Ani tentokrát vás neošidíme o prvňákovský rozhovor – a ne, žádná z otázek, respektive odpovědí NEBYLA předem domluvená!
Nejdřív nám zkus přiblížit, kdo je vlastně Michal Březina?
Jsem jen náhodný kolemjdoucí odkudsi ze Západních Čech, jemuž se do rukou dostal deník jistého muže z budoucnosti. Jeho fantastické záznamy jsem zpracoval do knihy, která vyšla jako prvotina Měsíční deník (recenzi najdete ZDE). Jelikož sám jsem byl z objevených informací docela vedle, podařilo se mi celý text obohatit skvělými ilustracemi komiksáka Adama “Butche” Kubíka. Měsíční deník ihned vyvolal poprask v odborných kruzích, jelikož poukazuje na několik nečekaných skutečností. 1. Potvrdilo se, že budoucnost za nějakých 63 let nebude veselá. 2. Někdejší britský literát H. G. Wells měl v mnohém pravdu. Proto navíc koluje hypotéza, že Měsíční deník bude nejprodávanější knihou roku 2081.
Měsíční deník pojednává mimo jiné o cestování v čase. Jaký je tvůj vztah k tomuto fenoménu? Nezkoušel tě někdo z budoucnosti kontaktovat, nebo třeba spáchat na tebe atentát jakožto na budoucího bestseleristu?
Teď fakt nebudu kecat, ale dost často se mi stává, že v čase cestuju – vysvětlím následovně. V autě si pouštím Rádio Beat a vždycky, když najedu na hrbol, příjem se na okamžik přeruší a až pak zpětně slyším cca vteřinu již slyšeného. Jako u gramofonové desky, jenomže se jedná o přímý přenos z rádia, rozumíme si, ne? To je v podstatě návrat v čase, že jo? Jde sice o vteřiny, nicméně jsem si vědom, že za několik mnoho let ztratím postupně těmito návraty v čase třeba šest hodin. Silnice jsou u nás v opravdu zbědovaném stavu.
Jinak na mě nikdo atentáty normálně nepáchá, tady jsem v klidu. Vydáním Měsíčního deníku Marcela Šebesty stejně vznikla úplně nová realita a budoucnost je tím pádem nejasná.
Existuje nějaký konkrétní důvod, proč ses rozhodl sdělit lidem pravdu ohledně neradostné budoucnosti lidstva?
Vidina obrovského zisku se snahou založit vlastní náboženství opírající se o fakta ohledně Selenitů i časů budoucích? Stačí takhle?
Jaký je tvůj vztah k rohlíku, jednomu z hlavních pokrmů protagonistů Měsíčního deníku?
Velmi negativní. Za bolševika tvořil suchý rohlík hlavní složku jídelníčku mého i mých spolužáků. Cpala se jím i soudružka učitelka. I proto jsem byl udiven, že je tahle brzda v kurzu i za 63 let.
Mno dobrá, já vím, že legrace musí být i kdyby na chleba nebylo, ale teď vážně: jak tě vlastně reálně napadlo stvořit Měsíční deník? A proč má kniha formu deníkových zápisků namísto celistvého příběhu?
Jen tak. Sedl jsem si a zkusil, jak by vypadalo vyprávět příběh neotřelou formou, třeba právě formou deníku bodrého chlápka. Čili jsem se pokusil vytvořit autentickou postavu a vlastně i autentické dění – to je však příliš bizarní, takže deníková forma pak jen lehce podporuje tu veselou notu. Navíc jsem si ušetřil kvantum sáhodlouhých popisů, neboť do deníku si nikdo přece nezaznamenává popisy okolí, že?
Ostatně i přes kusé záznamy Marcela Šebesty ti to nakonec v jistém smyslu celistvý příběh dá. Deník zkrátka dokáže vtáhnout. Třeba podvědomě získáváš dojem, že čteš něco, co se doopravdy stalo. A to je na fikci bezva, no ne?
Měl si nějaké předchozí literární zkušenosti?
Báť. Potácel jsem se na vlnách regionálních periodik, psal různé recenze po internetech, vesměs metalovým kapelám, reporty z koncertů, povídky a také jsem si střihl space operu v románu. Ale to, i přes pozitivní odezvu mé babičky, nedopadlo nejlépe. Taková…, no, panická prvotina. Až budu v důchodu a ve vozejku mi dojde baterie, přepíšu ji do atraktivnější verze a snad to jednou konečně normálně vydám.
