Že videohry jsou výborný materiál na zfilmování není novinka. Dokázat však uchopit takovou adaptaci za správný konec a totálně ho nezpackat? Tak to je umění, které se jen tak nevidí.……
Že videohry jsou výborný materiál na zfilmování není novinka. Dokázat však uchopit takovou adaptaci za správný konec a totálně ho nezpackat? Tak to je umění, které se jen tak nevidí.
Přiznejte se, koho na videohrách vždy nejvíc baví trailery? Cut scenes animace lepší než gameplay. Takové jednohubky pro oči. Mají především navnadit ke koupi, ale častokrát jsou mini-příběhy samy o sobě.
Ale když jsou trailery zajímavé… Proč z nich neudělat celý seriál? Opravdu poutavými upoutávkami se League of Legends pyšní již pěknou řádku let. Kdo nezná, jako by nežil. LoLko se během poslední dekády stalo fenoménem. Je téměř nemožné jít na con a nepotkat přitom někoho v kostýmu z téhle návykovky. Proto není žádným překvapením, že jeho nejznámější postavy se staly taktéž nově hlavními tvářemi v seriálu Arcane z League of Legends prostředí. A přesto není vůbec nutné cokoliv o League of Legends vědět, abyste si dokázali Arcane naplno užít.
Tento seriál je bez debat fenomenální vizuální zážitek. Na atraktivitě mu přidává výtečná práce s „kamerou“. Úhly a celkový pohyb této pomyslné kamery je hodný nejlepších Hollywoodských režisérů. V akčních scénách se vám zrychlí tep a začne vařit krev, sedíte na okraji sedačky se zaťatými pěstmi. Každá rána, každý švih a každý kopanec má svoji váhu, která jde cítit i skrz obrazovku.
I lehkost s jakou míchá 2D a 3D animaci, plynulost těchto přechodů a jejich naprostá samozřejmost je dechberoucí.
Některé scény jsou jako vystřižené z hudebních videoklipů. A ještě, aby ne. Nejde totiž o ojedinělý případ, kdy se Riot Games pokusilo oživit Runeterru, svět League of Legends, kinematografickým formátem. Vzpomeňme si na samotné začátky. Například legendární (pun intended) music video Get Jinxed z roku 2013, které ne náhodou animovalo stejné studio jako Arcane – Fortiche. Od té doby se táhne časová osa plná cinematic upoutávek na nadcházející herní sezóny a světové šampionáty. Na nich je krásně vidět vývoj, kterým si musela obě studia projít, aby se dostala tam, kde jsou dnes.
Na Arcane se pracovalo 6 dlouhých let. A ta odvedená dřina jde vidět od první minuty do poslední.
Tento seriál je není jako jiné seriály. Jde spíše o film, vkusně rozdělený do stravitelných bloků – ve své podstatě tří aktů po třech dílech. Každý se svým vlastním uspokojivým částečným zakončením.
Každá scéna je propracovaná do nejmenšího detailu. Ať už jde o záběr na jedinou postavu, nebo o pohled z výšky na celé město.
Umně provedené a pospojované jsou i jednotlivé použité umělecké styly převzaté z reality. Moderní a bohatý Piltover je postaven ve stylu art deco a steampunk. Čisté linie a bezchybná geometrie ve spojitosti s technikou jen podtrhují pocit, že smetánka, která zde sídlí jde s dobou, ale zůstává snobsky sešněrována. Zato druhá chudší strana řeky, Undercity, je protkána art nouveau, jemnými organickými tvary, které působí až starožitně. K tomu se pak přidává punk, hiphop, glowwave – trocha rebelie, dodávající pocit drzosti a nebezpečí, které v tomto chaotickém podsvětí čeká na každém rohu.
S těmito vizuálními podměty jsou úzce spjaté i tematické roviny tohoto kousku. Máme tu hned několik příběhových linek, každou se svým vlastním námětem. Chudoba a gangy, mocenské rozepře, rodina, chronické nemoci těla i duše.
Překvapivě všechny tyto vizuální i tematické styly fungují kontrastně a harmonicky zároveň, jako yin-yang chcete-li. Tvoří dohromady uvěřitelný svět, do kterého se chcete ponořit hlouběji, ztratit se v jeho ulicích a obdivovat jeho krásy i hrůzy. Každý, kdo tyto detaily dokáže ocenit pak jistě nabyde pocitu, že sem chce svým způsobem nějak patřit, být tohoto světa součástí.
Překvapivě tento seriál disponuje relativně ne-výjimečným příběhem. Tak jako už tolikrát, jde o “pohádku” o zkorumpované vládě a nižší vrstvě, která na to doplácí. Lidech, kteří pro své ambice nevidí nevinné oběti lapené v mocenském souboji.
Arcane ale nepotřebuje inovativní příběh plný nečekaných zvratů. Jeho tahounem není nějaký scénárista v pozadí, božská ruka, která vede osudy všech pod sebou. Příběh tu kompletně řídí hlavní postavy. Zapamatovatelné a velmi specifické, se silnými charaktery a ještě silnějšími motivacemi. Je cítit, jak každé jejich jednotlivé rozhodnutí mocně ovlivňuje jejich svět. Jak je všechno propojené a každá maličkost může eskalovat a ovlivnit celkový proud dění.
S takto expertně vykreslenými pestrými a emociálně komplikovanými postavami se vám pak může lehce během sledování stát, že nadržujete nejen hrdinům, ale i záporákům… Tedy pokud se tento morálně šedivý svět vůbec může z divákova hlediska dělit na dobro a zlo. Ale to už je na pováženou každého zvlášť. Povězte sami. Přidali byste se na stranu vědy a pokroku, i za cenu lidských životů? Nebo byste bojovali za přežití, snažili se svrhnout své utlačovatele, bez ohledu na prolitou krev?
