Vzpomínáte na první díl Tance papírových draků? Ano, to byla ta kniha, kde parta příšerně divných a příšerně tajných policajtů z Plzně zachraňovala svět pod vedením chlápka, co si říkal Mrtvola. Tak to byla teprve půlka příběhu a divná banda policajtů se vrací i podruhé, tentokrát v knize s podtitulem Hon, aby byl jejich příběh kompletní.
Petr Brožovský se svoji prvotinou s názvem Tanec papírových draků zařadil k nepočetné skupině autorů českého akčního braku. A do tohoto specifického rybníčku přinesl zase trochu jiné pojetí, protože pokud na jeho knize něco zaujalo, pak to nebyla až tolik akce ani hlášky, ale především postavy a úchylky i schopnosti některých z nich. Jenže příběh prostě nemůže skončit tím, že vám hlavní záporák vezme roha, a tak se Brožovský rozhodl uspořádat hon, nebo spíš Hon, jak nazval druhou část Tance papírových draků, aby vypořádal účty a ukončil celou lapálii nějak důstojněji a definitivněji.
Plzeň je divná i na druhý pohled
Ačkoliv původní složení PZSÚ, tedy supertajného policejního útvaru, od prvního dílu řádně prořídlo, jejich velitel to nevzdává, doplňuje stav dalšími divnými existencemi a vydává se nakopat zadnici jednomu z Probuzených. Ten totiž má v plánu poškádlit lidskou populaci a trochu ji zredukovat.
Opět nás čeká rozjezd, při kterém hlavní protagonista na prvních stranách umírá. Naštěstí již všichni, kdo četli první díl, vědí, že nějakou tu smrtelnou bolístku zvládne ustát, a rozchodí to i tentokrát. Mrtvola zkrátka dělá čest svému jménu. Tudíž opět budeme sledovat celé dění z jeho pohledu, a i tentokrát to bude pěkná mela.
Brožovského pojetí honu na převtělující se Probuzené je vcelku civilní. Oproti souputníkům z české akční školy (Kotleta, Fuchs, Kulhánek či Kopřiva) nejde do extrémů co se týká krve či použitých zbraní, ačkoliv akcí rozhodně nešetří. Jeho hlavními trumfy jsou postavy a humor, nikoliv přepálenost, přemíra násilí a snaha šokovat.
Mistr v akci
Ano, Brožovský nabízí v knize velké množství humoru. Umí sázet hlášky, ale zároveň i popichovat formou popkulturních odkazů a situačního humoru. Ostatně, je to mistr slam poetry, což značí, že má blízko k celé škále humoru – od mírně retardovaných fórků až k jemným sofistikovaným narážkám.
Postavy v Honu už nejspíš čtenáři tolik nepřirostou v srdci, respektive asi nejvíc ho osloví ty ze staré party – za prvé už je pryč moment překvapení a čtenář už ví, že nemá čekat nikoho všedního, za druhé byla původní parta o kus zvláštnější. I přesto dokázal autor stvořit pořádnou sbírku divňáků a úchylů, kteří se podívají na Slovensko nebo do Egypta. Ono jim totiž nic moc jiného nezbývá než měnit úkryty a plánovat za pochodu, protože někdo má o nich sakra dobré a přesné informace a k tomu i solidní sbírku zbraní.
I tentokrát sehrají výraznou roli nadpřirozené schopnosti. Mrtvola regeneruje zázračnou rychlostí a jeho protivníci také mají v rukách pár nepěkných triků. Tentokrát se nadpřirozeno nevynoří až v pozdějších fázích knihy, ale je přítomno víceméně od počátku, takže působí přirozeněji a čtenář ho přijme mnohem snadněji.
V Honu se příběh uzavírá, mnohé otázky jsou zodpovězeny (i když pár jich stále zůstává) a konfrontace s hlavním padouchem konečně skončí bez toho, aby zdrhnul. Brožovský předvedl opět dobrou práci a nabízí příběh, který nevykrádá první díl, baví a frčí bez hluchých míst. My prorokovali, že to někam dotáhne, a on opět ukázal, čeho je schopen a že v jeho literární budoucnosti by to mohlo být „velký dobrý“.
Na závěr tři spoilery, které mohou něco málo vyzradit:
Divní lidé mají divný sex, a některé Brožovského postavy jsou hodně divné! Aneb jeden z nejzábavnějších momentů celé knihy.
Cestování v čase nemusí vždy znamenat, že je autor v úzkých a neví kudy kam, takže se snaží na poslední chvíli otočit příběhem tak, aby dával logiku. Hon je toho důkazem.
Chlapec se snaží tvářit, že je drsňák, ale je to měkota!
Petr Brožovský: Tanec papírových draků 2: Hon
Vydala: Epocha, 2023
Obálka: Žaneta Kortusová, Lukáš Tuma
Počet stran: 344
Cena: 339 korun