Jak dlouho jsi vlastně knihu psal? Respektive – zkus začínajícím autorům přiblížit tvůrčí proces od prvotního nápadu až po hotový rukopis a nabízení nakladatelstvím, prosím.
Chceš krátkou verzi, nebo dlouhou? Vidím, že ano. Nejprve jsem napsal první deníkový záznam, jak je Marcel na základně a chystá se k odletu na Měsíc. Potom mi ta čtvrtstrana ležela několik let v šuplíku. Vrátil jsem se k tomu náhodou a přišlo mi to v tu chvíli jako zajímavé, především k vyzkoušení ichformy, kterou jsem dosud nepoužíval. Během asi roku se mi podařilo celé story dopsat a další rok jsem ji porůznu upravoval a opravoval. Nakonec jsem se odhodlal rukopis někam poslat. Nejprve do Brokilonu, kde mi Robert Pilch seriozně vysvětlil, že humorné věci nemá v plánu. Na radu kamaráda jsem tedy zkusil CPress od Albatros Media a. s. a tam mi text vzali hned. Zakrátko mi definitivně potvrdili vydání a za necelých 8 měsíců šla kniha na pulty.
Kde se vzala inspirace pro hlavní postavu Marcela Šebesty?
Upřímně, sám nevím. Vím jen, že se mi nechtělo psát ideálního hrdinu, borce, co všechno ví a se vším si poradí. Marcel není ani fešák, ani profesor filozofie, ani Conan. Přesto mezi řádky vyčteš, že úplný debil to taky nebude. Dobrá, trochu frajeří a na druhé pohlíží s mírným despektem, ale kdo ne, že? Setkal jsem se s názory, že to jeho frajeření vadí, ale on nemachruje samoúčelně, on tím nastavuje zrcadlo čtenáři. Kdo se umí na svět a na sebe dívat s nadhledem, pochopí to raz dva. Ale ty se ptáš na inspiraci, viď? Možná se inspirací (přinejmenším vizuální) stal určitý mix někdejších postav ztvárněných Brucem Willisem, už se můžu jen domnívat, protože to prostě dnes nevím.
A když už jsme u té inspirace: byla tvorba knihy samotné něčím ovlivněna (a tím nenarážím jen na dílo G. H. Wellse, kterého ani nezkoušej nezmínit!).
To také nevím. Zkusil jsem dát do kupy něco ryze originálního, tam jsem se neměl čím inspirovat. Jestli se to povedlo a příběh je vskutku neotřelý, může posoudit jedině čtenář. No, ale vzhledem k tomu, že sleduješ příběh chlápka z Plzně, který například neumí žváknout jediné slovo anglicky a po Měsíci se promenáduje se skoro 200 let starou literární postavou, navíc Angličanem, snídá suchý rohlík, k obědu vývar z kanárků, nebo se potýká s bájnými Selenity, si snad na trochu neotřelosti přijdeš.
Plánuješ i nějakou knižní druhotinu?
Ano. Nedávno jsem dostal kladné vyjádření nakladatele k mému rukopisu, nicméně potřebuje, abych text trochu rozšířil, že prý leporela nedělá, takže mám teď napilno, aby to klaplo.
Práskni nám na sebe něco (všechno) o své významné funkci na portálu www.vanili.cz, naší konkurenci. Případně – jaký je tvůj osobní vztah k fantasy Planet? Přece jen, je fajn vědět, jak nás vidí konkurence.
Na vanilku píšu recenze k filmům i knihám, dělám rozverné rozhovory s osobnostmi ze světa fantastiky, sem tam článek na téma, k tomu nějakou grafiku, rozhoduju, co nezveřejníme, prostě klasická šéfredaktořina. Víc toho nestíhám.
A ne že teď budeš nafoukaný, ale na Fantasy Planet mě baví především tvé recenze. Považuju tě v rámci fantastiky za jednoho z nejlepších českých recenzentů.
Ovlivnilo jakýmkoliv způsobem vydání Měsíčního deníku tvůj život?
Rozhodně ano. Do té doby jsem ani nevěřil, že by někdo mé texty chtěl vydat. A od vydání jsem také díky tomu poznal spoustu nových a zajímavých lidí.
Čteš reakce (recenze, komentáře) k tvému dílu? Byl nějaký, který tě potěšil, naštval nebo přinutil k zamyšlení?
Recenze čtu, to je jasný. A samozřejmě vždy vedly k zamyšlení, k takovému důležitému, třeba k takovému, že jsem si dodatečně uvědomoval, co všechno bych tam měl napsat jinak 🙂
Díky za rozhovor!
