Přemyslovci: Jak se má učit dějepis

Nevím, jak ve školách dnešních, ale když jsem je navštěvoval já, učitelé se sice často oháněli Komenským – a také do nás cpali jeho životopisná data -, ovšem aby uvedli do praxe jeho zásadu ‚škola hrou‘, s tím se moc nepředřeli.

Ba ba, je dokonce na místě přiznat, že nezřídka proti tomu přímo bojovali, za oblíbeného válečného pokřiku „Dostaneš to na konci školního roku!“, kterýžto se mi vryl do mozkových závitů lépe než husitský chorál a naše hymna dohromady. Jistěže, můžete namítnout, že tenkrát hry jako Přemyslovci (a také Rudolf II. a Karel IV.) neexistovaly, ovšem já na to odpovím, že si je mohli sami vymyslet – místo známkování nekonečných úkolů a pomlouvání nás ve sborovně; zase taková věda to není.

Škola penězmi

Věda to skutečně není. Základem je spirálovitá cestička od hory Říp ke dvouocasému lvu, kterou musíte urazit prostřednictvím figurky a hodů kostkou. Různobarevná políčka představují různé nástrahy, ale i způsoby zisku peněz, jimiž se z některých potíží můžete vyplatit.

Velká část hry spočívá v otázkách, s volitelnou možností tří nápověd. Správná odpověď vám přinese peníz, respektive platidlo, protože na šerém úsvitu šerých dějin ještě nebyly peníze v pravém slova smyslu, nýbrž „plátýnka“. Děcka to zjednodušeně učí nejen faktu, že pokud budou ve škole dávat pozor, budou se mít v životě lépe než „tupci a ignoranti“, nýbrž i finanční historii. Cesta je totiž barevně rozdělena na čtyři historická období, ve kterých se platilo různými platidly – kromě plátýnek ještě denáry obyčejnými a slavníkovskými, a pražskými groši. V daném období můžete získat jen konkrétní mince a pouze po daný časový úsek jimi můžete platit; když se přiblíží nový čas s novou měnou, můžete si hotovost vyměnit v poměru 2:1, ale je otázkou, zda to udělat, protože se můžete i „vrátit v čase“ a pak se trmácet starší dobou bez koruny. Totiž bez groše. Nebo bez plátýnka.

Škola skluzavkami

Herní štreka totiž obsahuje i „hady a žebříky“ čili šipky, které vás mohou posunout o jeden závit cesty dopředu, ale také zpět. Více v hodnocení, tady si jen připomeneme, že proto je dobré si rozvážit, zda se „starého“ platidla zbavíte na začátku nové doby. Penězi totiž lze uplatit i cestu – místo hodu kostkou si lze koupit postup o jedno či více polí v ceně dvou penízů za každé.

Nepojmenovaná (pročpak?) města vás přinutí zanechat v nich jeden peníz na jejich rozvoj, nebo sečkat jeden tah, pokud jste chudí jak klášterní myši; ovšem naopak vám umožní si ten peníz vzít, pokud ho tam před vámi nějaký nešťastník položil.

Na dalších polích vás může postihnout nemoc, nájezdníci, otázka na událost konkrétního data či pomoc některé z významných postav přemyslovského rodu…

…a nemnoho pozic je klidným místem, kde se na vás neřítí žádná pohroma ani otázka, kde nemusíte nic hádat ani rozhodovat, kde si prostě můžete vydechnout. Co chcete, středověk!

Škola náhodou

Co se věku týče, jsou Přemyslovci hrou pro ty, kteří je ve škole už měli. Klidně by mohli sloužit jako test na konci daného pololetí s tím, že kdo správně zodpoví určitý počet otázek, tak jej složil. Nikoliv kdo vyhrál, protože pro vítězství tu nejsou nejdůležitější vědomosti, ani strategie, ale štěstí.

Ona už kostka sama o sobě je pofiderní, ale pomáhající nebo vracející šipky míchají osudy figurek více, než by to dokázalo stěhování národů. Proto se může stát, že outsider bez znalostí i bez peněz nakonec vyhraje, a otitulovaného odborníka stejně jako deskoturnajového přeborníka nechá daleko za sebou.

Škola Fantasy Planet

Příliš nám nevyhovovalo pravidlo o tom, že výhodu z karty historické postavy můžete využít jen po dobu jednoho kola; dejte na nás a změňte si to na „až to pude, tak to bude“, čímž přikloníte váhy o trochu více na stranu strategie na úkor štěstí.

Nicméně i tak si dovolíme na tomto místě téměř kacířské doporučení: nehrajte Přemyslovce jako hru, ale jako dějepisný výlet, jako českou historií ozvláštněné Člověče nezlob se. Kochejte se návratem do (pra)starých časů, bavte se zákeřnou náhodou, otázkami, odpověďmi i nápovědami – některé jsou skutečně velmi vtipné – a doplňte si vědomosti. Totiž kdo po odehrání alespoň tří partií upřímně a pravdivě prohlásí, že se nedozvěděl vůbec nic nového, je buď profesorem dějepisu, nebo jej učil sám Amos Komenský.

PS: V době, kdy vznikají tyto řádky, má firma Dino na svých stránkách tuhle hru v akční slevě za pár grošů: přesně za 164. Tak to zkuste, třeba budete mít ještě štěstí…

Přemyslovci