Čím vykopnul Marvel Fázi čtyři? Filmem, který by sklidil úspěch před deseti lety. Jak obstojí v dnešní době? Všichni jsme napjatě očekávali, co si pro nás Marvel po Endgame přichystá za……
Čím vykopnul Marvel Fázi čtyři? Filmem, který by sklidil úspěch před deseti lety. Jak obstojí v dnešní době?
Všichni jsme napjatě očekávali, co si pro nás Marvel po Endgame přichystá za další celovečerák. Věřím, že jsem nebyla jediná, kdo si nadšeně zamnul ruce, když byla oznámena Black Widow. A ještě, aby ne, po tolika letech, kdy se jí její první sólovka, jako jedné z mála původních Avengerů, vyhýbala. Dvouhodinový volný prostor, který se jí ale naskytl, nevyužila zrovna nejlépe.
Když se řekne Natasha Romanoff na mysli vytane agilita, flexibilita, nějaká ta mazanost a lstivost. Všechno vlastnosti dobré špionky. A čeho jsme se dočkali? Velmi málo z toho, o čem jsme předpokládali, že je Černé Vdovy podstatou. Špionáž veškerá žádná, jen nekonečné vystřelování věcí do povětří.
Co mělo být zpětným ohlédnutím se za roky zanedbávanou postavou, rozborem dovolujícím rozvinout Natashin charakter, se stalo polem pro představení nových postav, které po Natashe „převezmou upnutou kombinézu“.
Kdo se těšil na nahlédnutí za oponu Červeného pokoje a detailního prozkoumání nemilosrdného výcviku Vdov, bude velmi zklamán. Byl totiž shrnut krátkou montáží a místo toho se film soustředil na dynamiku předtím nikdy nezmíněné, zcela nově vykonstruované „rodiny“.
Pomineme-li zhrzené představy o tom, jaký příběh Black Widow měla být a soustředíme-li se na to, jaká skutečně je, nebudeme na tom o moc lépe. Úvod do děje trvá příliš dlouho. Postavy se musí přemáhat k akci. Jako by se jim vlastně samotným vůbec nechtělo. Jejich motivace dává logicky smysl, ale divák jim má potíže věřit a tudíž se do děje sám emočně investovat. Vyvrcholení vyprávění tím pádem působí lacině a jednoduše řečeno se „nevyplatí“. V sázce je příliš málo.
Že si film ukousl příliš velké žánrové sousto je jasné již někdy v půlce sledování. Neustálé skoky mezi zmiňovanou, ale nikdy neukázanou a řádně neprobranou vážností hrůz, které byly a jsou Vdovám prováděny, jsou v hrubém kontrastu s trapností Natashiny malé špionské rodinky.
Výkony hlavních herců nejsou vyloženě špatné, ale bohužel i přes velké množství prostoru, kterým se jim dostalo, jejich postavy příliš nezáří, neboť zkrátka nebylo „co hrát“. Každá scéna s potenciálem zkoumat hlubinu jejich duše byla přerušena buďto náhodným útokem, nebo hloupým vtipem.
Film dostává jediné plus za představení Yeleny, která očividně sehraje roli v další Marvel fázi a která si bezpochyby získala srdce fanoušků. Plýtvat na ni ale drahocenným časem jediného filmu, kterého se Black Widow dočkala, je jemně řečeno podpásovka.
Černá vdova není ničím, co jsme dřív už v nějaké podobě neviděli. Mnoho lidí tvrdí, že měla vyjít již před lety ale upřímně? Rozdíl v tom nevidím. Tenkrát i teď jde o podprůměrná Marvelovka, kterou každý nerd musí vidět, aby mohl říct, že jeho repertoár je plný, zážitek na celý život to ale rozhodně není.
