Druhý díl rozhovoru s Vojtěchem Hlavenkou se zaměří na jeho novinku – první masově vydávané LitRPG Kód Mýtina. Dozvíte se, v čem se tahle kniha liší od zahraniční konkurence a Vojtovo vyprávění o vzniku a její cestě ke čtenářům vás zaručeně naláká do téhle knihy nahlédnout.
Překvapením pro čtenáře bylo i první masově vydané ryze české LitRPG Kód Mýtina. Na tuhle knihu se podíváme podrobněji. První otázka se nabízí sama: proč zrovna LitRPG?
Hele prvním impulzem byl obyčejný lidský kalkul. Prosadit se mezi zavedenými autory je zatraceně těžké, i když člověk umí psát, protože z ekonomického hlediska se nakladatelům jako začínající spisovatelé moc nevyplatíme. No, a právě ekonomické hledisko mi napovědělo, že LitRPG je díra na trhu, kterou ještě nikdo nestihl zaplnit a když budu první, mám šanci na úspěch.
A měl jsem.
V té druhé vlně jde fakt, že mě LitRPG uchvátilo a rychle se mi stalo „guilty pleasure“, kterému odpustím spoustu přešlapů. Navíc mi došlo, že jako PJ a bývalý hráč Wowka se v různých systémech hry (jejích číslech) hrabu dost, a tím pádem mám potřebný vhled pro vytvoření vlastního LitRPG světa.
A jakmile jsem začal psát, přišlo třetí „wow“, kterým se stala zábava. Opravdu jsem si totiž psaní knihy užil a společně s Michaelem (hlavní postava) se vrátil do let úřadujícího wowka a zážitků, které jsme s ostatními lidmi zažívali 😊.
Proč ses rozhodl nabídnout rukopis Fragmentu a jaká byla reakce?
Fragment vydal první LitRPG překladovou literaturu v Čechách (Hraju, abych Žil), takže první česká se k tomu nabízela jako v dětské spojovačce, kde dáváte dohromady „Jablko -> Ovoce“.
Jejich reakci mám zdokumentovanou v rozhovoru s Vojtěchem Záleským (redaktorem knihy), která visí na našem kanále (*mrk mrk*). V kostce se dá říct, že souhlasili, ale když s knihou přišli do ekonomického oddělení, nastal problém s délkou Mýtiny, která přesahovala jejich běžné rukopisy. Dostal jsem tehdy na výběr, buď knihu rozpůlit, zkrátit nebo jít o dům dál. Jelikož se ale LitRPG běžně vydávají „na série“, ukončené cliffhangery, padlo rozhodnutí vydat první polovinu původního prvního dílu a počkat, jak se mu bude dařit 😊.
Rozhodl ses zasadit děj knihy do postapokalyptických Čech. Zkus nám přiblížit, jak celý svět vznikal a třeba i vypíchnout, zda je v něm něco unikátního, něco, na co jsi opravdu hrdý…
Hrdý jsem na celý systém hry. Nejde o běžné pokládání do virtuální kabiny, ale o „živoucí“ hru, kam musí hráč fyzicky dorazit. A jelikož jsme měli období covidu, namotal jsem to kolem vakcinace, která vám v kůži vytvoří „digitální buňky“, které se po kontaktu s místem herního prostředí ujmou vašeho těla místo těch běžných buněk, vy ztratíte většinu svých schopností a dostanete ty herní. Neříkám, že bych za to dostal Nobelovu Cenu v biologii, ale věřím, že si to každý snadno představí a dokáže pochopit, jak přesně to v knize funguje.
Tahle myšlenka přišla ruku v ruce s dějem, protože kvůli řadě zatím neobjasněných informací jsem potřeboval, aby celá virtuální realita fungovala malinko jinak.
Jo a pak jsem samozřejmě hrdý na Lumii, protože jde o bezkonkurenčně nejlepšího herního peta na světě ( 😀 ).
Chtěl si od začátku, aby se Kód Mýtina odlišoval od zahraniční konkurence?
Ano. Jak už jsem říkal, LitRPG je pro mě „guilty pleasure“, ale ve vlastním dílem jsem nechtěl opakovat věci, které bych zahraničním titulům sám vytkl. Například fakt, že hlavní hrdina ke svým schopnostem i věcem často přichází úplnou náhodou nebo vlivem událostí, které sám neovlivní a jen mu „padnou do rukou“ (zdravím, Šamane 😊). Toužil jsem omezit čistou akci a nahaté holky a naopak přidat dramatičtější vyprávění a podívat se na zoubek detektivní zápletce.
Jestli to vyšlo… nechám na ostatních.
(nenápadně vás nabádám k hodnocení na databázi knih, abychom o knize šířili povědomí :D)
Jak dlouho ti trvalo psaní? A bylo něco, na čem ses třeba zasekl?
