Hrdinové knih Jana Kotouče jsou ve vesmíru jako doma. Tentokrát však zůstaneme pěkně na Zemi a objeví se pouze jediná kosmická loď. Bohužel má ale za úkol vyhladit ty přebytečné uhlíkové organismy, které zamořily planetu a její budoucí obyvatelé o ně nestojí. Rutinní operace, nic, s čím by si pravý vesmírný byrokrat neporadil s minimálními náklady.
My máme čas
Novinka Jana Kotouče nese název Strnadův efekt o oproti většině předchozích autorových knih je svým charakterem trochu jiná, byť stále nese Kotoučův charakteristický rukopis.
Čtenáři mohou mít problém zejména se základní premisou: mimozemská inteligence vyšle k Zemi svého zástupce, byrokrata, který má za úkol vyhladit na planetě život na bázi uhlíku. Ten se ovšem rozhodne udělat to s minimem zdrojů, a tak otevře na mnoha místech na Zemi portály vyzařující smrtonosné částice, které pomalu, v horizontu týdnů, vyhladí populaci. Za úspory ho čeká povýšení a tak vůbec. Mnu, může to být přitažené za vlasy, uznáváme, nemusí to sednout každému, ale spíše to vypovídá o autorově svérázném humoru, který se v knize objeví mnohokrát.
A pak je tu důsledek téhle invaze-neinvaze: na místě otevírajícího se portálu se občas objeví živý organismus a podaří se mu přežít. To je případ Matěje Strnada, skladníka z Mostu, který byl ve špatný čas na špatném místě a díky tomu jeho tělem prorůstá mimozemský portál. Dobrá zpráva je, že dokáže jiné portály zavírat a tím zastavit proud smrtonosných částic.
Jenže akce vyvolá reakci, to je jasné. Mimozemský byrokrat dokáže své portály kontrolovat a vycítí Matějovu přítomnost. Dokáže s portály pohybovat a především z nich vysílat nepřátele – z dostupných zdrojů z okolí dokáže sestavit kovové humanoidní bojovníky, drony a další potvorstvo, jehož účelem je zabránit zavření portálu a zničit vše v okolí. Navíc dokáže modifikovat i sílu svých bojovníků. Zde opět trochu na rážíme na fakt, že technologie výroby nepřátel je vysvětlena jen povrchně a nabízí se otázka, proč se v závěrečné fázi příběhu nevysype na Zemi totální peklo…
Kdo tady má problém?
Tím začíná kolotoč problémů. Lidé se snaží vymyslet protilátku proti částicím. Armáda shodou okolností během plánování boje s mimozemskou inteligencí narazí na Matěje, který dokáže zavírat portály. Uvědomuje si, že ho musí za každou cenu ochránit, protože je jedna z mála nadějí. To vede k tuhým bojům okolo portálů v Čechách a na Slovensku – čím víc portálů Matěj zavře, tím tužší protivníci z nich vyskakují.
On totiž ufokrat má také problém: dost své protivníky podcenil a místo snadného sejmutí ničitele portálů teď naráží na jeho čím dál početnější a vyzbrojenější ochranku. Uhlíci dělají problémy a náklady na likvidaci rostou… Sakra!
Celá kniha je tedy vlastně „roadtripem“ od portálu k portálu a kořením je boj s mimozemskými konstrukty. A tady se Kotouč pořádně odvázal. Přesto, že si nelibuje v krvavých scénách a létajících částech těl, dokáže věrně popsat celý průběh bitvy, použité zbraně a zcela charakteristicky pro jeho knihy k tomu využívá obrovské množství postav. Snad každý má jméno, bez ohledu na to, zda to koupí během příštího odstavce nebo se dožije konce knihy. Navíc jsou některé scény pořádná divočina, u které se pousmějete a někde v koutku mysli vám vytane jméno vašeho oblíbeného autora české akční školy (Kotleta, Kulhánek…), protože ne vždy se střílí konvenčními zbraněmi a bojuje v rámci fyzikálních zákonů.
Cílem je, aby Matěj zavřel dostatek portálů na to, aby se dal identifikovat pomocí technologie zdroj částic a bylo možné ho zničit. Jenže tvrdá obrana a Matějova „omezená životnost“ dávají této misi jen minimální šanci.
Ztracen v portálech
Čtenáře dozajista potěší dobře napsaná postava samotného Matěje. Z prvotního šokovaného chlapíka vyjukaného při každém šramotu se stává ostřílený veterán s cílem pozavírat portály. Uvědomuje si, že jeho tělem prorůstá mimozemská obludnost, vzpomíná na svůj krachující osobní život a zároveň si uvědomuje, že v jeho okolí je několik atraktivních žen, které však plní roli vědkyně či vojenského doprovodu namísto role dam, po kterých by se dalo (a bylo vhodné) házet očkem. Matěj tak občas upadá do apatických stavů, občas dojde na konec svých sil a odmítá bojovat… Zkrátka, není jen tou bezduchou postavou zavírající portály jak armáda pískne, ale má spoustu vlastních osobních problémů a démonů.
A když jsme u té armády: ta také musí analyzovat co se vlastně děje, jak krizi řešit a pomoc občanům. V této (a pár dalších) oblasti si Kotouč vybral opravdu zainteresované konzultanty a poradce, aby vše co nejvíc přiblížil realitě. I když nakonec Strnadův efekt vyznívá jako vcelku divoká sci-fi, střípky reality v ní určitě oceníte. Podobně jako několikrát zmiňovaný autorův svérázný humor a pohled na věc.
Jan Kotouč: Strnadův efekt
Vydal: Brokilon, 2023
Obálka: Tomáš Flak
Počet stran: 350
Cena: 498,- korun
