Říká se, že fantastika má bořit hranice, a pro Meziměsta toto tvrzení platí obzvlášť. Tenhle zasněný příběh totiž stírá rozdíly mezi různými realitami a nechává promluvit příběhy, ukazuje, jak se nepříliš vzdálené a přitom zcela odlišné světy mohou prolínat, ovlivňovat a promlouvat k sobě.
Meziměsta Lukáše Vavrečky jsou jedním z těch příběhů, u kterých je snadné říct o čem jsou, jenže to vlastně nic neznamená. Ba naopak – troufnu si tvrdit, že když se dozvíte, že hlavním hrdinou příběhu je vyhořelý spisovatel, který během hledání dalšího svého „velkého“ příběhu zůstane v covidovém šílenství uzavřen v bytě sám se svým autistickým synem, nejspíš to mnohé čtenáře odradí. Ale jedním dechem je třeba dodat, že by to byla vážně škoda. Jde totiž hlavně o to JAKÁ Meziměsta jsou.
Nelehký život v nelehké době
Meziměsta jsou totiž fantastikou, se kterou se čtenář nesetká každý den. V případě téhle knihy příliš nejde o námět jako takový, ale o způsob, kterým ho Vavrečka čtenáři nabízí. A právě tady, na stránkách knihy, se střetávají odlišné světy, naráží na sebe s hlasitým třeskem a jejich hranice se s odporem a obtížemi noří do sebe.
Jak již bylo naznačeno: péče o autistického syna v covidové době je něco jako soukromé peklo. Přesvědčí se o tom i Viktor, který díky vynucené nepřítomnosti své manželky stojí před obtížným úkolem. Svět jeho syna, Ámose, je vzdálen tomu běžnému, takže Viktorovi je neustále předhazováno, že takhle se „normální“ děti nechovají, že tohle není běžné…
Jenže Viktor se nezdává, přesto, že ho složitý vztah se synem emocionálně dost vyčerpává. Prostřednictvím ponoru do fantaskního světa, který kopíruje realitu a přetváří ji na město, ve kterém věci fungují podle Ámosových zákonů a jeho vnímání okolí, se snaží se synem sblížit, podívat se na svět očima dítěte a akceptovat, že pojmy jako „normální“ nebo „běžné“ znamenají v této realitě něco zcela jiného než jak je vnímá dospělý člověk. Vavrečka ukazuje nádhernou lehkost a hravost se slovy, lehké a zasněné vyznění mnoha scén střídá napětí, dobrodružství a situace (mnohdy nečekaně) vyeskaluje. Děj plyne pozvolna, jde spíše o budování světa, představení všech těch úžasných reálií, dík kterým se do Meziměst romantické povahy zamilují – tedy alespoň do doby, než jim dojde, že mnoho snově nadýchaných scén ukrývá ostří které řeže když se iluzorní svět setká s realitou.
Čtenáři si užijí odhalování paralel obou světů a zažijí několik překvapivých prozření, které díky pojetí tématu mají až slzotvornou sílu (což si dovolí tvrdit otrlý milovník akčního braku!).
Příběh v příběhu
A do vztahu otce s dítětem je přimíchána také již zmiňovaná Viktorova románová tvorba. I tady zbořil Vavrečka hranice a nechal příběh promluvit ke čtenáři, vznikat ho, kroutit se autorovi pod rukama a ovlivňovat realitu.
Vavrečka, sám zkušený autor, nabízí svědectví o tom, kterak příběhy v knihách mají svoji sílu, pero je mocnější meče a události kolem románové vraždy se mohou zamotat a zašmodrchat jako klubko hadů.
Realita, románový a snový svět se prolínají; vše vyžaduje čtenářovu pozornost, protože autor nedělá žádné předěly, neupozorňuje. Příhody o záchvatech vzteku v dopravním prostředku se prolínají s útěkem před městskou stráží a následným pokuřováním s vyšetřovatelem vraždy…
Meziměsta jsou velmi netradičním příběhem s přesahem (nebo možná spíše přesahem s příběhem?), kniha, kterou fantastika nepřináší každý den, festival autorovy imaginace a jazykové ekvilibristiky… A jestli jsme prohlásili o Rochovi Přemysla Krejčíka že si zaslouží nějakou tu literární cenu, pak Meziměsta jsou další těžkou vahou, která se o ceny v pomyslném literárním ringu porve!
Lukáš Vavrečka: Meziměsta
Vydal: Prostor, 2024
Obálka: Adam Lederer
Počet stran: 240
Cena: 297,- Kč
