Vloni jsme vám přinesli rozhovor s Romanem Tilcerem coby překladatelem. Nyní však pro vás máme Romana v roli zcela odlišné: coby hlavu jeho vlastního nakladatelství Medusa. Jak se dívá na knihy coby vydavatel a co vám nová krev na knižním trhu chce nabídnout? Čtěte, a čtěte až do konce, vyplatí se to!
Ze všeho nejdřív přijmi gratulaci k odvážnému kroku. Jak dlouho v tobě zrálo rozhodnutí začít sám vydávat knihy a kdy se to v tobě zlomilo a řekl sis, že je čas začít?
Zcela naivně jsem o tom uvažoval už před nějakými patnácti lety, ale to jsem ještě pořádně nerozuměl ani překládání, takže z toho přirozeně nic nebylo. Hlavní impuls přišel předloni s pandemií. Kromě pocitu, že nastává konec světa a už to není kam odkládat, přispělo hlavně uvědomění, jakou úlevu od všudypřítomného stresu mi přináší dobrá četba. Říkal jsem si, že to je něco, co bych chtěl předávat dál. Navíc se zavřením knihkupectví nastala v překladatelském oboru značná nejistota, řadě kolegů zrušili práci a odložili výplatu honoráře, takže jsem založení nakladatelství bral i jako takovou záložní činnost pro případ, že najednou nebudu mít do čeho píchnout. Nechtěl jsem prostě jen tak sedět s rukama v klíně a čekat, jak to se mnou dopadne.
Jak dlouho jsi vybíral název nakladatelství a proč padla volba zrovna na Medusu? Je v tom nějaká symbolika?
Název jsem vybíral dlouho, přinejmenším několik měsíců. Jménem mytologické bytosti jsem chtěl naznačit, že bude mít nakladatelství blízko k fantastice. A chtěl jsem se zaměřit především na příběhy obětí. Medusa je v tomhle ohledu dokonalý symbol. Než se stala obávanou stvůrou, jak si ji asi většina lidí představí, byla nevinnou dívkou – potom ji ale Neptun sexuálně zneužil a Minerva ji za to ještě potrestala.
Jaké knihy chceš čtenářům do budoucna prostřednictvím Medusy nabízet?
Kromě příběhů obětí bych rád vydával i příběhy té starší Medusy, které osud určil proměnit se v monstrum. Žánrově tedy půjde hlavně o horor nebo weird fiction (podivno, literaturu podivna) – ideální prostředky ke zkoumání témat, jimž bych se chtěl věnovat. Baví mě texty s příměsí erotiky. V hledáčku mám i některé zástupce fantasy. Snad i dobrodružné příběhy coby pravou únikovou literaturu.
Než ses do tohohle podniku pustil, zjišťoval jsi, co vše obnáší být vydavatelem? Bylo třeba něco, co tě hned na počátku tvé vydavatelské kariéry překvapilo?
Zjišťoval jsem, zjišťoval, mám rád, když je všechno v pořádku. Rozhodně jsem to nechtěl rozjet nějak nadivoko. Po zdolání potřebné administrativy mě potrápila hlavně příprava webu, respektive e-shopu, s tím bylo víc práce, než jsem si dovedl představit. A potom ještě přišlo zjištění, že druhou časově nejnáročnější činností po překladu je e-mailování. Člověk si musí všechno domluvit nejen s autorem, ale taky s výtvarníkem, redaktorem, korektorem, sazečem, grafikem, tiskárnou, distributorem…
Jako první kniha Medusy se objevila Tráva Anyi Martinové. Proč zrovna tahle kniha? Je s tím spojený nějaký příběh?
V době, kdy jsem Medusu zakládal, mě často trápila představa, kolik lidí je asi kvůli lockdownům uvězněných v jedné domácnosti s násilnickým partnerem. A Tráva právě o následcích jednoho takového vztahu pojednává. Sdílet takové příběhy má podle mě smysl už proto, aby lidé, kteří podobné věci zažívají, věděli, že v tom nejsou sami, že to zažil i někdo jiný – a přežil. Přináší to určitou útěchu, snad i inspiraci. Navíc je Tráva jednoduše skvěle napsaná.
Jakého čtenáře se touhle knihou snaží Medusa oslovit?
V prvé řadě jsem cílil na fanoušky weird fiction. Hlavně tedy té současné – rád bych ukázal, že se pod tímhle souslovím může ukrývat i něco jiného než texty, jaké psali před sto lety H. P. Lovecraft a další. Literatura podivna docela nedávno prošla velkým vývojem a stal se z ní velmi moderní subžánr.
Tráva obsahuje dost hororových prvků a slušnou dávku bizarní erotiky, to by mohlo čtenářům napovědět, jestli je to kniha pro ně. A i když je to žánrovka, což ji v očích některých literárních snobů automaticky vyřazuje ze hry, je to jeden z těch „umělecky ambicióznějších textů“, jak to ve své recenzi pojmenoval Pavel Mandys. A je tak akorát divná, aby si ji mohli užít jak fantazáci, tak čtenáři, kteří se s něčím takovým setkávají poprvé.
