Cesta do let devadesátých, aneb mimozemský motorkář je zpět

Lobo, komiksová ikona devadesátých let, se vrací v dalším svazku plném šílené akce, hyperboly a nezřízeného násilí. Českému čtenáři velice dobře známý (a u nás více než převelice populární) mimozemský nájemný lovec lidí, takzvaný poslední Czarnian nebo Velký šéf, se bude opět potýkat s něčím, co pro něj bylo doposud neslýchané (tedy… do oné série, jež v jednotlivých sešitech vycházela před šestadvaceti lety). Jak se s novými dobrodružstvími a překážkami náš vesmírný motorkář popere tentokrát?

Stylem sobě vlastním, přirozeně. Většina přítomného dílu s podnázvem Dědička a další příběhy je tvořena stejnojmennou minisérií, v níž se servírka Darlene z Alovy restaurace ocitne v poměrně nepříjemné situaci – stane se dědičkou mafiánského impéria, a v konečném důsledku i celé planety vyskytující se nepříjemně blízko jedné černé díry. To však na celé věci není to nejnebezpečnější. Problém je nemalý počet nájemných zabijáků, kteří na Darlene začínají útočit ze všech stran, přičemž identita toho, kdo si je najal, je neznámá (logicky však musí mít něco společného s výše zmíněným mafiánským impériem). Nu, a koho jiného si pohledná číšnice najme jako bodyguarda a doprovod na onu neblahou planetu, než starého známého czarnianského svalovce? Kdo jiný by měl být schopen ji nejen ochránit, ale přitom vyhodit do povětří bezmála polovinu vesmíru?

Stejně jako všechny u nás vydané svazky je Dědička divokým výletem do devadesátých let, kdy se komiksoví spisovatelé a kreslíři nebáli psát a kreslit čistě pro pocit zábavy a napětí, jakož i pro útěk z reality. V dnešní komiksové branži by, žel, neuspěli, a to je také důvodem, proč by s největší pravděpodobností neprošlo ani teoretické filmové či seriálové zpracování, jež by chtělo být duchem, humorem a atmosférou věrné předloze. Prostě a jednoduše řečeno, komiksy o Lobovi jsou zábavnou a akční četbou plnou urostlých svalovců, zbraní, doutníků a fyzicky obdařených žen. Hodné zmínky jsou i četné odkazy na populární kulturu nejen let devadesátých, ale i osmdesátých, často šikovně pozměněny tak, aby je čtenář pochopil, ale aby si tvůrci nemuseli dělat starosti s autorskými právy nebo jen se stížnostmi ze strany těch, na které je naráženo.

Přítomný recenzent si také mimořádně dovolí zmínit překlad, jenž je stejně důležitý jako původní text, neboť špatný překlad dokáže dílo pokazit, stejně jako ten dobrý je může ještě více povznést. Lobo je v anglických originálech znám pro svůj specifický styl vyjadřování a dialekt… přeci jen je stylizován do drsného alkoholického motorkáře a sukničkáře lovícího odměny v těch nejzapadlejších koutech vesmíru. V posledních několika českých vydáních se však překladatelé snaží okořenit Lobovu mluvu možná až příliš, a v některých místech jsou vynalézavější než to originál vyžaduje. Toto však nemusí být trnem v oku (či pletací jehlicí v uchu) každého čtenáře. Pouze toho, kdo má možnost originál a překlad porovnat… a i v takovémto případě může samozřejmě záležet na názoru a vkusu.

Sečteno a podtrženo, Lobo: Dědička a další příběhy je solidním přírůstkem do sbírky každého fanouška Loba, ale i nejednoho čtenáře komiksů obecně. Když odhlédneme od již zmíněného překladu, jen těžko si lze představit vhodnější četbu pro toho, který by rád na chvíli utekl z moderního světa, a obzvláště pro ty, co se rádi pohrouží do maskulinních devadesátek.

Lobo: Dědička a další příběhy