Přinášíme závěrečnou část povídky Petra Kubáta.
Sex, drogy a implantáty. A k tomu střelba, hacking… a vůbec, přečtěte si to sami!
Když jim čas na hodinkách konečně ukazoval půl hodiny po půlnoci, vykoukla Pat znovu ze svého úkrytu a podívala se na kameru. Naštěstí na ní měla dobrý výhled, a tak mohla své oční implantáty použít k hackování. Duhovky se jí protočily a zobrazily změť čísel a několik firewallů.
„Do hajzlu…ten chlap je fakt profík,“ zaskřípala vztekle zuby.
„Co se děje?“
„Má tam korporátní zabezpečení…tohle bude zatraceně těžký obejít, aniž by si mě všimnul.“
„Do háje.“
„Zkusím to nejdřív oskenovat.“ Spustila sken a před očima ji začal rolovat nekonečný proud dat a souborů. Její program automaticky vyhledával možné díry v systému a slabá místa, zatímco ji současně chránil před odhalením tím, že předstíral IP někoho jiného, kdyby na ní cíl náhodou natrefil. V tom ji však zasáhl výboj tak silný, že málem upadla do bezvědomí. Bolestně vykřikla a svět kolem potemněl. V křečích se svalila na zem.
„Sakra Charlie já nevidím! Udělej něco!“
„Vydrž holka, hned to bude.“ Charlie pohotově vytáhl zpoza opasku nakopávák a vrazil ho Pat do krku. Takhle přímá nálož jí zapnula celý systém, přičemž v černočerné tmě vyskočilo červené varování o infikaci virem. Pohotově systém přepnula do stavu ohrožení a zahájila nouzové čištění celého softwaru. Po několika minutách systém ohlásil, že všechny viry byly bezpečně smazány a automaticky se obnovil. Zrak opět naskočil.
„Seš v pohodě? Co to do hajzlu bylo? Virus?“ Zadýchaně přikývla a znovu se posadila.
„Ten parchant mi nedal vůbec šanci…připrav si kvéry, uděláme to hezky po staru.“
„Zatraceně…,“ vydechl Charlie a pomohl ji vstát. Chvíli ještě popadala dech, načež vzala pušku a kývnutím hlavy dala najevo, že je připravená.
Seběhli na ulici, kde nejdříve zkontrolovali, jestli je vzduch čistý a spěšně se přesunuli k chátrajícímu plotu. Ozvala se rána, když Charlie jednou dobře mířenou trefou sundal kameru ze stanu.
„Šššš!“
„Stejně už o nás ví, takhle aspoň neuvidí odkud tam vlezem…možná.“
„Ach jo.“ Pat protočila panenkami a hbitě přelezla plot.
„Moc možností nám nezbejvá co?“
„Povídej mi o tom.“ Pat celou stavbu přejela pohledem a zamířila k hlavnímu vchodu. Plechové dveře byly otevřené tak akorát aby jimi prolezla. Totéž se ale nedalo říct o Charliem.
„Netlem se a pomoz mi s tím,“ máchl rukou, zatímco se pokoušel zaseklé plecháče roztáhnout.
Ocitli se ve špinavé pomalované chodbě, osvětlené jen skomírající zářivkou ve stropě. Podlaha byla posypaná opadající omítkou a zářivka vydávala nepříjemně syčivý zvuk.
„Kryju ti záda holka.“
Poklusem přeběhli na konec chodby, zbraně odjištěné a připravené k akci. Pat vytáhla z kapsy zrcátko a opatrně ho vysunula zpoza rohu. Pár metrů od nich byl výtah. Schovala zrcátko a přešla k němu. Naštěstí nemuseli přivolávat kabinu, vběhli dovnitř a zmáčkli jediné fungující tlačítko-šipku vzhůru. Výtah se dal za lehkého poskočení do pohybu.
„Myslíš, že jich tady bude víc?“ zeptal se Charlie.
„Určitě. Někdo toho hajzla musí hlídat, pro případ, že sem nějakej blbec vpadne.“
Bývalý boxer se jen uchechtl.
Když se výtah zastavil, zkusila Pat znovu zmáčknout tlačítko, nic se však nedělo. Opatrně vyšli na chodbu, vypadající stejně jako ta v přízemí, s tím rozdílem, že v téhle bylo po obou stranách několik dveří, většina z nich však vytržených ze zdi, či napůl otevřených.
