Vydávat starší knihy, které po sobě sám autor jazykově přebrousí, je docela fajn móda – už jen proto, že se čtenář často dostane k dlouho vyprodaným titulům. A jazykového „přebroušení“ se dočkala také prvotina Oskara Fuchse s názvem Frost. Jak jí nový kabátek sluší?
Předně: tenhle článek NEMÁ být recenzí na Frosta, ale spíše drobnou polemikou a srovnáním jednotlivých vydání. Za druhé: ne, že by Frost byl úplně vyprodán nebo nedejbože nesehnatelný starý titul, důvod přepracování je mnohem prozaičtější. Jakožto prvotina byl napsán dost divoce a živelně, a tak lidé z Epochy usoudili, že by možná tomuto titulu trochu více jazykové kultury prospělo.
Nosíme dříví do lesa
Přece jen by však bylo fér Frosta alespoň trochu přiblížit, aby měli jasněji i čtenáři, kteří doposud neměli s tímto dílem co dočinění. Tak tedy: jedná se o klasický béčkový brak, splatterpunkovku, knihu s hrdou nálepkou české akční školy. Knihu, kde pokud se zrovna nestřílí, tak se sexuje nebo hláškuje, a mezi tím zbyde i chvilka na cigárko.
Hlavním hrdinou je sympatický bojový mág, což napoví mnohé. Likvidace a destrukce jsou jeho život, navíc na to má i patřičný arsenál a výcvik. A také pár pomocníků… Pokud náhodou máte ještě o tomhle díle ještě nějaké zbytkové iluze, máme pro vás dvě slova: hajlující vlk. Ano, Frost opravdu jede na vlně těžké nadsázky až ulítlosti a jeho nekorektnost může některé útlocitnější povahy až urazit.
Děj osciluje mezi čirou zábavou a vlhkým snem nejednoho geeka, jenže trochu chybí pořádný soudržný příběh se zápletkou vyžadující IQ čtenáře nad 75. Tenhle útlý svazek má rozhodně své mouchy, ale to nic nemění na tom, že je neskutečně zábavný.
Toliko k obecné omáčce – a pokud chcete opravdovou recenzi na Frosta, rádi posloužíme: Lukáš Vaníček se o Frostovi rozepsal ZDE a ENA zase ZDE (a dokonce přidala i rozhovor a autorem).
Vychytanej Frost
Pokud jste se radovali, že Fuchs proškrtal pár blbých scén, připsal pár nových, překopal příběh tak, aby měl smysl a podobné „velkoúpravy“, pak vás zklameme. Frost je pořád ten původní Frost jak ho znáte, pouze v mnohem líbivější jazykové úpravě. Ale nemějte strach, nekoná se ani opačný extrém; lidé z Epochy nejsou cenzoři, nýbrž profíci. Drsné výrazivo zůstalo na svém místě, stejně jako popisy sexuálních scén. Fuchs se rozhodně nehodlá prezentovat jako slušňák ujíždějící po večerech na četbě encyklopedií.
Asi nejzásadnější změnou v textu je sjednocení časů v průběhu vyprávění. Mnohý čtenář tuto skutečnost ani nezaznamená, pro jazykově nepříliš útlocitné jedince přeskakování z různých časů totiž nepředstavuje žádný problém. Ale výsledný pocit je jiný; text je plynulejší, lépe při čtení „klouže“, je přirozenější. Přesto, že Fuchsova spisovatelská živelnost dávala knize šťávu a byla známkou autorova osobitého stylu, musíme sportovně přiznat, že Frost 2.0 je v tomto ohledu lepší a mnohem více „sexy“.
Další změny v textu jsou také spíše vyhlazovacího charakteru. Zmizely některé nářečné výrazy a byly nahrazeny slovy z klasické spisovné češtiny. Uzda byla přitažena i hovorové češtině, takže některá vágní vyjádření a nespisovná slova jsou nenávratně pryč. A tady se naopak pustíme do kritiky – spisovná slova vedle hovorových na malém úseku textu se občas tlučou a působí násilně. Je zřejmé, že se vybíraly pasáže, které mají být „přežehleny“, ale výsledek občas zkrátka působí strnule a nepřirozeně. Co se týká nářečných výrazů, záleží asi na chuti každého čtenáře – pokud je znáte nebo vás baví obohatit svůj slovník, pak s nimi problém mít nebudete, pokud v textu ruší a tápete, pak budete za jejich nahrazení zřejmě rádi.
Je téměř nemožné dát nějaký konečný verdikt. Na jedné straně stojí kniha, která je výjimečná svým pojetím – syrová, napsaná naprosto živelně a s nadšením; a straně druhé zcela stejná kniha, jejíž text je už o něco vyumělkovanější, ale celé je to v podstatě ku prospěchu čtenáře. Stále to není text psaný konvenčním jazykem, ale má k němu mnohem blíž. Zeptejte se tedy svého srdce, zda bije pro punk, nebo je rádo hýčkáno – a poté listujte v tiráži a hledejte v knihkupectví to „vaše“ vydání.
A dovolím si ještě malé přirovnání: srovnávat obě verze Frosta je jako dívat se na krásnou ženu: bez líčení (tedy oné vyumělkovanosti) vypadá trochu jinak, ale pořád je to jedna a tatáž žena. Je jen na vás, zda dáte přednost přírodní kráse nebo dokonalosti (bez ohledu na to, zda dotyčná projde Frostovým testem!).
Co z toho vyplývá? Že je vlastně jedno, kterou verzi si vyberete. Pokud čtete Frosta premiérově a máte rádi tenhle typ literatury, pak vás knížka prostě chytne. A troufnu si říct, že při porovnání bude ta druhá verze nakonec vždy horší prostě proto, že šlo o vaše poprvé s Frostem.
