Pro velkou část čtenářů bude první ryze česká superhrdinka, Octobriana, velkou neznámou. A právě proto jsme se rozhodli vyzpovídat osoby nejpovolanější, Marka Bergera a Ondřeje Kavalíra, kteří dali téhle hrdince „novodobou“ slušivou komiksovou podobu. Dozvíte se, kolik za tím vším stálo práce a bádaní, proč není Octobriana „tuctovka“ jako hrdinové z Marvelu a DC i jaké má tvůrčí duo plány do budoucna.
V nakladatelství Labyrint v roce 2004 vyšla kniha Octobriana a ruský underground kterou napsal Tomáš Pospiszyl. Byla ona tím, co stálo za vaším rozhodnutím věnovat Octobrianě svůj čas, nebo je to všechno jinak?
MB: Původně jsem chtěl Octobrianu využít jako démonickou antagonistku a femme fatale, stojící proti Pérákovi v plánovaném pokračování mého krátkého kresleného filmu Pérák: Stín nad Prahou (2016). Po přečtení zmíněné skvělé knížky mi ale bylo jasné, že tahle superžena nemůže hrát druhé housle, protože má oproti Pérákovi mnohem větší mezinárodní potenciál.
OK: V době, kdy se mi do ruky dostal Markův krátký komiks s Octobrianou, jsem tu knížku znal, takže jsem se docela orientoval o jakou postavu se jedná a jakou historii už má za sebou. Ale rozhodnutí udělal z krátkého komiksu dlouhou knížku vzniklo na základě toho kraťasu, který se mi hrozně líbil a přišlo mi škoda, že ten příběh není delší.
Octobriana z vašeho komiksu není pouhou superhrdinou jakých je v komiksech od DC či Marvelu spousta. Mohli byste jí našim čtenářům představit a říct, čím se od běžných komiksových superhrdinek liší?
MB: U mainstreamových superhrdinů mi vždycky vadilo, že jejich schopnosti jsou tak přesně nalajnované a popsané, jako by to spíš avataři z videoher nebo z Dračího doupěte. Schematické šablony, jejichž vlastnosti jsou jen číselné položky v přehledných tabulkách. Čest výjimkám, jako je Hellboy nebo některé dospělejší verze Batmana, kdy se hrdina musí vyrovnat i s vlastními démony, původem nebo pošramocenou psychikou. Vrcholem tohoto přístupu je Akira, kde je získání „superschopností“ podáno jako opravdu děsivá proměna a body horor. Naše Octobriana je podobně nepředvídatelná. Díky svým genům ovládá telepatii a je mimořádně fyzicky odolná, ale studený odchov v totalitních režimech v ní hodně potlačil emoce a city. Po setkání s tajemnou božskou entitou se ale začíná měnit, zasuté vzpomínky i emoce vybublávají na povrch a spolu s nimi obrovská destruktivní síla.
OK: Jestli jsou konvenční superhrdinové z Marvelu nebo DC moderním pokračováním starých mytologií okořeněných vědeckými fantaziemi, tak my jsme se snažili vrátit zpátky k těm původním mytologickým kořenům. Naše Octobriana má tak blíž k antickým mýtům než k Marvelversu.
Po přečtení doslovu komiksového historika Tomáše Prokůpka jsem si komiks užil o dost víc než kdybych ho četl nepoučen a bez vědomí, že ikonická scéna s radioaktivním mrožem není jediným odkazem na hrdinčina již dříve zpracovaná dobrodružství. Takže mě samozřejmě napadá hned několik otázek. Kolik času vám zabrala příprava a rešerše? Bylo těžké dohledávat zdroje a informace? A jak moc vás informace, které jste nalezli při svém bádání v historii, ovlivnily při psaní scénáře a vymýšlení příběhu?
MB: Pro mě byly nejtěžší vizuální rešerše, jako je třeba vojenská technika. Dneska lze sice bleskurychle zjistit, jaké stroje by se v příběhu měly vyskytovat, ale problém je v množství detailů a v úhlech, v jakém chcete komplexní letoun nebo křižník překreslit. Vyhledané fotografie jsou často amatérsky pořízené v zoufale konvenčních úhlech s deformovanou perspektivou nebo ve špatném rozlišení. Rád pracuji s nadhledy i podhledy, takže jsem si často vyhledával fotografie miniaturních modelů nebo rendery 3D modelů, abych získal předlohu v požadovaném úhlu.
