Píšeme nové tisíciletí. Svět se žene vpřed zběsilým tempem a staré věci jsou už nějakou dobu nudné a přežité. Mladí lidé jsou plni nápadů, elánu a touhy po změnách. A právě kombinace mládí a snahy o změnu jsou hlavním motivem povídkové antologie editora Leoše Kyši s názvem L3g3ndy. Deset autorů nové, mladé vlny totiž upravilo staré pověsti české k obrazu svému a zkušený editor je prostřednictvím Nakladatelství Epocha vysílá do světa, aby své příběhy představili čtenářům.
Leoš Kyša je tak trochu kouzelník. Zatímco většina vydavatelů se v této nelehké době rozhodla sázet na jistotu a vydává v oblasti fantastiky fláky renomovaných autorů nebo další díly dobře rozjetých sérií, u kterých se očekává komerční úspěch, Kyša co by editor vytáhl z kouzelného klobouku devět téměř úplných nováčků na literární scéně, k tomu přidal Theo Addaira jako hostujícího autora, a violá – L3g3ndy jsou na světě.
Legendy a L3g3ndy
Nosným tématem antologie L3g3ndy jsou, jak název napovídá, legendy. Tedy přesněji legendy týkající se ponejvíce Prahy, ale i českých zemí obecně. Jenže letité příběhy zná každý, a tak dostali autoři za úkol zpracovat je po svém, s nadhledem nové krve a se špetkou fantastiky navíc. Setkáte se s legendami profláklými i téměř neznámými, tu jsou v příběhu ukryty, tu je zase jasné už od prvních stran o co se bude jednat.
Nošením dříví do lesa je asi dovětek, že nahrazení éček v názvu antologie trojkami odkazuje na newspeak mladé generace, protože přispívající autoři patří k těm, kteří zatím nemají příliš literárních úspěchů a jsou mladou krví české fantastiky. Většina editorů se snaží prodávat svoji práci prostřednictvím známých jmen na obálce, mnohdy i na úkor kvality. Kyša na to šel v podstatě opačnou metodou – vzal méně známé autory a autorky a vsadil na kvalitu. Jediným známějším jménem je Theo Addair, autor young-adult, který již přispěl (a dle Kyšových slov všechny velmi příjemně překvapil) do sbírky Ve stínu magie.
Jak bylo řečeno, jsou autoři a autorky povídek na startu své literární kariéry. O to více však překvapí, že antologie si nezadá s mnohými tematickými antologiemi se zvučnými jmény na obálce. Řemeslně jsou povídky zvládnuté (otázkou je, nakolik je to práce editora), i když určitá míra nevypsanosti je z některých děl občas znát. V podstatě je těžké ukázat na některý kvalitativně horší kus, takže bude záležet spíše na vkusu čtenáře a jeho žánrové preferenci.
Legendárně pestrý vějíř
Pokud bych měl charakterizovat L3g3ndy jedním slovem, pak by to bylo slovo pestré.
Pestré jsou náměty, které autoři zpracovali – od dívčí války a notoricky známé pověsti o Bivojovi a kanci, rytíře čekající v Blaníku nebo golema, až k lokálním legendám z Petřína, Podolí či méně známé pověsti o orloji. Na konci každé povídky je krátký text popisující samotnou zpracovanou legendu a také pár slov autora/ky o tom, proč si dané téma vybral(a).
Pestré jsou i žánrové kabáty, do kterých jsou novodobé legendy oděny. Mírně převládá postapo, ale najdete i detektivku, magický realismus či fantastické „příběhy všedního dne“. A opět narážíme na osobu editora: tohle ukočírovat a seřadit tak, aby to v celkovém dojmu dávalo smysl a působilo na čtenáře vyrovnaně, musela být fuška.
A se žánrem se samozřejmě nese i tón povídky. Svižnější akční, přemýšlivé, depresivně působivé… Takže nezbývá než se vrátit na začátek ke slovu pestré.
Mladé naděje
Jak již bylo řečeno, je těžké vybrat tu nejlepší povídky. Pokusím se tedy – zcela subjektivně – vypíchnout pár kousků, které zaujaly mě.
Známé rčení to nejlepší nakonec platí i v případě L3g3nd. Železný muž Martiny Šourkové je příběhem o žárlivosti a odpuštění. Zaujme zpracováním – i na malém rozsahu se autorka pouští do dvou dějových linií, které se na samém konci propojí. Dobrý styl vyprávění, úderná pointa a vybalancování rozložení děje – tenhle text zkrátka zaujme!
Námětem zaujme František Bui a jeho Tenkrát na zahradě. Pověst o dívčí válce nejspíš dobře znáte – ale válka mezi pohlavími „zuří“ už od mateřské školky, a když je zrovna sníh, může nabrat pořádné grády. Úsměvný kousek je možná o něco delší než by mohl být, ale utkví vám v hlavě díky netradičnímu zpracování námětu.
Oheň Terezy Vodvářkové má příjemný detektivní nádech, Dům U Zlatého kapradí zase ukazuje Theo Addaira v roli zasněného autora knih pro mládež a o mládeži (mimochodem, mladí autoři rádi zasazují do svých příběhů mladé protagonisty, což je vidět v celé antologii) a Kanec Daniela Podlipného patří do škatulky akční postapo s trochou akce a svižnějším tempem.
Sluší se ještě říct, že na konci knihy má každý z autorů krátký medailonek. Je příjemné se o mladých talentech něco dozvědět, a ty, kteří vás oslovili si třeba najít a přečíst si od nich víc (nejčastěji na Wattpadu).
L3g3ndy jsou příjemným překvapením. Leoš Kyša vybral mladé, neokoukané, autory, kteří dokáží přesvědčit čtenáře o svých kvalitách a literární budoucnosti. Variabilita témat je opravdu široká podobně jako prezentovaných žánrů; krátký autorský doslov dává pak povídkám kontext, díky čemuž je celá antologie mnohem působivější.
Nezbývá než popřát mladým talentům mnoho úspěchu a editorovi poděkovat, že dal šanci novým jménům a v téhle nelehké době dokázal podobný projekt jakým jsou L3g3ndy vůbec dostat do kolonky Vydáno.
A ještě jednu drobnou zajímavost: autorkou ilustrace na obálce je známá ilustrátorka a cosplayerka Adéla Stopka, která má na kontě třeba už i obálku pro Kyšův/Kotletův Underground.
Leoš Kyša (editor): L3g3ndy
Vydala: Epocha, 2020
Obálka: Lukáš Tuma, Adéla Stopka
Počet stran: 464
Cena: 339 Kč
