Už potřetí se vracíme společně se šamanem Mahanem do Barliony, světa virtuální hry na hrdiny. Mahanova hvězda na herním nebi po prvních nesmělých krůčcích a úspěších stoupá raketově vzhůru, a tak není divu, že má nebohý šaman starostí (především sám se sebou) až nad hlavu. A tak nezbývá než vyčkávat, jak dlouho mu jeho ustaraná hlava nakonec vydrží na krku.
Tajemství Temného hvozdu je třetím dílem série Cesta šamana Vasilije Mahaněnka. Proto začneme tuto recenzi krátkou rekapitulací předchozího dění.
V minulých dílech jste přečetli…
Mahan je pouhou virtuální postavou, jejíž majitel měl kopec smůly a nespravedlivě dostal za hackování trest v podobě nucených prací. Nápravný systém budoucnosti je však milosrdný, a tak může odsouzenec nucené práce v dolech vykonávat pouze ve virtuální realitě. Ta se stala nedílnou součástí lidských životů, a peníze zde vydělané mají stejnou hodnotu jako měna v reálu.
Mahan dostane při vstupu do hry do vínku snad nejhorší možnou kombinaci povolání a specializace – šaman klenotník. Žádná síla nebo odolnost, která by mu práci ve virtuálním dolu usnadnila. Nakonec však zjišťuje, že schopnost vyrábět šperky není zas tak špatná, a díky přivýdělku se mu rychle podaří vykoupit se z dolů do otevřeného virtuálního světa, kde si musí odpykat zbytek svého trestu. Zde začíná plnit první opravdové úkoly (questy), získávat „ty pravé“ zkušenosti a také naplno rozvíjet své šamanské schopnosti.
Mahan je dítě štěstěny, a tak se přimotá k mnoha významným událostem; a nakonec stane v centru dění velké bitvy, ve které shodou okolností velí hordě hráčů na mnohem vyšších levelech než je on sám. Získá přízeň nejvyšší kněžky bohyně Eluny, královské rodiny a několika dalších významných frakcí a postav ve hře – a jméno Mahan již nyní ve světě Barliony tak úplně neznámé.
Kniha hrou
Aby bylo jasné, o čem byla v předchozím textu řeč, nesmíme zapomenout zmínit jeden podstatný detail. Úkol přežít, Kartosský gambit i Tajemství temného hvozdu, jak se doposud vydané díly série Cesta šamana jmenují, jsou představiteli žánru LitRPG. Pokud netušíte, co si pod tímto pojmem představit, pak vězte, že do klasického fantasy příběhu autor zakomponoval prvky a mechanismy běžně užívané v počítačových (MMO)RPG hrách; každý předmět, osoba či nepřítel má své statistiky, za jednotlivá zabití získáváte zkušenosti, díky kterým můžete vylepšovat své vlastnosti… Zkrátka fúze počítačového „erpégéčka“ s klasickou fantasy.
A právě tento specifický literární žánr dává knize velmi osobitý nádech. Zatímco první díl by se dal označit jako jakýsi tutorial, ve kterém si Mahan osahává herní mechanismy a rozkoukává se v herním světě, ve druhém ho čeká klasické pobíhání od čerta k ďáblu, plnění všemožných questů s cílem nabrat zkušenosti a zlepšit své vlastnosti, třetí díl je opět charakterově úplně odlišný. Mahan se totiž dostává do situace, když už není sólistou, ale (i díky zadaným úkolům) musí spoléhat na pomoc ostatních herních postav. Zakládá svůj první klan s názvem Bodláci a vydává se vstříc dobrodružstvím do oblastí Temného hvozdu, do kterého většinu ostatních hráčů nic netáhne.
Pravidla klanu
Tajemství Temného hvozdu se sice stále motá kolem Mahana coby ústřední postavy, ale zároveň je ukázkou politikaření, intrik a všemožných kliček spojených s bojem mezi klany. Přetahování členů, právně neprůstřelné smlouvy na kdejakou maličkost, finance, dělení kořisti… To vše jsou věci, které až doposud nemusel Mahan řešit – staral se o sebe a měl svých problémů dost. Najednou je vržen společně se čtenářem do úplně nového světa, ze kterého mu jde hlava kolem.
Celý příběh má díky tomu úplně jiný spád než klasická fantasy – u každého boje je jasně patrné, kolik Mahanovi nebo jeho přátelům zbývá zdraví či many, funguje vnitroklanový chat; a vůbec – spousta věcí a úkonů, které postavy dělají, by v klasickém fantasy příběhu vypadala přinejmenším divně nebo by postrádala jakoukoliv logiku.
