Pomiluj smrt: Návrat ve stopách vlastního prokletí

Do jaké míry formuje prostředí charakter člověka a jak člověk svým charakterem prostředí utváří? Asi věčná otázka bez zjevného řešení, která se však stává aktuální vždy, když jedinec svůj dřívější životní prostor opustí a zcela nevědomky si jeho část bere s sebou do toho nového. A i něco navíc v podobě vlastního neoddělitelného prokletí.

Mladičká Aloisie Margetzin, dívenka z hor, využije nabídky své světácké sestřenice Bernardine a zamíří za ní do průmyslového města Mährischfurt, aby zde s její pomocí nalezla práci a nové místo pro život. S nesmělou nadějí podstoupí únavnou dlouhou cestu vlakem ze svého rodiště, aby okamžitě po svém příjezdu, ještě před setkáním s Bernardine, Aloisii přivítala silná kakofonie pachů továren, zkaženosti a rozkladu. Sestřenka navíc neváhala ihned seznámit Aloisii s místní senzací v podobě Řezníka z Mährischfurtu, sériového vraha vybírajícího si výhradně ženy lehkých mravů, který se nespokojí jen s jejich vražděním, nýbrž jejich těla ze záhadných pnutí své šílené mysli ještě zohavoval.

Začátek nového života by pro Aloisii nemusel být za jiných okolností nutně ztracený, ovšem osud a nejspíš i jisté temné tajemství, jež si přivážela sebou, ji osudově nasměrovalo zcela záhy do vrahova náručí. To samo dalo impulz následnému sledu ještě krvavějších událostí jdoucích po Aloisiiných stopách, ať už se vrtla, kam chtěla. O to nezanedbatelnější vliv mělo i její osobní prokletí, temné tajemství, které se snažila sice před svým okolím skrývat, ovšem to před ním nikoho v dosahu hlavní hrdinky neochránilo, ba právě naopak.

Veronika Fiedlerová ve své nejnovější novele s příznačným názvem Pomiluj smrt, vydané v letošním roce u nakladatelství Golden Dog v edici Zrnka temnoty (svazek 10), rozehrává hutný a mrazivý příběh zasazený do čtenářsky velmi atraktivního prostředí Rakouska-Uherska počátkem dvacátého století, aby zcela využila veškeré hrůznosti reálií, jež tyto kulisy nabízejí. Všeubíjející bezmoc živoření doprovázenou všudypřítomným zápachem rozkladu mísícího se s okázalou pompézností a dekadencí místní smetánky v jejích obscénních erotických hrátkách.

Ani její hrdinka není hrdinkou v pravém slova smyslu a ani nevinnou obětí stíhanou osudovými ranami, jako spíš samou strůjkyní a nositelkou zla, které rozsévá na všechny, kteří mají tu smůlu a zkříží její kroky. Mohlo by se zdát, že je toho až příliš na jednu poměrně krátkou novelu, ovšem Veronice Fiedlerové se opět podařilo dokázat jak mistrně dokáže vládnout slovům a jejím popisům prostředí a charakteristik postav lze vytknout snad jen ten tíživý pocit, který na čtenáře při jejich četbě plnou vahou padne. Tento pocit na si jej najde ihned při letmém nahlédnutí na první stranu příběhu a rozhodně jej neopustí před dočtením poslední strany. A nejspíš vydrží i o nějakou tu chvíli déle. Přesně jak by tomu při dobře napsaném hororovém příběhu mělo být.

Veronika Fiedlerová: Pomiluj smrt