„Bacha!“ křikl najednou Charlie a překulil se do místnosti po své pravici. Pat uskočila na druhou stranu, kde se svalila na zaprášenou zem. Rukáv na pravé ruce měla protržený od kulky, která jako zázrakem minula implantát.
„Seš v pohodě holka?“ ozval se z pokoje přes chodbu Charlie. Odpověděla mu vztyčeným palcem a dalším gestem naznačila, aby se podíval, zda nejsou pokoje propojené. Přikývl a zmizel v neosvětleném prostoru.
Sama se nacházela v místnosti jejíž jediný vchod a východ byl ten, kterým se sem právě dostala. Přešla ke dveřím a pomaličku vytáhla zrcátko. Z druhého konce chodby okamžitě přilétl výstřel, jež jí málem amputoval ruku. Schovala zrcátko a napnula uši.
Nebylo slyšet vůbec nic, když v tom ticho protrhlo Charlieho klení, následované několika výstřely. Vyskočila z úkrytu a uviděla svého parťáka na zemi, asi dvacet metrů před sebou, se zbraní v ruce. Na konci chodby se v ten samý moment kácel k zemi protivník se zeleným čírem.
S pažbou přitisknutou k lícím postupovala rychlými kroky vpřed, načež zpoza rohu vyskočila holka v růžových šortkách, s dlouhými černými vlasy. Celou její spodní čelist tvořil spolu s krkem implantát. Pat spěšně zmáčkla spoušť, ozval se syčivý zvuk a z pušky vystřelil modrý projektil, po němž se dívčina hlava rozprskla o zeď.
„Seš v pohodě parťáku?“ zeptala se, zatímco Charliemu podávala ruku.
„Jasně, všechno dobrý. Tohle bylo o fous…sme tady hrozně na ráně.“
„Vím, musíme zůstat v pohybu.“
Oba pokračovali na konec chodby, vedoucí k zavřeným dveřím. Postavili se vedle nich a pozorně naslouchali.
„Něco slyším,“ zašeptala Pat.
Z druhé strany se ozývalo opatrné našlapovaní, načež neon v horní částí plecháčů změnil barvu na zelenou a dveře se otevřeli. Oba zůstali přilepení ke zdi.
Nejdříve se objevila ruka s pistolí, následována implantátem. Pat ji chytla a nacvičeným chvatem stočila za záda. Následně protivníkovi podkopla nohy a mrštila jím o zem, kde mu Charlie jedním výstřelem změnil hlavu v hustou kaši. Kolem se rozprskl mozek s kovovými součástkami.
„Zatraceně, kolik tam toho ten blbec měl!“
„Podělanej kyborg.“
Vešli do bílou diodou osvětlené místnosti s vykachličkovanými stěnami, kterou uprostřed rozdělovala průhledná fólie, používající se na jatkách. Po zemi vedlo nespočet tlustých kabelů, táhnoucích se po stěně až ke stropu, kde nejspíše přecházeli do dalších pater.
Uprostřed místnosti stálo křeslo a souprava na vstup do kyberprostoru. V rohu si Pat všimla prastaré hučící lednice, zacákané bůh ví od čeho, vedle které ležely dvě bedny. Na zemi se válelo několik láhví od piva.
Prošli místností do další, která vypadala téměř stejně, ale byla dvakrát tak velká, plná beden a všelijaké aparatury. Pat okolí přejela pohledem a rychle ukázala Charliemu, aby se schoval, přičemž sama zalezla za velkou železnou krabici. Uslyšeli dusot nohou a kolem se prohnalo několik osob. Tři z nich se zastavili, z čehož jeden začal vykřikovat rozkazy.