Každopádně, ona klasická dějová linka v příběhu je, byť poměrně jednoduchá a strukturovaná do jednotlivých postupně se vyvíjejících questů (přičemž si možná s hrůzou uvědomíte, že děj mnohých knih je strukturován úplně stejně!). Ke cti Mahaněnkovi slouží, že když se pustí do bojové scény, umí jí napsat dynamicky a všudypřítomné popisky a děje „na pozadí“ neruší celkový dojem. A věřte, že bojem se v průběhu děje rozhodně nešetří; sem tam navíc přidá i zajímavý nápad.
Už v předchozích dílech byla zřetelně znát paralela s počítačovými RPG, a Tajemství temného hvozdu tento dojem ještě více posiluje. U hlavního hrdiny je zřetelný vývoj, nebo v tomto případě spíše získávání levelů, s jejichž zvyšováním přicházejí zcela odlišné starosti. Je sympatické, že Mahan se snaží zůstat stejný, i když jeho profese šamana ho předurčuje k tomu, aby věci řešil intuitivně a naslouchal svému vnitřnímu hlasu, což se v mnoha situacích neděje a vítězí chladná logika. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že se po většinu času ohlíží spíše na ostatní namísto aby primárně zlepšoval své statistiky a hrabal výhody pouze do vlastní kapsy.
Dovolenou si tentokrát vzala i šamanova vnitřní zvířena, se kterou si čtenáři užili zejména v minulé knize mnoho zábavy. Stále je tu však špičkování, řízné dialogy a ironie, která dává textu lehkost a nadsázku.
Pár přátel stačí mít
A oklikou se opět vracíme k Mahanovu klanu. Do něj přizval nejprve své staré přátele, ale protože zadaný úkol se nakonec ukázal mnohem složitější a družina v současném složení by ho rozhodně nezvládla, dokázal Mahan zlanařit i nejkrásnější a nejznámější dámu herního světa (no dobře, byly v tom zákulisní intriky a snaha vidět Mahanovi do karet) a jednoho z předních zlodějů celé hry. Tyto dvě postavy se však vzájemně příliš nemusí, a tak to mezi nimi i v rámci nově vzniklého klanu mnohdy pěkně jiskří.
Do děje se přimíchá i mnoho dalších postav známých z předchozí knihy, objeví se některé nové a hlavní hrdiny bude lítat jak hadr na holi, aby vše ukočíroval, zkoordinoval a zvládl. A tak to jde až k velkému finále, které, bohužel jako tradičně, Mahaněnko totálně přestřelil. Opět ukázal snahu udělat závěr velký, skvělý a grandiózní, jenže čeho je moc, toho je příliš. Závěr knihy působí trochu zmateně a nepřehledně, i když rámcově bez problémů pochopíte, čeho bylo dosaženo a jaké následky to nese. Ale i tak budete mít nejspíš pocit, že už je těch náhod okolo Mahana až moc, a že ho autor vede za ručičku, vyseká z každého průšvihu, nad hlavu mu navrch nalepí svatozář o svítivosti majáku… Eeeh.
Je třeba říct, že příběh téměř nemá hluchá místa; pořád se něco děje, byť se ne vždy jedná o bojové scény, kniha vás nenechá vydechnout a zároveň nedává prostor nudit se. Mahaněnko umí dobře pracovat s gradací a tempem, trousí hlášky a vtípky a umně splétá nitky příběhu, který nakonec není až tak přímočarý a jednoduše vyznívající, jak by se mohlo zdát.
Tajemství Temného hvozdu je výborná zábava, nikoliv však bezmyšlenkovitá. Děj má drobné zákruty a hlavní hrdina se dostane do spletité sítě intrik a drobných háčků spojených s jeho funkcí velitele klanu, což je opět něco úplně jiného než znal čtenář z předchozích dílů série. Do toho přidejte úkoly, stylizaci textu do PRG počítačové hry, uspokojivou dějovou linku s možná až příliš bombastickým finále… Pokud máte rádi RPG hry nebo naopak máte plné zuby klasické fantasy „meč a magie“, neváhejte a zakousněte se do série Cesta šamana. Žánr LitRPG nabízí inovativní zážitek pro obě skupiny. Dobrou zprávou je i fakt, že další díl série by měl vyjít do konce tohoto kalendářního roku.
Vasilij Mahaněnko: Tajemství temného hvozdu (Cesta šamana III)
Vydal: Fantom Print, 2018
Překlad: Martin Kapalka
Obálka: V. Manyukhin
Počet stran: 352
Cena: 329 Kč
