Pavel Motejlek se netají svoji láskou k RPG – ať již v literárním či počítačovém pojetí. Kniha Temné duše nezapře svoji inspiraci ve známé počítačové hře Dark Souls, což ve své podstatě říká o knize mnohé. Družina dobrodruhů musí nasadit své životy a čelit… No, anotace vám to poví lépe. A pokud vám její text zní jako něco z kategorie „tohle už jsem určitě četl“, pak jste (bohužel) na správné stopě.
Fanfiction má v literatuře své nezastupitelné místo. Pravda, sluší se říct, že těch komerčně úspěšných není zrovna mnoho, ale vždycky je skvělé, když se autor – v případě Pavla Motejlka začínající – pokouší přenést své nadšení a energii na čtenáře. Temné duše jsou poctou populární počítačové RPG hře Dark Souls a inspirace je z knihy cítit více, než by bylo zdrávo.
Počítačová RPG kniha
Přiznávám se bez mučení: ačkoliv jsme sám milovníkem počítačových RPGček a mám v tomhle oboru vcelku bohatou praxi, hrou Dark Souls jsem nepolíben. Pokusím se tedy recenzi pojmout přesně v tomhle duchu.
Pokud jsem se snažil říct, že inspirace počítačovou hrou z Temných duší přímo sálá, pak se vším všudy. Na počátku je krátké, kurzívou psané intro, které vás uvede do příběhu. Ačkoliv to tak dlouho nevypadá, nakonec se autor k úvodu vrátí a tato krátká stať sehraje svoji roli, ale na počátku nejspíš budete tápat co tím chtěl básník, nebo spíše prozaik, říci.
Pak už dojde na klasické schéma. Postupně se začnete seznamovat s budoucími protagonisty příběhu, i když místy trochu zmateně, protože nejdřív možná nepochopíte, proč autor skáče z postavy na postavu. Ale v momentě, kdy se všichni sejdou v jedné partě, má autor „splněno“: každý má svoji motivaci, kus odkryté minulosti a charakterové rysy, se kterými se dá vcelku slušně pracovat.
K tomu dostáváte zajímavou legendu o tom, kterak kdysi slavné město zasáhla ničívá nemoc, a tak všechny potenciální nakažené nechali obehnat hradbou a navzájem se prát a žrát. Příběh na pozadí je zajímavý a milovník RPG si určitě dovede během chvíle narýsovat spoustu scénářů a možností, kudy se příběh může ubírat.
Jak se (ne)píše fantasy
Představovací sekvence je naprosto v pořádku a plní svůj účel. Dokonale navnadí na další příběh. První, spíše pocitový, problém tkví v tom, že možná budí až příliš vysoká očekávání. Parta dobrodruhů se vydá do smrtonosného temného labyrintu plného zla a smrtících monster (ten popis je přepálený naprosto záměrně) a potká tam pár krys, pavouků a partu šouravých zombíků. Dobře, ať nežeru, v podzemí číhá ještě jedno či dvě velká překvapení, ale stejně pocitově něco chybí. Pár monster na nízkém levelu, ať se držíme terminologie, čtenáře rozhodně neuspokojí, člověk by čekal, že východ z podzemí bude strážit nějaký nápaditý boss…
Aby bylo jasno, já se do Temných duší nechci v tomhle ohledu trefovat, protože ten hlavní nepřítel zůstává po celou dobu člověk, a tady se autorovi naopak docela zadařilo. Ale když už máváte silnými slovy, máte prostě coby čtenář tendenci za nimi hledat něco „většího“.
Pokud máte pocit, že vás bude bavit nepříliš nápaditá, generická a lehce klišovitá fantasy ve stylu počítačových RPGček, je čas přestat číst, protože přesně tohle v Temných duších dostanete a troufnu si říct, že se vám kniha bude líbit a užijete si ji! Z mnoha míst je cítit Motejlkovo nadšení a chuť, a ta energie se snadno přenese i na čtenáře.
A pro případ, že se rozhodnete přestat číst, ještě jeden postřeh úplně mimo téma (zbytek čtenářů prosím o prominutí). Pokud vás na tuhle knihu něco dokáže nalákat, je to parádní obálka a provedení. Obálka s drakem chrlícím oheň, pevné desky a příjemný formát jsou parádní pozvánkou ke koupi.
Malá zklamání
Jenže pokud budeme na knihu koukat striktně literární optikou, objeví se několik kazů.
Předně jsou to postavy. Je fajn, že na výpravu se vydá celá družina, ale během pochodu labyrintem se autor v podstatě zabývá jen ústředním duem člověk trpaslík, ve své podstatě jedinými schopnými bojovníky v partě. Ostatní nedostanou příliš prostoru ukázat, co v nich je. Člověk vidí potenciál pracovat s jednotlivými postavami, pohrát si se vztahy uvnitř skupiny. A z tohoto pohledu vyznívá více než polovina knihy úplně jalově. Dobře, nakonec se to lepší a autor celou věc uhraje vcelku se ctí, ale…
Skladba družiny je vcelku generická, nečekejte žádnou velkou kreativitu. Na druhou stranu je to opět něco, na co se nemůžeme zlobit. Prostě to funguje, má to svůj účel a rozhodně je to lepší než snaha o experimenty na sílu.
Druhá věc je kolísavé tempo a kvalita vyprávění. Temné duše jsou Motejlkovou druhou knihou a čtenář by řekl, že už bude o práci s příběhem něco vědět. Jenže chyba lávky. Chvílemi se daří zaujmout, udělat dobrou atmosféru nebo dát scénám spád. Jenže v celkovém účtování chybí napětí, tah na branku, některé scény jsou zmatečné či nepříliš jasně popsané. Možná se chvílemi přistihnete, že čtete ze setrvačnosti, že jsou vám hrdinové vlastně ukradení a ani pořádně nevíte, za čím konkrétním se vlastně ženou. Je to zkrátka nahoru dolu a výsledkem je opět slušný průměr, ale do úrovně „krmné“ fantasy typu Dragonlance nebo Forgotten Realms ještě kus chybí.
A opět nastupuje optika. Kniha totiž poměrně dobře kopíruje schéma počítačové hry, ale jako literární dílo už funguje o kus hůř. Navíc opět musíme vyzdvihnout závěr, který ukazuje, že Motejlek by mohl být dobrý vypravěč, kdyby držel stejnou laťku po celou dobu příběhu. Děj Temných duší působí, že autor věděl, kam chce dojít, a tak vycpal knihu vatou v podobě cesty a teprve u zamýšleného cíle chytil tu správnou slinu.
Pokud vše bylo až doposud jakž takž, pak u atmosféry tomu tak není. Právě díky nevyrovnanosti moc nefunguje. Akce je napsána dobře, ale napětí, hororový nádech a vlastně emoce vůbec nevyzní. Ano, tušíte, jak by věci měly být, ale ten prožitek tam zkrátka není.
Ano, byl sem kritický, ale rozhodně bych Temné duše nezatracoval. Prostě prošli rukama relativně náročného recenzenta, který má dost s čím srovnávat. Pavel Motejlek má rozhodně na čem stavět a Temné duše jsou solidním průměrem. Pokud knihu budete brát v kontextu počítačových her, pak nebudete mít problém, jako samostatné literární dílo však náročnější čtenáře neuspokojí.
Pavel Motejlek: Temné duše
Vydalo: Machart, 2020
Počet stran: 242
Cena: 269 korun
Pokud si chcete přečíst ukázku z knihy nebo objednat knihu s podpisem autora, můžete tak učinit ZDE