„Celý to tady prohledejte, nemohli se dostat daleko.“
„Rozkaz šéfe.“
Slyšela, jak jeden z nich odbíhá a další dva si rozdělují strany. Opatrně si přehodila pušku přes záda a vytáhla pistoli. Byla na opačné straně místnosti, než na jaké byli ti dva, a tak znovu vytáhla zrcátko. Zahlédla potetovaného chlápka v maskáčích, do půli těla a s kšiltovkou na hlavě. V ruce držel samopal a laserovými oči skenoval část aparatury kousek od ní. To nebylo dobrý, jestli ho během chvíle nezneškodní, tak ji odhalí. Toho druhého musela nechat Charliemu. Začala analyzovat možnosti. Když na něj vlítne napřímo je velká šance, že ji trefí první. Připlížit se k němu taky nemohla. Jelikož má ale implantáty tak poslední možnost, skytající největší šanci na úspěch, byla ho hacknout. Podívala se do zrcátka. Už byl téměř u ní, díval se však jiným směrem. Rychle vykoukla z úkrytu a napojila se na něj. Z rohu zorného pole vytáhla nervový virus a bez dalších okolků do něj naprala plnou nálož. Protivník zamrzl a začal sebou škubat. Samopal mu vypadl z ruky, Pat ho však těsně nad zemí chytla. Z očí mu šlehaly jiskry, načež v nich něco prasklo, škubaní přestalo a Pat ho pomalu složila k zemi. Z laserových implantátů vyšly obláčky kouře.
Zpoza aparatury současně vykoukl Charlie se vztyčeným palcem a úsměvem od ucha k uchu.
Vešli do temné chodby, na jejímž konci zářilo slabé světlo a vyhýbali se čůrkům vody, tekoucím ze stropu. Pat se držela u levé zdi, její parťák u pravé.
Světlo se k nim linulo zpoza díry ve zdi, avšak ještě než k otvoru doběhli padli k zemi, aby unikli svištícím kulkám. Projektily trhaly zeď na cucky a sypaly jim omítku na hlavu.
„Seš celá, holka?“ křikl na ni Charlie, aby přehlušil hlasitou střelbu.
„V pohodě. Musíme ale vymyslet, jak se zbavíme těch kreténů.“
„Tady zůstat nemůžeme.“
„To vím taky.“ Pat se rychle odplazila k místu, kde chyběl kus stěny a nahlédla do vedlejší cimry. Zatím největší místnost v tomhle zavšiveném baráku podpíralo několik betonových sloupů, za nimiž se schovávali tři útočníci.
Zalezla zpátky akorát včas, aby se vyhnula kulce, jež dopadla na místo, kde před chvílí měla hlavu. Gestem Charliemu ukázala, aby ji poslal zábleskový granát. Charlie přikývl, z jedné z kalhotových kapes vytáhl tmavý blikající předmět a po zemi ho Pat šoupnul. Ta ho spěšně chytla, zmáčkla červené tlačítko a mrštila jím doprostřed mezi sloupy.
„Nažerte se hovada!“
Ozvala se ohlušující rána a okolí na moment zalila bílá oslepující záře. Pat vstala a rychlým skokem se přemístila k nejbližšímu sloupu, do kterého okamžitě narazilo několik kulek. Sloupy však nesjpíše měly silnou železnou konstrukci, jelikož dokázaly projektily zbrzdit. Zahlédla Charlieho, jak se vyklonil zpoza nejbližšího pilíře a několika rychlými výstřely sejmul jednoho z nepřátel, jenž se s křikem zhroutil k zemi.
Byl to chaos. Všude svištěly kulky, trhajíce na kusy omítku a beton, zatímco po sobě všichni řvali nadávky.
Sehnula se a spěšně vypálila pár ran z pistole. Její široký rozptyl utrhl nejbližšímu útočníkovi nohu a ten se okamžitě svalil do prachu, kde mu další rána udělala z hlavy sekanou.
Zbýval posední střelec, který nyní přestal střílet a zůstal nehnutě v krytu za sloupem.
Najednou uslyšela blížící se rachot a sklopila pohled. Přímo mezi ní a Charlieho přilétla dýmovnice, jež během chvíle naplnila celou místnost hustým kouřem.
Několik vteřin bylo ticho, načež vzduch protrhl zběsilý řev kulometu, jehož projektily projížděly pilíři jako nůž máslem. Oba se okamžitě vrhli k zemi.
„De to z tvojí strany holka!“ zakřičel odněkud Charlie.
„Nevidím ani hovno!“
Plazením postupovala kupředu, doufajíce, že ji ten magor netrefí, přičemž řev kulometu naváděl k místu, odkud maniak střílel. Rychle se přeplazila k dalšímu sloupu a konečně zahlédla obrovskou hranatou siluetu zahalenou dýmem. Nad hlavou ji svištěly kulky, a tak musela pokračovat po zemi. Obr s kulometem stál bokem k ní, vykloněný z úkrytu a sypal to tam hlava nehlava.
