoderní době, dostává díky této sbírce prostor.
Když se řekne slovo poezie, co to v tobě evokuje? Jaké emoce, myšlenky to v tobě vyvolá?
QR kód na vstup do podvědomí. Snění v bdělém stavu, vyšší, uvědomělejší, otevřenější a citlivější stav vědomí. Hmatatelné neviditelno obkroužené slovy.
Horor a obzvláště fantastika je ti velmi blízká. Dokázala bys říct, čím to je?
Podstrčily mi je sudičky do postýlky. Jsou to dvě velmi zábavné sféry imaginace s mimořádně rozlehlým obzorem. Fungují jako holografické zrcadlo světa.
Ráda jezdíš a aktivně se i podílíš na programech všemožných Conů a jiných setkání milovníků žánrů fantastiky. Co tě k tomu motivuje, co ti dává sílu?
Přátelé, nové pohledy a inspirace, jedinečná atmosféra. Jsem duší vypravěč a posluchač: tyhle role si mohu na akcích užít. A kde jinde bych se mohla snadněji vidět s lidmi spřízněných zájmů?
Kdybys dokázala označit pouze jeden svět, jediné údobí, ve kterém bys chtěla žít, které by to bylo? Fantazii a fantastice se meze nekladou.
Vím, jak vypadala reálná minulost, takže mne neláká. Tuším, jak by se mohla vyvinout budoucnost – bez divokých zvířat a svobodné přírody o ni nemám zájem. Z tisíců fiktivních univers bych zkusila zakotvit v lesích na Pandoře; ty by mi za rizika stály.
Erika Ena Adamcová
Narodila se, vyrostla, vychodila školy a ješte stále musí pracovat…
Vystudovala zdravotnickou školu, odbor zubní laborant(technik), pracuje ve své malé firmičce zaměřené na správu bytových a nebytových prostor. Poezii píše od základní školy a několik let její básně vycházejí ve sbornících poezie v Čechách. Občas si napíše i nějakou povídku, jedna z nich se dokonce ocitla na třetím místě v soutěži.
Už desátý rok recenzuje fantasy, sci-fi a hororové knihy pro jeden slovenský a některé české žánrové weby. Na svém Instagramovém účtu uveřejňuje recenze knih bez rozdílu stylu a žánru, v kterém jsou psané. Občas k nim natočí i krátké video. Věnuje se i tvorbě knižních ilustrací. Ve sborníku hororové poezie se její básně objevují poprvé.
Co pro tebe znamená být součástí něčeho tak ojedinělého, jako je současná antologie hororové poezie?
Je to pre mňa skutočne veľká česť, že môžem byť súčasťou projektu, ktorého sa účastnia samí známi poeti z Čiech a Slovenska.
Když se řekne slovo poezie, co to v tobě evokuje? Jaké emoce, myšlenky to v tobě vyvolá?
Poézia je niečo, čo ma sprevádza odjakživa. Básne som písala už na základnej škole. Je to pre mňa možnosť vyjadriť svoje najvnútornejšie pocity, vytiahnuť na svetlo sveta vlastných démonov, obavy aj radosti. Takže slovo poézia vo mne evokuje krásu, voľnosť myšlienok, ducha a zároveň vybuchujúcu sopku emócií.
V básních se často věnuješ prázdnotě a beznaději, jsou to tvoje témata i mimo poesii?
Do zborníka hororovej poézie prispievam prvýkrát, takže tomu zodpovedal aj výber básní. Do zborníkov klasickej poézie, do ktorých prispievam, vyberám básne aj o prírode, láske, nádeji a radosti. Mimo poéziu sa občas venujem písaniu poviedok, ktoré sú v podstate o všetkom. Tie témy sú veľmi rôznorodé. Ale venujem sa často aj publicistike (reportáže, rozhovory…), či už v rámci práce pre weby, pre ktoré píšem (Fandom.sk, Sarden.cz, Fantasymag a roky občas píšem aj pre Fantasy planet) a teraz aj pre Magazín o knihách denníka SME.
Jak si stojí poesie na Slovensku?
Pravdupovediac, moc ju nesledujem. Nakoľko o poéziu je malý záujem, vydať vlastnú zbierku na Slovensku je trošku problém. Ja mám možnosť publikovať svoje básne v Čechách, takže skôr sledujem niektorých kolegov z Čiech. Na Instagrame sa snažím trošku poéziu v rámci mojich možností propagovať recitáciou mojich veršov aj básní iných súčasných poetov.
Jsi dlouholetou recenzentkou webu Fandom.sk. Jak ses k recenzování vlastně dostala? A co dalšího pro čtenáře chystáš do budoucna?
