V rámci oslav s Golden Dogem samozřejmě nemůže chybět recenze na nejnovější knihu z tohoto nakladatelství.
Takže ačkoliv to zní trochu nekrofilně, věřte, že s Mrtvými ženami si užijete spoustu zábavy.
Co uděláte když vám na dovolené zavraždí manželku? Inu, těžko říct, ale určitě si v klidu nesednete a nezačnete s chladnou hlavou vyšetřovat její vraždu – tedy, pokud náhodou nejste detektiv Hank Giorgio. Chování tohohle chlapíka se totiž dost vymyká běžným vzorcům.
Martin Štefko je autor se širokým žánrovým rozsahem, a tak po svižné akčňárně, hororu a postapu (to vše většinou ještě s příměsí různých dalších žánrů, třeba westernu) přichází téměř čistokrevná detektivka. Říkáme téměř, protože i v Mrtvých ženách je stopa hororu, špetka erotiky a pár dalších lehkých drobností, které však do výsledného mixu pasují a dotváří jeho čtivost.
V hlavní roli „android“
Autor se rozhodl poškádlit čtenáře netradičním ústředním hrdinou. Jméno Hank Giorgio už tu zaznělo, a právě tenhle excentrický chlapík je tím, kdo je v příběhu „jinej“. Ačkoliv je to pohledný muž s vizáží těžkotonážního rváče, v hlavě má doslova a do písmene počítač. Řeč je nejen o jeho dokonalých dedukčních schopnostech, ale především o absolutním odlidštění – Hank nepodléhá emocím a jeho chování je děsivě strojové.
V první případu s názvem Smrt na Kapverdách se s detektivem Giorgiem seznámíme blíže. Novomanželé vyrazí na dovolenou – luxusní hotel, drinky s paraplíčkem, bazén, opalovačka, kopyta nahoře – a bum! Hankova manželka má najednou opravdu kopyta nahoře a kudlu v zádech navrch. A Hank si sice vyslechne kondolence, ale v hlavě mu během nich šrotuje co kdy a jak se stalo a kdo by mohl být pachatelem. Tenhle otevírací příběh má jediný účel – představit ústředního (záměrně se vyhýbám slovu hlavního) hrdinu. Čtenář si na něj možná bude muset chvilku zvykat, přece jen je to svým způsobem nelidská zrůda. Ale chtě nechtě začnete postupem času obdivovat jeho schopnosti, racionální uvažování a strojovou chladnokrevnost.
Mimochodem, v závěrečném doslovu je zajímavá poznámka. Tento příběh totiž vznikl při autorově cestě s manželkou na Kapverdy, jen v počtu živých navrátivších se z tropické dovolené byl (prý) rozdíl!
Vypusťte psi!
Druhý případ, Skokanka, se odehrává po Hankově návratu domů, do USA. Zde už na další vraždě pracuje i se zbytkem svého vyšetřovacího týmu. Autor si vybral poměrně zajímavé, specifické a zapamatované spoluhráče geniálního detektiva – vedoucí týmu Larisu a forenzní techniky Stanleyho a Maria. Jasně, co se vyšetřovacích schopností týče, budou vždy hrát až druhé housle, což mnohdy definuje vztahy uvnitř skupiny. A ty jsou pro další vývoj hodně důležité!
Larisa je dobře vypadající žena středních let. Jako většina dam tohoto věku bojuje s lehce vypouklým břichem i gravitací, trápí jí její atraktivita a chvílemi i absence osobního života. Štefko si občas trochu literárně zahýří a nabízí čtenářům lascivní scény související s Larisinými lesbickými vztahy. Chvílemi jde do detailu až moc a rozmělňuje spád dějové linky, ale pro děj jsou důležití všichni členové týmu, a tak dostávají prostor, aby se mohli vyprofilovat.
Mario je prozatím pouze nováčkem sbírajícím první zkušenosti s focením vražd – díky tomu stojí trochu v pozadí a nedozvíme se o něm tolik jako o zbylé trojici. To Stanley je zkušený forenzní mazák, který ovšem na Hanka silně žárlí a navrch má slušné problémy doma, o které se s kolegy nehodlá dělit.
