Šógunův popravčí: Manga z časů, kdy vám šlo o hlavu

Šógunův popravčí, v Japonsku známý jako Kubikiri Asa (首斬り朝), je desetidílná manga, kterou vytvořili spisovatel Kazuo Koike a výtvarník Goseki Kojima. Stejný tvůrčí tým, také spolupracoval na populární sérii Vlk, samotář a mládě, v níž Kubikiri Asa také vystoupil. Ačkoli byl Šógunův popravčí poprvé vydán v Japonsku v letech 1972-1976. patří k tomu nejlepšímu, co komiksové příběhy o samurajích nabízí, a je jedině dobře, že první díl téhle série nakladatelství CREW vydalo.

Once Upon a Time in Edo

Šógunův popravčí čtenáře zavede do feudálního Japonska, a to především do jeho hlavního města Edo. Hlavním hrdinou je Jamada Asaemon (山田朝右衞門 přezdívaný též Kubikiri-Asa (doslova „Sekáč krků Asa“, což se často překládá jako „Dekapitátor Asaemon“), rónin, který je zodpovědný za testování nových mečů pro šóguna. Předlohou pro tohoto pro nás trošku netradičního hrdinu byli skuteční členové rodu testérů mečů, kteří sloužili šógunátu Tokugawa až do počátku 19. století a často byli také povoláváni jako popravčí. Čím kniha zaujme už po pár stranách je to, s jakou historickou přesností vypovídá nejen o životě a zvycích, ale také o soudním systému v období feudálního Japonska. Velký podíl na tom má především překladatelka, publicistka a japanoložka Anna Křivánková, která věnovala překladu i vysvětlivkám pro běžného čtenáře neznámých pojmů velkou péči. Díky tomu Šógunův popravčí není pouze zdrojem zábavy jako jiné mangy, ale přinese pozornému čtenáři mnoho zajímavých poznatků o životě v tomto období japonské historie.

Hříšníci a jejich kat

Ačkoli se série převážně skládá z na sobě navzájem nezávislých příběhů, sleduje osudy výše zmíněného rónina, který v průběhu roku 1700 nastoupil na post otamešiho. Asaemon je mezi obyvateli města považován za ztělesnění spravedlnosti a smrti, protože meče testuje na tělech živých i mrtvých odsouzenců. Zároveň je pro občany Eda záhadou, neboť sice působí ve funkci „vládního úředníka“ a vlastní dům, přesto se odmítá oženit a založit rodinu, zároveň se řídí svým vnitřním morálním kodexem.

První, více než sedmi set stránkový svazek přináší jedenáct povídek. První z nich vypráví o tom jak se Asaemon stal otamešim. Druhý příběh ukazuje Jamadovu soucitnou povahu, a to navzdory tomu, že má popravit dívku, která ho v mládí připravila o panictví. Ve třetí povídce se setkáme se slepým masérem a jeho nevěrnou ženou, čtvrtá nám představí hodně vychytralého masového vraha. V pátém příběhu se seznámíme s vášnivou žhářkou. Šestá je příběhem sofistikované pasti, v níž se mladý Asaemon ocitne… A tak bychom mohli pokračovat až k závěrečné povídce. Ale to by bylo zbytečné, tento výčet bohatě stačí k tomu, abyste pochopili, že se povídky nezaměřují pouze na Asaemona, ale především na lidi, se kterými se při své práci setkává. Přestože jsou to z valné většiny příběhy zločinců, které připraví o život, nejde ve většině případů ani tak o klasické detektivní pátrání jako spíše o vyprávění o tom, jak se stalo, že se dostali pod popravčí meč. Stejně jako u Ogamiho Itta z knihy Osamělý vlk a mládě tato setkání Asaemona i čtenáře často přimějí k zamyšlení.

Obrázky jako ze starých dřevorytů

Na manze Šógunův popravčí (stejně jako na jiných titulech) s Kazuo Koikem spolupracoval Goseki Kodžima 小島剛夕 jehož kresba odpovídá tradičním japonským kresbám mnohem více než tvorba většiny současných kreslířů mangy. Odpovídá tak mnohem více době, v níž se Asaemonovy příběhy odehrávají. Zároveň je jeho kresba natolik realistická a násilí jím ztvárněné natolik explicitní, že bych své třináctileté dceři tuto mangu rozhodně nepůjčil.

Navzdory tomu je však Šógunův popravčí asi nejlepším titulem, který v edici CREW Manga letos vyšel, a já doufám, že ačkoli jde vlastně o uzavřenou sbírku povídek, vydá nakladatelství CREW i další svazky této skvělé série.

Śógunův popravčí