Nesnáším Pohádkov: Brutální, pastelově barevný a trochu přeslazeně pohádkový komiksový nářez

Byla jednou jedna holčička, která se jmenovala Getruda. A protože to byla hodná holčička, splnilo se jí její velké přání: dostat se do země Pohádkov, kde je vše krásné, idylické a dokonalé. Jenže Getrudu vysněná země dost zklamala, a tak velmi brzo dospěla k rozhodnutí, že „všechny ty sladký obyvatele vymrkanýho Pohádkova seřeže na hromadu, pošle do míče“ – a mezitím najde klíč a zmizí.

Nesnáším Pohádkov je komiks, který tak trochu klame tělem. Základním motivem je totiž kontrast mezi vizuálním zpracováním a obsahem. Co vidíte na obálce? Jasně, rozjuchané pastelové barvy, roztomilou holčičku se zelenými vlasy a růžovými šatičkami… STOP! Ta obrovská sekera pokrytá šlemem by vám přece měla napovědět!

První svazek série Nesnáším Pohádkov s podtitulem A jestli neumřela, vyšiluje dodnes je ve své podstatě jednoduchých příběhem o tom, kterak Getruda putuje pohádkovou zemí a hledá klíč, který jí z tohohle pitomého pekla dostane. Přitom jí jdou po krku nejrůznější protivníci, které posílá hodná (a všehoschopná) královna říše. Moc nepomáhá ani to, že hlavní hrdinka je uvězněná v těle roztomilé holčičky, ačkoliv jí díky pobytu v Pohádkově pomalu táhne na čtyřicet – ale to není nic, co by nevyřešila pořádná dávka alkoholu.

Pod lehce infantilním vizuálem se ovšem „nečekaně“ ukrývají ryze dospělácké prvky: opravdu brutální násilí, spousta neslušných výrazů, morálně pochybná hlavní postava… A právě tady přichází ten kontrast! Ono násilí v roztomilé komiksové podobě vypadá mnohdy opravdu legračně a zatraceně přitažlivě; tvůrci do spousty panelů vkládají i všemožné vizuální legrácky a kravinky, takže hromada mrtvol způsobí široký úsměv a jako akt násilí ji budete vnímat jen okrajově. Do toho se postavy všemožně ksichtí a pitvoří, takže mnohdy je jejich výraz tak přeslazený, že jsou vlastně na ránu.

To samé rádobysprostá slova – kdo kdy slyšel v pohádce mluvit sprostě? A tak přesto, že jsou vytažena mnohem větším fontem, jsou modifikována tak, aby bylo jasné, o co jde (viz třeba výše použité vymrkaný nebo zastlaný, mračky a další). Ačkoliv se to nejspíš nebude zdát jako složitost, je třeba vzdát hold překladateli, protože počeštění mohl být místy solidní oříšek.

Z celé knihy je jasné jedno: Skottie Young tuhle šílenost stvořil s jediným cílem: bavit čtenáře. Odskočil si od všech těch svých vážných a oceňovaných projektů pro Marvel a trochu upustil páru v zemi pohádek. Hlavní postava nemá de facto žádné limity a řádí v Pohádkově jako černá ruka. Autor se ovšem ani za mák nebál využít tradičních (i méně tradičních) pohádkových propriet. Narazíte na zlou čarodějnici, hodnou královnu, draka, zlouna žijícího v tajemném hradu na kopci. Cítíte ten odér parodie? A autor zašel ještě MNOHEM dál. Vypůjčil si spoustu filmových klišé, ze kterých si dělá legraci kde jen může (a může skoro všude!). Gertruda trousí hlášky a stránky jsou napěchované všemožnými vtípky. Vtipně působí i začátek každého sešitu, kdy se objeví vypravěč uvozující novou kapitolu, kterého vždy potká fakt ošklivý osud.

K požitku z téhle akční jízdy pomáhá i kresba. Jak jsme již řekli, nese se v tónech sytých pastelových barev a pevných linek. Snaha evokovat roztomile pohádkové prostředí vychází na výbornou. Zároveň je třeba upozornit i na práci s panely, která je zdařilá a dodává celému příběhu dynamiku. Young se nebojí ani celostránkových, případně dvoustranných panelů, přičemž velmi dobře dokáže využít toho, že při studiu obrázku se zaměříte nejprve na určité detaily (většinou postavy) a teprve pak věnujete pozornost širšímu okolí, takže teprve pak si plně uvědomíte, na co se to vlastně koukáte.

První svazek série Nesnáším Pohádkov je našláplou akční jízdou, která vás bude bavit. Nic víc a nic míň. Ale pokud občas máte chuť vypnout mozek a užít si štědrou porci ujetých legrácek, pak je A jestli neumřela, vyšiluje dodnes přesně tím pravým ořechovým pro vás.

A jestli neumřela, vyšiluje dodnes (Nesnáším Pohádkov 1)