K recenzovaniu som sa dostala úplnou náhodou. Už roky mám priateľov medzi autormi fantastiky, ktorí stále sledovali recenzie na rôznych weboch. Tak som si povedala, že keď netuším, či dokážem napísať knihu, skúsim písať aspoň recenzie. Svoje prvé dve krátke recenzie som uverejnila na FB v istej skupinke zameranej na fantastiku. Oslovili Alexandru Pavelkovú, ktorá oslovila zase mňa, a tak som začala písať pre Fandom.sk. Ostatné weby sa nabalili akosi postupne samé.
Stále sa nevzdávam sna o vlastnej zbierke básní. Chystám ilustrácie pre istý zborník poviedok, píšem poviedku do pripravovanej antológie. V pripravovanom zborníku českých autoriek hororu nájdete medailónik o Veronike Fiedlerovej, ktorý som napísala ako krátku poviedku. Nuž a samozrejme píšem množstvo recenzií. Čitatelia ich nájdu na Fandome či Sardene, mám ešte pár nepublikovaných na Fantasymagu a raz do mesiaca budú vychádzať moje články v Magazíne o knihách denníka SME. Chystám aj recenziu pre Fantasy planet, pre ktorý som kedysi písala pravidelne. Chystám nové videá na Instagram. Už dávnejšie som prestala plánovať a strachovať sa o prácu či príležitosti. Ponuky zatiaľ prichádzajú postupne a ja sa snažím nepremeškať žiadnu z ponúkaných možností.
Blanche
Blanche z Roudnice nad Labem píše své básně již od útlého dětství, kdy svou tvorbou poprvé šokovala nejen své rodiče. Svými dílečky ráda vzbuzuje pozornost dodnes – v jejích textech nalezneme kritiku, beznaděj, ale občas také náznaky satiry či melancholie. Na autorském čtení ji nejčastěji zastihnete v pražském cafe-absinth baru DarkVelvetCafe bar na Žižkově a úspěchy slavila také při autorských čteních v pražské kavárně Carpe diem či na festivalu Žižkovská noc. Stylem tvorby může připomínat prokleté básníky či klasické beatníky, ovšem není to její úmysl.
Co pro tebe znamená být součástí něčeho tak ojedinělého, jako je současná antologie hororové poezie?
Je to pro mě obrovská pocta, neboť pro mě osobně se jedná o vůbec první knižní otištění mé poezie. Moc děkuju organizátorům a vydavatelům za tuto příležitost, za kterou jsem nesmírně vděčná 🙂
Když se řekne slovo poezie, co to v tobě evokuje? Jaké emoce, myšlenky to v tobě vyvolá?
Krása v umění, jež těžko hledá duše prostá, však lehce nachází mysl široká. Květnatostí jazyka se obšírnost její v hranicích neztrácí a nekonečnosti nachází v pestré paletě slov nových i archaických.
Ve svém uměleckém projevu působíš sebejistě dominantním postojem i projevem. Jsi kněžkou nějakého ženského řádu?
Děkuji za tento v domněnce ukrytý kompliment, ovšem nejsem. Věřím, že každá nejen žena, ale bytost, může být chrámem i kultem sama o sobě. Mít rád sám sebe se zdá častěji obtížnějším, než se zdá, ale přitom většinou vlastně stačí se z okolního světa a lidí prostě nepo*** 😉
Co pro tebe osobně znamená výraz ženská magie a dokázala bys něco víc povědět o Bohyních?
Každá žena má v sobě ukrytou sílu tajemné magie. Některá ji vyjadřuje skrz intuici, jiná skrz mateřství a jiná zase skrze sexualitu. Všechny v sobě nosíme instinkt a schopnosti třetího oka, ale jen některé z nás jsou si toho vědomy a ještě méně z nás umí tyto dovednosti vědomě využívat ať už ku prospěchu vlastnímu nebo ku prospěchu ostatní bytostí. Já osobně věřím, že ženy mohou být silnější než muži a vládnout jim jinými silami než snahou o překonání rolí formou přehnaného feminismu. I samotné obrazy bohyň, matek a vědem nás učí býti silnějšími, chytřejšími a trpělivějšími a nepředávaly by nám svá moudra pokud by věřily, že bychom je nedokázaly převzít a využít ♥
Kam si myslíš, že se tvá tvorba bude dále ubírat?
Ráda bych, aby se má tvorba hlavně líbila. Aby se líbila tak, abych získala sílu na vydání vlastní samostatné sbírky, o kterou budou mít zájem i lidé, které neznám 🙂