Spěšně vstala a už zvedala pistoli, gorila si ji však všimla, překvapivě rychle pustila kulomet a vrhla se na ní. Stačila zahlédnout jen širokou hranatou hlavu bez krku s prasečími oči, vystouplými nadočnicovými oblouky (jaké měli neandrtálci) a stříbrným sestřihem na ježka, než jí ohromné pracky chytli kolem pasu a zvedly do vzduchu.
Střela minula a zbraň ji vypadla z ruky. Gorila s ní hodila o zeď, kde vykřikla bolestí a jen tak tak uhnula obřímu kolenu mířícímu na hlavu. Reflexivně se překulila, přičemž ze zad shodila pušku a na poslední chvíli mu stačila ustřelit ruku, přímo v lokti, která se jí už chystala udeřit.
Obr jen divně zamručel jako by si toho nevšiml a napřáhl k úderu druhou pracku. V tom zkřivil obličej a neohrabaně se zapotácel, když mu břicho provrtalo několik ran. Než padl, stihl do něj Charlie vyprázdnit celý zásobník. Jeho velká hlava dopadla na podlahu jako dělová koule, pohled měl furt stejný.
„Co to sakra bylo?“ vyhrkla zadýchaně a přijala Charlieho paži, která ji vytáhla na nohy.
„Seš v pohodě holka?“
„Díky tobě jo…“
Dým konečně opadnul a odhalil spoušť, kterou tam kulomet napáchal.
„Hele všimla sis jakým jazykem mluvili?“
„Ruština.“ Pat sebrala ze země pistoli a strčila ji zpátky do pouzdra. „Sovětský zabijáci chráněj crackera operujícího v Tokiu? To není dobrý znamení.“
Došli k zamčeným dveřím na druhé straně místnosti. Pat je nejdříve celé důkladně obhlédla, načež se obrátila k Charliemu.
„Odpal to. Už se na to radši napojovat nebudu.“
„Jasně.“
Když Charlie připevnil granát na okraj plecháčů, schovali se za pilíře a počkali, dokud trhavina neodvede svou práci. Dveře odlétly a Pat v potemnělé místnosti zahlédla mužskou siluetu, jak se odpojuje ze sítě a utíká pryč.
„Ten parchant se snaží zdejchnout!“ zakřičela a vrhla se za ním. Hbitě přeskočila křeslo a na poslední chvíli se prosmýkla zavírajícími se dveřmi. Vběhla do stejné chodby, jako ty, kterými předtím prošli a sprintem pospíchala na druhou stranu, kde muž v dlouhém černém kabátu zaběhl za roh.
Jakmile se blížila zatáčce, pokusila se zabrzdit, noha ji však na mokrém povrchu podklouzla, a tak sebou švihla o zem a doklouzala až ke zdi. Během chvíle však poznala, jaké měla štěstí, jelikož ostří, které zespodu sledovala, mířilo do míst, kde měl být její štíhlý krk.
Muž kostnaté postavy s černými rozcuchanými vlasy a holografickými brýlemi byl mrštný a jedním rychlým kopem ji z ruky vyrazil zbraň. Další kopanec na poslední chvíli vykryla a podrazila muži nohy. Vyskočila akorát včas, aby se vyhnula dalšímu nebezpečnému úderu nožem. Uskočila o několik kroků zpět a sklonila se před letícím ostřím, provedla kotoul vzad a vytáhla pistoli. Muž byl však příliš rychlý a zbraň ji vyrazil z ruky, načež ji poslal k zemi tvrdým kopancem do břicha. V bolestech se stočila do klubíčka a zalapala po dechu. Kojot se k ní pomalu blížil, přičemž si prohlížel své nablýskané kudly, jež právě vytáhl z kabátu. Nenápadně přesunula ruku k botám a vytáhla katanu.
Muž se nad ní sklonil a studenými prsty hrubě chytl za tvář, aby si ji mohl prohlédnout. Poté rukou přejel ke krku a pevně ho stiskl. Už otvíral tenká pokroucená ústa, když mu břichem projela katana. Jeho stisk povolil a jediné co z něj vypadlo, než se svalil na podlahu, bylo tiché zasténání.