Když jsem měl hotovou strukturu knihy, tak samotné psaní vyšlo odhadem na devět měsíců. Oproti fantastice byl proces prvního draftu znatelně pomalejší, protože jsem si vedl zápisky o herních principech, které v rukopisu často ani nejsou vidět (Michaelovy staty, všechny získané schopnosti, talenty nebo herní peníze). Chtěl jsem se vyvarovat využívání kouzel nebo akcí, které by pak čtenář aplikoval na dřívější děj a zaslouženě se ptal „proč totéž neudělal už předtím, když to celou dobu uměl“?
Těch devět měsíců jde ale za celou původní knihou, takže tu vydanou část bychom mohli dělit dvěma 😊.
Měl si jasnou linku, kterou příběh povede, nebo si spíš autor těžící ze spontánních nápadů?
Neřekl bych, že opovrhuji spontánním psaním bez nastavené dějové linie, ale kdybych ryze spontánní psaní potkal na ulici, možná odejdu na druhou stranu, protože se budu bát, že mi rozbije tlamu 😊.
Tady se vracím ke své „analytické“ části, která mě tlačí k osnovám, rozepsaným hlavním i vedlejším liniím a ke studování používaných principů (3 Act, Save the Cat, …). Spontánní nápady při psaní přichází, já jejich vlivem poupravuji děj a následně se vracím k začátku, abych to celé zapracoval, ale nikdy bych nepoložil ruce na klávesnici, kdybych neznal začátek, prostředek a závěr knihy. Stojím si totiž za tím, že jenom znalost konce vám umožní napsat dobrý začátek a průběh knihy, protože celou dobu víte, kam směřujete.
Na vydání jsi zorganizoval kampaň na HitHitu. Kolik taková věc žádá příprav a energie, A jaký si měl z kampaně pocit?
Stojí to víc energie a peněz, než bych chtěl :D. Narovinu říkám, že kdyby mi nepomáhali Yetti a Skaman se Strangers, nedal bych to.
Z kampaně mám obecně smíšené pocity. Na jednu stranu mi 300 prodaných kusů přijde jako požehnání, na druhé straně ale stojí finální kalkulace, která mě poslala desítky tisíc do červených čísel, protože startovač je krásná věc ve chvíli, kdy si můžete z finálního produktu nechat 100% výdělku, což v tomto případě tvrdě narazilo na realitu.
Přesto převládají pozitivní emoce, protože jsme získali další zkušenosti, vyzkoušeli si nové principy, a přestože se všechno nepovedlo ideálně, odnesli jsme si solidní zpětnou vazbu. Takže až se o to pokusíme příště, dopadne to dobře 😊.
Jak jsi vnímal reakce lidí, když jsi začal promovat že vydáváš LitRPGčko?
Když pominu ty, kteří mě nazvali „veganem, co se neumí zařadit do normálního žánru“, tak se kampaň nesla v příjemném duchu. Pod příspěvky i vizuály se rozvíjely zajímavé diskuse a přišlo mi, že LitRPG má v Čechách ještě nenaplněný potenciál.
Naopak mě překvapilo, kolik lidí LitRPG nezná ani z doslechu, a považuje ho za „gamebook“, na druhou stranu většina z těch, které jsem poprosil o recenzi do kampaně, odešla s pozitivním ohlasem, přestože se o hry ani LitRPG dřív neotřeli ani třímetrovými vidlemi.
Víš už, zda (a kdy) vyjde druhý díl Kódu Mýtina? A bude skutečně závěrečný?
Tuším tak napůl. Dvojka je napsaná a největší otazník teď visí nad Fragmentem, který čeká na prodeje z prvních měsíců, aby se rozhodl, jestli o ni stojí. Pokud nebudou chtít pokračovat, začneme řešit jiného nakladatele nebo knihu vydáme po vlastní ose. Věřím ale, že do roka a do dne bude venku nebo velice blízko vydání.
Závěrečná nebude téměř určitě. Původně jsem rozplánoval trilogii a teď zvažuji, jak to po tom rozdělení na dva díly uchopit. Buď zůstanu věrný myšlence a udělám šest dílů (v délce chtěné trilogie) nebo děj malinko přepracuji a zkrátím ho do pěti knih. Obě varianty se mi zdají hratelné, takže bude záležet i na reakcích čtenářů.
Máš už i nějaké další plány (nejen ty literární) do budoucna?
Mým ultimátním záporáckým plánem je napsat čtyři krát čtyři kvadralogie do vytvářeného světa a do konce života si zasloužit celou poličku v knihkupectví :D. Život mi do toho ale hází vidle a nabízí mi jiné zajímavé projekty, které mi kradou volný čas mimo práci.
Pokud jde o jiné než literární plány, tak se neodvažuji věštit příliš do budoucna, protože pokaždé, když jsem vyřkl proroctví na víc než na dva roky dopředu, mi život netaktně naznačil, že jsem se asi úplně zbláznil, a obvykle celé mé chápaní reality během pár měsíců otočil o sto osmdesát stupňů. Takže cokoli kromě psaní řeším tak, jak to přichází nebo s rozumným předstihem. Už totiž nechci znovu dostat do tlamy, i když vím, že se tomu nevyhnu :D.
Za fotografie v obou částech rozhovoru děkujeme autorovi!
