Monstrum – Frankensteinovi dědicové: Trocha chirurgie tu a tam zabije

S testováním hry Monstrum jsme si dali na čas, ale jednoduše proto, že jsme se od ní nemohli odtrhnout. No ve které jiné hře můžete vylupovat hřbitovy, kupovat právě popravené a tu a tam někoho zavraždit pro orgány?

Tak vidíte. Temná stránka v nás dostala (nezdravě až hnilobně) zelenou a rozjela se jako bryčka se splašenými koňmi. Pokud v této chvíli už sami zelenáte, raději nečtěte dál, ale pokud vám na pobledlých tvářích vysvitla růž zájmu, směle do textu, do hry a vůbec do temnoty lidských těl i duší…

Frankenstein na začátek

Pokud jste to dosud neudělali a máte čas a možnost, přečtěte si před hraním původní román Mary Shelleyové. I přes některé dobové nešvary je to pořád zatraceně silný příběh a představí vám Monstrum (protože Frankenstein je ten vynálezce, sakra) jinak a lépe, než to dokážou všechny filmové adaptace – Boris Karloff promine, ale i ta s Borisem Karloffem – dohromady. Kromě toho samotná pravidla s tím tak nějak počítají a moc nerozebírají, co se událo předtím, než jste zasedli ke hře s pověřením od tajemné osoby sestavit a oživit nové monstrum.

Prostě a jednoduše: tahle hra je pro znalce a vyznavače Frankensteina, a ti si ji užijí mnohem více než náhodný Jack Rozparovač.

Účelem hry je získat dostatek částí lidských, nebo přinejhorším zvířecích mrtvol, poskládat z nich tělo, a to oživit bleskem. Jenže těžko lze u nějakého úkolu očekávat více jenže…

Třikrát jenže

Mrtvol je dost, jenže pozůstalí i úřady se vzpěčují dopřávat je vědě, natož je – byť po kouskách – vracet zpátky do života. Hráčům tedy nezbývá než umisťováním figurek kupovat těla popravených zločinců na náměstí či počestnějších zemřelých v márnici, krást je z nemocnice nebo ze hřbitova, případně si na to někoho najmout, nebo holt spáchat vraždu. To je nejlevnější a také nejúčinnější, jenže hráčova postava tím vzbudí zájem policie, a jak praví staré úsloví: mnoho uniformovaných psů, špatných skutků smrt.

Těla samozřejmě porcujete na potřebné materiály: orgány, svaly, krev a kosti, jenže jestliže kompletní živé lidské tělo stále a neodbytně stárne, pak části, ze kterých se skládá, stárnou ještě stokrát rychleji. Musíte proto pracovat svižně a brát v potaz to, že výsledek bude obodován podle shnilosti nejstaršího použitého dílu, a také podle toho, jestli si ne/vypomůžete kusy zvířat. Druhou možností je shánět kromě masa ještě led na jeho ochlazování…

Budoucí monstrum skládáte po částech: trup, jednotlivé končetiny, hlava, jenže po těchto částech je musíte také oživit. K tomu poslouží elektřina, jejíž výzkum je ovšem v začátcích, o čemž svědčí i fakt, že se namísto v bateriích skladuje v láhvích, tzv. Leidenských. Práce s ní tudíž rozhodně není exaktní jako dnes, kdy strčíte hřebík do zásuvky a ona vás spolehlivě nakopne – tady vám sice může některé části těla nakopnout k životu, ale další připálit či dokonce sesmahnout na škvarek. Je to holt o náhodě a štěstí, ale dá se jim napomoci.

Ještě jenže

Což je základ hry, jenže zdaleka ne vše. Vaše postava je například definována lidskostí, odborností a pověstí, jenže dá rozum, že skutky, kterých se během partie dopouštíte, vám zvyšují jednu vlastnost na úkor druhé a/nebo třetí. Přitom když jdou rafičky na „budících“ nahoru, přináší vám to výhody, jenže když klesají, tytéž výhody ztrácíte.

Na akademii či v kostele lze získat karty pomocné karty lidskosti a bádání, jenže od jednoho každého druhu můžete mít maximálně tři, a jejich použití má často za následek jejich odhození.

A jako poslední jenže pro samotné jenže: …jenže na začátku každého kola se otáčí karta nové události, která různé věci různě mění, jenže jen někdy pro vás k lepšímu.

Oči, blesky, puklá srdce

Nepopsali jsme zde všechny aspekty hry, ale to ani nebylo naším úmyslem – nemíníme nahrazovat sešit pravidel, mimochodem na takto komplexní hru nebývale přehledně a střízlivě sepsaných. Nemalá část kouzla navíc spočívá v objevování příběhu a některých částí herního materiálu a bylo by škoda vás o to ochudit, neboť jestliže jste dočetli až sem a nepozvraceli si obrazovku, jste ti správní hráči pro Monstrum a Monstrum je správnou hrou pro vás.

Na co se tady totiž podíváte, to se povedlo. Úžasný vizuál naprosto všeho, tematicky adaptované mechanismy, ze kterých se atmosféra řine jako hnis z hodně staré mrtvoly, přiléhavý příběh a dokonce i ty proklínané kostky plné blesků, očí a prasklých srdcí. Navíc přes svou šíři to není příliš dlouhá hra – vymezený počet kol a variantní konce pouze zahušťují atmosféru.

Samozřejmě, pro slabší povahy (a žaludky) tahle deskovka není a nikdy nebude, ale pokud máte naturel přistoupit na její poněkud neapetitlich povahu, odmění se vám hlubokým a působivým zážitkem, který budete chtít nejednou zopakovat. Ano, Monstrum je návykové, podobně jako vědecké bádání nebo třeba vraždění!