Máš už stanovenou nějakou strategii vydávání?
V tuto chvíli jsou venku dvě knihy – kromě Trávy Anyi Martinové ještě Ta, co jde první Livie Llewellynové. Obě jsou poměrně krátké, jedná se o novely. Ty jsou svým rozsahem myslím nejvhodnější jak pro témata, na která se chci zaměřovat, tak pro weird fiction obecně. Zřejmě ale nazrál čas ukojit i nenasytnější čtenáře a vydat něco delšího. Už se snažím vyjednat práva na jeden vynikající román, držte palce, ať to vyjde.
Pokud jde o frekvenci vydávání, nepustil jsem se do toho bezhlavě, pořád musím překládat pro jiné, abych se uživil, takže letos už další knihu zřejmě nevydám. Příští rok to vidím tak na jednu až dvě.
Hlavně teď řeším, v jakém nákladu vydávat. První dva tituly jsou podle mě natolik kvalitní a zároveň čtenářsky vstřícné, aby mohly zasáhnout velkou část fantastické komunity, ale chtěl bych vydat i nějaké fajnšmekroviny, které se ve velkém dozajista prodávat nebudou. Zvažuju, že bych je pojal jako limitky, trochu víc se vyřádil na jejich výpravě a prodával je jenom přes náš e-shop.
Jak ti ve vydávání pomáhá fakt, že jsi známý a kvalitní překladatel?
Nějaké výhody to určitě má – vím o lidech, kteří si moje knihy koupili čistě proto, že jsem je přeložil já, jelikož důvěřují mému vkusu a schopnostem a chtěli mě podpořit. Navíc se Medusa objevila i v reportáži České televize, poskytl jsem rozhovor Českému rozhlasu Ostrava, v rádiu jsme měli i pár recenzí (Český rozhlas, Radio Wave). Jedna vyšla i v časopise Host. Těžko říct, jestli by takovou pozornost upoutal člověk, který by se vynořil takříkajíc odnikud a nebyla za ním vidět nějaká práce.
Je pro tebe vydávání knih tvrdý byznys, nebo to bereš spíš jako dobrodružství, které může a nemusí vyjít?
Tvrdý byznys to rozhodně není, dělám to hlavně z lásky ke kvalitní literatuře, která by se k nám těmi mainstreamovými, komerčními cestami nejspíš nikdy nedostala. Zatím ani jedna kniha není v plusu – vrátila se mi větší část výdajů, ale sebe jakožto překladatele bych ještě nezaplatil, o nakladatelské práci nemluvě.
Jak vlastně děláš marketing?
Ha! Marketingu rozumím jako koza petrželi. Říkal jsem si, že se něco naučím za pochodu, ale popravdě si na to nedokážu najít čas. Ale věřím, že dobré knihy si reklamu udělají samy – lidé si o nich poví. Já jen na sociálních sítích sdílím recenze a sem tam je proložím nějakým trapným memem. Chtěl bych psát i příspěvky z nakladatelsko-překladatelského zákulisí, ale opět narážím na to, že není kdy. Zkusím se polepšit. Pokud vás zajímá, jestli se mi tohle předsevzetí podaří naplnit, sledujte Medusu na Facebooku a/nebo na Instagramu. Mimochodem, s Instagramem to taky kdovíjak neumím, ale naše knihy tam docela frčí – až mě překvapilo, jak moc.
V rámci podpory medusích autorek jsem do světa vypustil kromě knih i pár povídek. Sedmilháře Anyi Martinové si můžete přečíst v A2 (číslo 2021/22) a Poslední čisté, jasné léto Livie Llewellynové v Pevnosti (2022/7). Na webu máme zdarma k přečtení Všemožné způsoby, jak umrtvit holku Gwendolyn Kisteové. Časem přihodíme další povídky. A najdete tam i jiné texty – rozhovor s Livií Llewellynovou nebo Jeanne D’Angelo, ilustrátorkou Trávy, teoretický článek Alistaira Rennieho… Pokud chcete podobné věci číst mezi prvními, přihlaste se k odběru newsletteru. Zahlcení e-maily se bát nemusíte, newsletter rozesílám jednou za uherský rok.
Medusa má i kanál na YouTube – najdete tam videa, ve kterých medusí autorky zdraví české čtenáře a představují svoje knihy. Výhledově plánuju nějaké rozhovory.
A závěrem jeden marketingový hokus pokus – pokud jste se dočetli až sem, zasloužíte si odměnu! Jděte na www.knihymedusa.cz a užijte si zvýhodněnou nabídku našich titulů. Týden od zveřejnění tohohle rozhovoru budou k dostání za stejnou cenu, za jakou je prodáváme na festivalech. Levněji je neseženete! Mám totiž lacinou dopravu (a krom toho knihy rozesílám rychlostí blesku). A když koupíte dva a více kusů, budete mít poštovné zcela zdarma.
Díky za rozhovor!
