Vesmír je místo plné problémů. Do zástupu autorů, kteří se nás o tom snaží přesvědčit, se přidává i Jakub Hoza. Na začátku číhá na jednotku bojových klonů v podstatě rutinní mise – prohlédnout zapadlou díru kdesi na okraji vesmíru a zjistit, proč se posádka nehlásí Jenže tam, kde pro mnohé většinou problémy končí, tam pro Jana Jansena teprve začínají…
Boj o trůn krále české akční fantastiky v našem malém literárním království zuří již pěkných pár let. A pár solidních zářezů na pažbu v něm přidal i Jakub Hoza, kterému možná není věnována taková publicita jako jiným (protože je skromný a sebepropagace mu zkrátka tak nejde, víc za tím nehledejte), ale to neznamená, že si ji nezaslouží. Ba naopak, jeho knihy se Strašákem v hlavní roli patří k těm, které se rozhodně v divokých přestřelkách, hláškách ani nápadech neztratí!
A protože už toho Strašák zvládl hodně, vydáme se někam, kde ještě nebyl. ke slovu se dostává hluboká budoucnost, konkrétně rok 2320, a do vesmíru vyráží bojové klony Spojené solární federace, kterou tenhle všudypřítomný fantom založil. Do akce jdou vojáci a vojačky s tvrdým výcvikem a mnoha technologickými vylepšeními, kteří vyřeší každou situaci! Tedy až na tuhle, nejspíš.
Víc zubů než zvládneš, frajere
Asi vás nepřekvapí, že v opuštěné základně si vojáci budou hrát na honěnou s neznámými vesmírnými monstry, a nejspíš ani to, že dostanou pořádně na frak. Hoza ukazuje, že podobné věci prostě umí napsat, z textu je patrné, jak si jednotlivé dílčí situace vychutnává, a přesto, že jste určitě viděli spoustu filmů s podobnou tematikou, je to zábava. Hoza se navíc nebojí psát „filmově efektní scény“, buduje napětí a i útěky umí podat pěkně adrenalinově, bez ohledu na to, že v podstatě nepíše nic nového.
Jenže pak přijde ten moment, když už rozverné vojenské hry jako jsou na honěnou, schovávanou, vrh granátem nebo střevy, najdi svojí končetinu nebo hádej, kdo ti ukousnul hlavu začínají být už trochu stereotypní. A tady zkušený autor zatáhl za záchrannou brzdu. Ano, je fajn, když proháníte parádně vycvičeného mariňáka chodbami, ve kterých může za každou zatáčkou číhat smrt, jenže mnohem lepší je, když se najde zcela nečekaně něco, co je ještě mnohem horší než party v žaludku vesmírné bestie. Třeba černá díra, v jejíž gravitačním poli se shodou okolností nachází loď, ve které byl plán uniknout.
Jak to jenom říct
A nyní přichází ona schizofrenní část recenze provázená dumáním jak to jen říct a přitom neprozradit. Tak tedy: příběh dostává díky dějovému zvratu úplně jiný nádech. Objevuje se zcela nová postava, která obrací vše naruby, a má síly, že i elektronikou přecpaný voják jen koulí očima.
Tempo výrazně zvolní, čtenář si bude užívat objevování nových obzorů, namísto akce se vynoří úplně jiné starosti a dojde i na nadpřirozeno. Že nevíte, o čem je řeč a nejste z toho moudří? Tak to nás těší!
Nepříliš vzdálená budoucnost
Možná jediné, co v dobře namazaném akčním soukolí trochu v rámci logiky skřípe, je velké množství odkazů na současnou popkulturu. Ano, v roce 2320 jsou stále plus mínus současné akční klasiky na vrcholu sledovanosti (přesto, že si Hoza střihl i pár novějších děl, která teprve vzniknou).
Zbraní, techniky i technologických vychytávek si ale užijete více než dostatek, občas autor pobaví zajímavým nápadem nebo dobře napsanou scénou. Dlouho by se chtělo říct, že Bez návratu: kniha první ničím příliš nevyčnívá, ale pomyslná druhá část příběhu ukazuje, že Hoza zvládne víc než pouhé hraní na vojáky a že se nejspíš dočkáme věcí, ze kterých nám půjde hlava kolem.
PS: Vtípek pro zvídavé se podařil, Hledejte, čtenáři.
Jakub Hoza: Bez návratu: kniha první
Vydal: Mystery Press, 2024
Obálka: Dawyd Boldys
Počet stran: 328
Cena: 399 Kč