Pat čepel vytáhla, otřela ji o černý kabát a stisknutím tlačítka složila do původní podoby. Potom sebrala pistoli, zkontrolovala počet nábojů a namířila na mužovu hlavu.
„Sežer si tohle debile.“
Padl výstřel.
Chvíli ji trvalo, než popadla dech a mohla Kojota prohledat. Kromě naleštěných stříbrných čepelí u něj našla přístupovou kartu k jeho počítači. Přešla zpět k zavřeným dveřím.
„Charlie?“
Ticho. Snad je ten pitomec v pohodě, pomyslela si.
„Pat?“
„Jo sem tady. Živá a zdravá. Můžeš nějak otevřít ty dveře?“
„Makám na tom.“
Z druhé strany bylo slyšet rachocení, jak Charlie připevňoval na plech granát.
„Teď pozor holka. Trochu to bouchne.“ Pat se uchechtla.
„Jasně.“
Prostorem otřásl výbuch a v průlezu stál její usmívající se parťák. Vedle něj ležel svalovec se stehenními implantáty a dlouhými blonďatými vlasy. V hrudníku měl několik děr od kulek.
„Jeden z těch hajzlů, kolem kterejch sme předtím prošli,“ vysvětlil Charlie, když si všiml jejího pohledu. „Vyskočil na mě odnikud a málem mě uškrtil. Co ty? Našla si něco?“
Zamávala mu před nosem kartou.
„Teď se podíváme, na čem panáček pracoval.“
Sedla si k obrovskému zaoblenému monitoru a přiložila kartu na čtecí zařízení. Kromě přepálené obrazovky, nebylo v místnosti žádné světlo. Poté co se na monitoru objevila zpráva o udělení přístupu, objevil se před ní, na první pohled, naprostý datový chaos. Číselné kódy běhající všemi směry po obrazovce, se během setin měnily a vytvářely tak dojem naprosté anarchie.
Nejdříve se prokousala k zabezpečení a vše vypla, tím pádem se už mohla bez obav napojit na jakékoliv zařízení, bez toho, aby ji napadl virus. Jakmile toto dokončila, vrhla se na rozlouskávání kódu.
Asi po dvaceti minutách se dostala ke konverzaci za poslední měsíc. Několik minut si ji zamračeně četla, načež se s vydechnutím svezla na opěradlo.
„Sakra…“
„Co je?“
„Tímhle se to vysvětluje,“ mumlala si pro sebe.
„Co se čím vysvětluje?“
„Proč má Yakuza s Kojotama pořád takový problémy. Tohle není žádná pouliční skupina rebelskejch crackerů. Tyhle parchanti pracujou pro Yanchang Wei.“
„Wei? Ty Číňany, který patřej mezi top dvacet největších korporací na světě?“
„Přesně ty.“
„Do háje…“
„Tohle je velký Charlie. Tohle je sakra velký.“ Pat pořád zírala do monitoru jako opařená.
„Píše se tam jakej mají s Yakuzou problém?“
„Bohužel. Svoji práci sme odvedli, volám Yamatovi.“
„A rychle vocaď.“
Když vycházeli z budovy, byla ulice dokonale uzavřena členy gangu. Všude stála velká černá SUV, motorky a drsní chlápci se samopaly.
Yamato už netrpělivě pochodoval před vchodem a jakmile je zahlédl, okamžitě k nim zamířil.
„Dobrá práce vy dva,“ stiskl Pat pevně ruku.
„Doufám, že se nám tenhle kšeft nevrátí a nekopne nás do našeho krásnýho pozadí.“
„Neboj, postarám se, aby se nikdo nedozvěděl, že jste s tím měli něco společného.“
„To doufám,“ zabručel Charlie.
„A prachy Yamato?“
„Před chvíli sem je převed. Už bys je měla mít na účtu.“
„Tak díky.“ Pat kývla na Charlieho a oba se vydali zpět k motorkám.
„Už víš, za co to utratíš?“
„Co říkáš tomu, popřemejšlet nad tím u panáka tequily? Nebo dvou…“
Její parťák se chraplavě zasmál.
„To se mi libí.“
