Lucie Sombra Lukačovičová je ostřílená autorka, která má na svém tričku, nebo spíše sárí, jedenáct knih a nespočet povídek. Letos jí vyšel Zákon azylu, ale já se chci zaměřit na jeho starší sestřičku, Detektivní kancelář Sirius. Ta vyšla v roce 2013 u Strak na vrbě a odehrává se stejně jako Zákon azylu v Praze, ale nejen tam.
Všichni jsme prokletý Dave.
Margot umí věštit z run a pochází z poloostrova Skagen, Sofia žije v Madridu, kde pomáhá v místní nemocnici s rekonvalescencí dětem po onemocnění dýchacích cest, Vidocq je členem pařížské party zlodějů a Albrecht je prostě prokletý. Ale popravdě řečeno všichni hlavní hrdinové jsou tak nějak prokletí, jak zjistíme hned v prologu. Každý z téhle na první pohled nesourodé čtveřice totiž ve svém životě prošel dost drsným traumatem. Ať už díky násilné smrti svého sourozence, svěřeného dítětě nebo nějak jinak. Nicméně přesně tohle jsou ty životní události, které přivedli naše hrdiny do Prahy. Protože právě tam je povolal tajemný pan Sirius, aby jim nabídl práci ve své firmě.
Detektivka? Ani náhodou.
Ačkoli práce pro tajemného šéfa spočívá ve vyšetřování takových případů, jako je únos dítěte, nebo třeba šikana ve škole, či podezření z nevěry, ústřední dvojice, později trojice a časem čtveřice, záhy zjistí, že se jejich zakázky řídí zvláštním vzorcem. Tím vzorcem je nadpřirozeno. On pro ně totiž pan Sirius vybírá případy, které souvisí s působením nezemských bytostí. Možná proto, naši vyšetřovatelé ani tak nevyšetřují, jako jsou spíš vmanipulováni do vyšetřování a následně vlečeni událostmi.
Sny a noční můry, kam se podíváš.
Ona vlastně celá premisa vyprávění vychází z toho, že kromě našeho lidského světa, (nebo spíš vedle něj) existuje Faerie. Země příběhů, země bytostí, které na první pohled vypadají jako lidé, ale už na ten druhý rozhodně ne. Elementálové, aelfové a podobná sebranka působí v našem světě docela rotyku a odhalit jejich nekalé kejkle stojí spoustu námahy, potu, času a krve. A když se k tomu všemu připletou božstva, anebo rádoby božstva, je o průšvih vystaráno.
Lukačovičová nám ve své knize nabízí příběh, který více než klasickou detektivku ve fantasy kabátku připomíná magický realismus s příchutí tajemna. Zdařile v něm však využívá i své znalosti severské mytologie či asijských legend. To by pro potenciální čtenáře mělo být větším lákadlem než slovíčko detektivní v jeho názvu. Právě tady se totiž ukazuje nádherně temná autorčina imaginace. A druhou kouzelnou přísadou téhle neprávem opomíjené knihy nejsou ani tak hrdinové, ke kterým nestihnete díky relativně krátkému rozsahu knihy přilnout, jako spíš město, ve kterém se odehrává. Praha je magická a autorka si je toho dobře vědoma. Takže když své hrdiny pošle pátrat do Stromovky, nebo na Vyšehrad vyždímá genius loci těchto míst až do poslední kapky. Škoda že takových kapitol není v knize víc. Na druhou stranu by pak nezbylo tolik místa pro onu magickou říši za oponou, kolem které se všechno točí.
Sečteno a podtrženo: chcete-li si užít Gaimanovskou fantasy z našich luk a strání, nebo spíš uliček a zákoutí, dejte Detektivní kanceláři Sirius šanci. Ale toužíte-li po fantasy detektivce, zabočte rovnou do jiné ulice.
Hodnocení: 80%
Lucie Lukačovičová: Detektivní kancelář Sirius
Vydaly: Straky na vrbě,2013
Obálka: Jana Šouflová
Počet stran: 368
Cena: 235 korun