OK: Já mám výhodu, že před Octobrianou jsem psal scénář ke komiksové trilogii Návrat Krále Šumavy, která se odehrávala na počátku studené války. Takže mám dobové reálie docela slušně nastudované. Navíc v případě Octobriany se její příběh odehrává v alternativní historii studené války, kdy se některé klíčové události odehrály trochu jinak. Co se týče historie Octobriany jako postavy, ta byla solidně zdokumentovaná ve zmíněné Pospiszylově knize a měli jsme k dispozici i anglické vydání knihy Octobriana and the Russian Underground z roku 1971, kde se objevila úplně poprvé. Takže bylo z čeho čerpat jak inspiraci, tak přímé odkazy.
Nakolik jste se snažili přizpůsobit výtvarnou stránku svého komiksu dosud vydaným příběhům Octobriany? Je jich přeci jenom celkem dost, a navíc od různých výtvarníků.
MB: Když už se nevyhnutelně navazuje na předchozí pokusy, tak nejlepším přizpůsobením je odlišit se. Proto jsem se rozhodl mírně pozměnit Octobrianinu vizáž. Při vší úctě k brilantnímu kreslíři Bimbovi se mi původní outfit moc nelíbí, takže jsem změnil střih kalhot i vlasů. Vyšší pas, širší boky, delší a divoce rozevlátá hříva. A ten šátek kolem prsou si zaváže jenom jednou, když není po ruce nic jiného k zahalení. Když máte tak výrazný symbol na čele, není potřeba se striktně držet dalších vizuálních atributů. Takhle je naše Octobriana na první pohled rozeznatelná od těch ostatních verzí.
Oba máte za sebou práci na animovaných filmech, neuvažovali jste o tom přivést příběh i na filmové plátno?
MB: Nejenže nad tím uvažuji, ale už jsem na začátku příprav animované adaptace s jednou filmovou společností. Ale zafinancovat tak rozmáchlý příběh bude hodně náročné a nejisté, takže zatím není rozumné nic slibovat a více prozrazovat.
OK: Pro filmy mám stejnou slabost jako pro komiksy. Zároveň si uvědomuju, že produkčně a finančně je film úplně jiná liga než nejvýpravnější komiks. A taky vám do toho bude mluvit víc lidí a vše bude déle trvat než v případě komiksu. O to víc fandím Markovu projektu. Vidět Octobrianu na plátně je pro mě skvělá představa.
Jaké plány máte s Octobrianou dál? Nechystáte třeba nějaký spinoff?
MB: Kromě zmíněného filmu by mohl vzniknout i klasický komiksový sequel. Kostru příběhu už máme. Záleží samozřejmě i na čtenářských ohlasech našeho komiksu.
OK: Nápad na pokračování máme. Ale to je asi přirozené, že po tak dlouhé době, kterou strávíte s vymýšlením nějakého příběhu, zůstane pod stolem ležet řada věcí, ke kterým byste se rádi vrátili a rozvinuli je, když by byla v budoucnu příležitost. Uvidíme, jak se nám to bude jevit za půl roku, s trochou odstupu. Přiznám se, že nejsem fanda nekonečně nastavovaných sequelů a prequelů, které se dneska objeví po každém úspěšném filmu nebo komiksu. Dost často je za tím jen finanční kalkul. Pro mě je ale důležitý dobrý nápad, který nebude recyklovat to, co už známe, ale posune nás někam dál. Něco, co čtenáře dokáže překvapit.
Proběhlo předávání cen České akademie komiksu. Překvapilo vás hodně, že byla Octobriana nominována na cenu Muriel?
MB: Kdyby nás to překvapilo, vypovídalo by to asi o nízkém sebevědomí. A s tím by se Octobriana nedala dobře zpracovat, protože tahle látka vyžaduje jistou dávku drzosti. Je to spíš příjemné potvrzení, že i nadsazený pulp může soutěžit mezi tematicky závažnějšími uměleckými díly. Takže nás to sice nepřekvapilo, ale zato potěšilo, že jsme nominovaní v hlavní kategorii. O to víc, že tenhle ročník je co do množství i kvality komiksů mimořádně nabušený.
OK: Za mě je to i pozitivní zpráva týkající se českého komiksového prostředí, že je natolik prostupné a bez předsudků, že může být v jedné kategorii nominovaný autobiografický artový komiks i pulpová žánrovka. Už bylo na čase vylézt z různých žánrových a jiných zákopů a uvědomit si, že komiks jako médium je jen jeden, pouze příběhy, které vypráví, se liší.
Kde se s vámi a s Octobrianou můžou naši čtenáři potkat? Chystáte se například na Comic con Prague nebo Svět knihy?
OK: Octobriana by se na Comic Con podle mě hodila, ale nikdo nás zatím nepozval. Tak snad vyjde Svět knihy a určitě bude šance potkat naši hrdinku na podzimních komiksových festivalech, jako je brněnská KOMA nebo pražský FRAME.
Děkuji vám za rozhovor a přeji Octobrianě i vám spoustu spokojených čtenářů.
