Hypergrid: Pět živlů pro dva mozky

Šachovnice 8×8? Nebo nekonečné pláně čtverečkovaného sešitu? Che!! Piškvorky i šachy ať se jdou bodnout, Hypergrid si vystačí s devíti poli, a přitom nepotýrá vaše mozkové závity o nic méně!

No dobře dobře, komu čest tomu čest, a sláva mačům školních přestávek i soupeření člověka s počítačem; nechceme výše zmíněným hrám upírat jejich zásluhy. Koneckonců má Hypergrid tu výhodu, že se hraje nejen na ploše, ale i do výšky… …i když šachy by možná taky dostaly jiný rozměr, kdyby střelec mohl vylézt na věž a pěšák na královnu…

Kdo dýchá éter

Avšak dosti zesměšňování klasických her a pojďme se věnovat novince, která tak trochu patří do hájemství fantasy. Pětice různobarevných koleček totiž zastupuje pět elementů, tradiční oheň, vodu, zemi a vzduch, a netradiční éter, což byla podle starověkých filozofů látka vyplňující vesmír, kterou dýchali bohové. (My v redakci samozřejmě víme, že názor na podstatu éteru se měnil a víra v něj vydržela až do devatenáctého století, ale tohle je herní a nikoliv alchymisticko-astronomická sekce!)

Hráč má k dispozici 6 žetonů od každého druhu, a ve svém tahu může umístit dva, kamkoliv chce, s jediným omezením: na plochu nikdy nesmějí přijít dva žetony stejné barvy po sobě. Účelem je sestavit klasickou piškvorkovou řadu tří koleček stejné barvy křížem krážem kdekoliv na ploše, tedy i diagonálně. Jakmile se toto hráči podaří, připíše si bod, a řada se „uzamkne“, aby z ní nemohl těžit protivník. Když jednomu ze soupeřů dojdou kolečka (v zásobě nebo v mozku), partie končí.

Pět ale

Pěti elementům odpovídá pět ale, která poněkud upravují výše napsané. O prvním už jsme se zmínili: je to nemožnost zahrát dva žetony stejné barvy za sebou a tudíž jednoduše poskládat bodovanou řadu tří. Druhým je fakt, že se z herní plochy až na výjimku nic neodstraňuje, ale kolečka se kladou na sebe, takže svojí strategií ničíte tu soupeřovu a naopak.

Třetí ale je od třetí – tedy že od třetí pozice ve sloupci (zde nazývaném pilíř) výše můžete po položení žetonu využít zvláštní efekt daného elementu. Ten je pro každý živel jiný; voda vám například umožní vyměnit pozice dvou pilířů navzájem, země otočit pilíř vzhůru nohama a éter dokonce vybrat si libovolný žeton a vzít si jej do zásoby. Čtvrté ale: zvláštní efekty se více či méně vztahují k dosahu právě položeného žetonu, kterým jsou pouze pole v jeho bezprostředním okolí.

A páté ale upozorňuje, že vytvořené a obodované řady jsou sice uzamčeny, ale mohou se odemknout, když dvě z jejich tří koleček jsou překryty jinou barvou či barvami. Pak se můžete k dané linii opět vrátit a vytvořit ji znovu – ale upřímně, jen málokdy se vám to podaří.

Blitzkrieg a pokusní králíci

Hypergrid je abstraktní, je chytrý a je krásný. Vezměme to popořadě.

Napojení na alchymistické elementy nebylo nezbytně nutné, ale výrazně to pomáhá zapamatovat si jednotlivé efekty ve vztahu k jednotlivým barvám. Nejen na tom je vidět celková promyšlenost hry: kombinačními možnostmi se blíží šachům – nakolik, to už ať počítají Kasparov, Karpov, Capablanca a jiní. Proto i přes množství testovacích partií v redakci tušíme, že máme a ještě dlouho budeme mít velké rezervy v úspěšnosti v této hře, a že naše kostičky oběhnou herní pole (což je zdejší elegantní způsob počítání bodů) dohromady asi tolikrát, kolikrát by to zvládla samotná kostička doktora Sheldona Coopera či jiných fakt chytrých lidí. (Ale ti zase na druhou stranu nenapíší moc herních recenzí – pokud víme, Aljechin nikdy nezrecenzoval ani ty šachy.)

Navíc je Hypergrid i krásný. Nebudeme ovšem zbytečně popisovat, co vidíte na obrázcích kolem, a doufáme, že sami pochopíte, jaká radost je s takovým materiálem hrát. To ostatně uznali i ti z našich pokusných králíků, kteří taktické hry moc nemusí, ale mnozí z nich zvažují, že u této udělají výjimku.

Lze se tedy divit, že zápory jsme nenašli téměř žádné? Vše ve hře plní svůj účel a není tu nic zbytečného. Můžete sice diskutovat o efektech jednotlivých elementů, ale má to podobný smysl jako diskutovat o tom, proč jezdec v šachu táhne podle tvaru písmene L a ne třeba W. Ostatně sám tvůrce definuje Hypergrid jako „kombinaci piškvorek a šachů“, takže pokud vás přemýšlivé hry tohoto typu neberou, nebude vás bavit ani tato, ale to není chyba hry…

Čekání na soupeřův tah je pochopitelně delší a možná jednou v nějaké výroční edici by byla na místě varianta šachových hodin, ale taktika a strategie prostě vyžadují čas, a pokud uznáváte pouze blitzkrieg, berte plochu Hypergridu jako širou ruskou zemi a nepouštějte se na ni.

A tak za jedinou drobnou chybičku nakonec považujeme krabici, ve které je stočený herní plán položený úhlopříčně a kolem něj rachtají žetony a sáčky s kostkami. Podlouhlá krabička s insertem, do kterého by tvarově nenáročný herní materiál vhodně zapadl, by téhle fakt promakané hře slušela víc. Snad příště, protože Hypergridu rozhodně předpovídáme budoucnost.

Opčík: Hypergrid