Domeček krve a bolesti: Hračka plná zla

Hračky mají přinášet dětem radost. A tenhle starožitný domeček pro panenky je prostě parádní, panenky z něj vypadají jako živé a Alice je z něj nadšená. To ještě neví, že ji domeček bude pronásledovat celý život – jen té radosti bude méně a méně, a také nebude jasné kdo s kým si vlastně hraje.

R. Carey a Peter Gross jsou v komiksovém světě sehrané duo. Mají za sebou například spolupráci na oceňované sérii Mezi řádky. Tentokrát se ovšem pod záštitou Hill House Comics pod značkou DC Black Label pouští na půdu příběhů plných hrůzy a krve. A v Domečku krve a bolesti jim to šlape opravdu náramně!

Carey ukazuje, že je talentovaný a zkušený scénárista. Zdánlivě banální historku o tom, kterak šestiletá Alice dostala k narozeninám nádherný domeček pro panenky, dokáže pořádně vyšperkovat. Čtenář po pár stranách ví, že s domečkem je něco v nepořádku, což je u hračky, která po vyřčení krátkého „zaklínadla“ člověka zmenší a dovolí mu pohrát si s oživlými panenkami (rodina se třemi relativně malými dětmi) pochopitelné. Postupně se však začíná odhalovat příběh sahající mnohem dále do minulosti, příběh plný zvratů s brutalitou a temnotou dávkovanou přesně tak, aby čtenáře zasáhla přímo mezi oči jako pěst Mika Tysona.

Grossova kresba pak celý příběh vypráví. Panely v ponurých barvách dodávají hutnou atmosféru, detaily akcentují sílu okamžiku – zkrátka tihle dva jsou sehraní a jejich chemie funguje.

Ale zpátky k příběhu. Postupně se v něm začne prolínat několik časových rovin, nejprve vždy v delších úsecích, později pak už jen krátce, třeba i formou jednotlivých panelů. Ztráta orientace ovšem nehrozí, většinou jsou skoky označeny místem a letopočtem, navíc je vše tak logicky a intuitivně podané, že nebude mít problém si časovou osu poskládat ani úplný komiksový začátečník. Postupně přibývá více a více detailů a společně s nimi je celý příběh temnější a temnější. Do kresby se vkrádají temnější a mnohdy i fantasknější motivy – a démoni v Grossově podání vypadají vážně děsuplně, stejně jako další úderné scény. Na druhou stranu u několika obrázků sem měl pocit, že to není úplně ono, ale to byly opravdu spíše jednotlivosti, pocit nějakého nedotaženého detailu…

Zajímavostí je, že konec každého z původních šesti sešitů uzavírá tematická „fotografie“, která je snad ještě víc zneklidňující než kresby.

A když už jsme u toho konce – opět nechybí obligátní bonusy na závěr celé knihy. Najdete zde alternativní obálky, původní scénář, rozhovor s oběma autory a jejich představení.

Po Košíku plném hlav je i Domeček krve a bolesti další lahůdkou z DC Black Label, kterou si milovníci tajemných a mrazivých příběhů opravdu vychutnají. Tentokrát je hlavním tahounem knihy zdařilý scénář, který by se neztratil ani v čistě knižním podání.

PS: Na samý závěr ještě pochvala do CRWE za chytlavý překlad původního názvu Dollhouse Family!

Domeček krve a bolesti