Jak již bylo řečeno, jsou vztahy uvnitř skupiny důležité. Zatímco Larisa se snaží Hankovi porozumět, Stanley se ho snaží přechytračit a urvat si svých pět minut slávy. Už jen z těchhle náznaků zajisté chápete, že to nemůže dělat dobrotu a že se vše do fungování týmu promítá.
Vraždy a zase vraždy
Primární náplní Mrtvých žen je (nečekaně) řešení vražd. V již zmiňované Skokance stojí na počátku mrtvola nahé ženy, která by nejspíš mohla vypadnout z okna, kdyby ovšem… Tenhle případ má přesah do dalšího příběhu s názvem Amatérské filmy. Zbrusu jiný případ je pak popsán v Torzu.
Děj knihy je napsaný vážně dobře a chytlavě. Vše, co vyšetřovatelé dělají, má vnitřní logiku a vyšetřování se posunuje především díky Hankovým schopnostem, ale každý z týmu přidá do skládačky svůj díl. Štefko se navíc nebojí přidat do děje brutální či nechutné scény, ale stejně dobře podněcuje čtenářovu představivost. Díky tomu má pátrání ty správně temné odstíny a ponurou až depresivní atmosféru. Zvraty těžko odhadnete předem. Můžeme prohlásit ono obligátní: „Tohle je zatím to nejlepší co Martin Štefko napsal. A skvěle mu to sedlo!“
Trochu více pozornosti budeme věnovat závěrečnému Torzu. Po nalezení mrtvoly se totiž ukazuje, že tělo naaranžované do téměř umělecké pozice je osobním vzkazem pro někoho z vyšetřovacího týmu. A tím někým je Stanley, který si však tuto skutečnost nechává pro sebe čistě proto, aby to Hankovi aspoň jednou „nandal“.
Během čtení na vás budou (i díky charakteru textu a způsobu vyprávění) vyskakovat všemožná srovnání. Sherlock Holmes? Určitě. Možná i Monk či jiní legendární seriáloví vyšetřovatelé. A v momentě, kdy se vyšetřování dostane na půdu USA, objeví se vám v hlavě všemožné kriminálky Las Vegas, Miami a podobné týmovky. Závěrečné Torzo pak dá vzpomenout třeba na Mlčení jehňátek nebo podobné filmy, kde vrah svými činy zanechává vyšetřovatelům vzkazy… Je třeba říci, že Mrtvé ženy sice mnoho věcí připomínají, ale žádnou nevykrádají! A ještě jedna myšlenková odbočka: kniha je napsána takovým stylem, že si o filmovou / seriálovou adaptaci doslova říká.
Když vyprávíte příběhy
Mrtvé ženy jsou výborně vyprávěné. Postavy mají osobitost a vnitřní život – z větší části i díky tomu, že Štefko ukazuje i část jejich soukromého života. Příběh vás vtáhne, téměř neustále se posouvá nějakými malými objevy a pokroky vpřed a knihu zhltnete jedním dechem.
Sluší se dodat, že autor se chystá na další díly. Otevírá si některé drobné příběhy na pozadí a poslední láká čtenáře k dalšímu čtení. Jeden nejvýraznější příklad za všechny: Hank pátrá po tajemném Fotografovi, který je zřejmě sériovým vrahem a uniká i muži jeho dedukčních schopností. V ději najdete jen několik zmínek, ale i to stačí na to, aby se čtenář na tuto konfrontaci podvědomě těšil.
Mrtvé ženy nelze hodnotit jinak než jako podařený detektivní kus. Mají všechno – slibované mrtvé ženy (i muže, nebojte se!), zajímavého a pro většinu čtenářů snad i sympatického ústředního hrdinu i další zapamatovatelné členy detektivního týmu, jednoduché, ale zábavné a funkční zápletky, dynamiku, logiku… A taky trochu brutality, hnusu a sexu. Snad jen ten kovboj coby trademark Martina Štefka chybí.
Martin Štefko. Mrtvé ženy
Vydal: Golden Dog, 2020
Obálka: Michal Březina
Počet stran: 326
Cena: 249 Kč
