Batman: Vánoce: Ten nejdojemnější Batman ze všech

Bylo to roku 1992, kdy Jim Lee založil WildStorm Productions. V roce 1998 WildStorm stalo součástí nakladatelství DC Comics, a do roku 2010 kdy, zaniklo, se v jeho řadách vystřídalo mnoho nadaných tvůrců. Jedním z těch nejpracovitějších je bezesporu Lee Bermejo. Svůj talent prokázal při spolupráci s Brianem Azzraellem (Batman – Zatracení, Joker, Lex Luthor: Muž z oceli), ale spolupracoval na mnoha dalších projektech, a to nejen u DC. Ovšem své první samostatné autorské práce, tedy knihy, na nichž by pracoval nejen na výtvarné stránce, ale také na scénáři, se dočkal až v roce 2011. Tím se stal grafický román Batman Vánoce, který nám letos v pěkném a citlivém překladu Richarda Klíčníka přineslo pod stromeček nakladatelství BB Art.

Lee Bermejo napsal a nakreslil tento komiks jako poctu Charlesi Dickensovi a jeho knize Vánoční koleda, která je pro mnohé čtenáře stejným evergreenem jako jmelí nebo píseň Jingle Bells. Přesto je jiný a mnohem temnější než příběh, který mu byl vzorem. Ale ani on nepostrádá tu pověstnou špetku naděje.

„Víš, má se to takhle. Když pracuješ ve stoce, za chvíli ti přijde hrozně složitý pořádně se umejt. Na tu špínu si zvykneš. Časem se v ní dokonce cejtit pohodlně. Pak se jednoho dne probudíš a bude ti divný, proč si všichni myslej, že seš ŠPINAVEJ.“

Tenhle komiks je vlastně převyprávění onoho slavného příběhu zasazené do ulic zasněženého vánočního Gothamu. Bermejo ho vypráví pomocí metafor a analogií; role Scrooge se v něm zhostil Batman, který je zde zobrazen jako cynický a nelítostný mstitel, jenž se při své honbě za Jokerem neštítí ničeho. Na různé duchy Vánoční koledy odkazují známé postavy z DC universa; Robin, který zemřel pod Batmanovým vedením, plní roli Scroogeova zesnulého přítele Jacoba Marleyho. Catwoman, Superman a Joker zase představují duchy minulých, současných a budoucích Vánoc. Bob Cratchitt se v příběhu objevuje jako Jokerův dlužník a poslíček z donucení. Posledně jmenovaného chce Batman využít jako návnadu pro Jokera, a to navzdory tomu, že je Bob vlastně nebožák, který Jokerovi slouží pouze proto, aby zaopatřil svého postiženého synka. Snový nádech celému scénáři dávají nejen zasněžené Gothamské střechy a ulice, ale především Batmanovy halucinace vyvolané zápalem plic. Právě v nich se Batmanovi zjevují ti výše zmínění duchové. Jestli však bude mít tenhle ponurý příběh stejně jako Vánoční koleda dobrý konec a Batman dojde své spásy, musí čtenáři zjistit sami.

Bermejo je nadaný výtvarník a na svém prvním samostatném komiksu si dal zatraceně záležet. Nejde tu však jen o temnou, místy až noirovou atmosféru v níž se snoubí Batmanovský Gotham s snivým duchem Dickensovy předlohy. Stejnou měrou k poetice tohoto krásného příběhu přispěla jeho nesmírně realistická, skoro až filmová kresba, dynamické ztvárnění Batmanovy cesty za prozřením a citlivě zpracované odkazy na nejznámější momenty Batmanova života. Hezkým příkladem je třeba chvíle, kdy Alfred Bruceovi připomíná dny, kdy po boku Robina bojoval proti zločinu v pestrobarevných kostýmech ve stylu 60. let, což je v kontrastu s jeho současným černým bojovým oblekem. Tady perfektně vynikl Bermejův cit pro detail. Ostatně o jeho způsobu práce vypovídá několik náčrtků a komentářů, které jsou stejně jako předmluva Jima Lee součástí knihy. Ta je také opatřena pevnou vazbou a snímatelným přebalem.

„Ptal jsem se ho, jestli věří, že je to pravda, nebo jestli je to podle něj jen nějaká povídačka, kterou někdo vyprávěl děckám před usnutím. Řekl mi, že je vlastně jedno, jestli je to pravda. Důležitý na tomhle příběhu je, co doopravdy znamená.“

Nevím, jestli je Batman: Vánoce nejlepším komiksem o Temném rytíři, ale je rozhodně tím nejdojemnějším a nejpoetičtějším z těch, které jsem doposud četl. Funguje stejně dobře jako Batmanovský event i jako originální pocta jednomu z největších romanopisců 19. století. A to není málo.

Batman: Vánoce