Nevyzpytatelné jsou cesty osudu, stejně jako cesty zaklínače Torwolfa. Ta poslední ho zavede na daleký sever, do zemí ledu a sněhu, kde má stanout tváří v tvář mocnému nepříteli. Jenže do té doby ještě připadne mnoho sněhu a bude vypito mnoho korbelů – a kdo ví, co osud nachystá dalšího…
Možná si říkáte, že „jeden zaklínač už tu je“, a že zaklínač jménem Torwolf je jen snaha přiživit se na populárním tématu. Ne, nemáte pravdu, ačkoliv Geralt s Torwolfem jsou tak trochu příbuzní. Ivo Hury se totiž už nemohl dívat na to, jak Sapkowského hrdina vyměkl. Jak se z drsného zabijáka stala obět okolností, se kterou zametají ženy, a která bez medailonu nedá ani ránu. A tak se zrodil Torwolf, tedy zaklínač, jakým by opravdu zaklínač měl dle Iva Huryho být.
Na sever, Torwolfe!
Sečtělejší čtenáři vědí, že Torwolf se v knize Osudová setkání vrací již počtvrté. Tentokrát se s ním setkáváme na lodi plující na daleký sever vstříc svému osudu. Na palubě se seznámí s tajemným cizokrajným obchodníkem zajímajícím se o artefakty z mytických bytostí – Torwolf se může stát jeho dvorním dodavatelem, protože kdo jiný se v podobných monstrech vyzná a dokáže je zabít než zaklínač, že?
Jenže sever je drsné místo a hned první střet s místním monstrem dopadne solidním fiaskem. Zaklínač dostane na budku, ale osud tomu chtěl, aby mu tento neúspěšný boj poslal do cesty místní mladou dívku, bojovnici a silnou ženu, Maju. Ta se stane Torwolfovým doprovodem v neuskutečnitelné misi: polobožská bestie procházející mezi světy a přinášející zlo do toho našeho musí být pokořena. Společně vyrážejí vánicí a ledovým peklem vstříc budoucnosti.
Název Osudová setkání je pro knihu poměrně určující. Kromě zmíněné dívky, Maji, přihraje osud svým řízením do cesty zaklínači ještě netradičního trpasličího bojovníka a mocnou čarodějku. Jen díky nim je schopen poměřit své síly v nerovném boji s polobohem a přežít.
Závěrečná proměna
První zhruba tři čtvrtiny knihy jsou téměř klasickým dobrodružným příběhem. Příjezd na sever, pobyt v místní hospodě ve společnosti kupce, následně cesta ve společnosti mladé ženy… Zkrátka, poměrně klasické schéma proložené solidně napsanými bojovými scénami a také trochou toho sexu (protože správný zaklínač je přece macho a co jiného dělat v úkrytu s mladou dívkou když venku zuří vánice).
Závěr knihy se pak odehrává s časovým odstupem a nese se v mnohem přemýšlivějším a pozvolnějším duchu. Až po bitvě jsou konečně odhaleny motivy některých postav, což dává knize zase trochu jiný náboj a zmíněným charakterům hloubku. Na pořad dne přijde také myšlenka jiných dimenzí a i v tomto směru přijde pár zajímavých momentů. Narazí na sebe i silné ženské charaktery s mužskými egy a téma dlouhověkosti versus běžného lidského života… A na odlehčení je tu trpaslík, který se naučí mluvit „po místním“ a jadrnou moravštinou trousí přisprostlé, leč zábavné hlášky.
Je viditelné, že od svých prvních knih se Hury dost vypsal. Posun je zřejmý ve vedení příběhu a jeho konceptu – už ví, co chce čtenáři sdělit a kudy se Torwolfovi cesty budou ubírat. Závěr je sice otevřený, ale má pointu a směrování, styl vyprávění „sedí“. Pokrok je to opravdu zřetelný.
Otazníky a vykřičníky
Ale ne vše je růžové. Je třeba říct, že korektorka v některých pasážích polevila v pozornosti, a některé chyby vážně praští do oka a zamrzí.
Polemiku můžeme vést i o postavě samotného zaklínače Torwolfa, nebo spíše o míře inspirace díly jiných autorů. Také postava trpaslíka na steroidech mluvícího moravským dialektem vzbudí pár otázek, ale v dnešní době už je to jedno z klišé, která nás provází mnoha fantasy knihami. Navíc se Hury netajím tím, že vlastně píše Zaklínače, jen po svém.
A když už je řeč o zaklínači, musíme si postesknout, že Osudovým setkáním chybí trochu větší hloubka. Drsný zaklínač dostane díky klukovské chybě nakládačku (a není to poprvé), což úplně nekoresponduje s jeho image nepřemožitelného vraždícího monstra. Ale především neodhaluje příliš ze své dlouholeté minulosti, takže čtenáři stále tak trochu chybí motivace a emoční rovina. Lakonické odpověď typu osud tomu tak chtěl bohužel neuspokojí. Na druhou stranu je dobře, že Ivo Hury se pustil do realizace vlastního pojetí zaklínače – rozdíl oproti jeho slavnějšímu předchůdci je vidět. A ještě jednu rovinu tohle konstatování má – sám autor totiž zmínil, že prozatím cíleně nechtěl psát příběh prozrazující minulost hlavního hrdiny – a svůj záměr dodržel.
Osudová setkání jsou ve své podstatě jednoduchý dobrodružný příběh říznutý zdařilými bojovými i sexuálními scénami, břitkým (a místy pubertálním) humorem a také náměty k zamyšlení. Malý rozsah knihy (lehce přes 200 stran), otevřený konec i slibně rozehrané osudy některých postav dávají tušit, že Torwolf ještě neřekl poslední slovo! Tak uvidíme, čím nás překvapí příště.
Ivo Hury: Osudová setkání (Zaklínač Torwolf)
Vydal: AGADAH, 2022
Obálka: Michal Sirotek
Počet stran: 218
Cena: 270 Kč
