Motorika notorika – FantasyPlanet

2 v 1! O sto procent objemu více!! Nikdo vám nedá tolik, kolik my pro Vás zrecenzujeme!!!
Pakliže jsme od vydavatelství Piatnik obdrželi dvě hry z jedné edice, byl by hřích a plýtvání drahocenným čtenářským časem psát o každé zvlášť. Proto něch sa páči, jak říkávali předrozvodoví bratři Slováci.

Krabice sušenek

Cookie je specifický typ americké sušenky, takové, co vypadá, jako když jste upustili trochu těsta, ještě na něj šlápli, a z vaší podrážky v něm zůstalo cosi nevábného… Ovšem, a to je třeba přiznat, jsou to sušenky velmi dobré, byť velice drobivé.

Nelze se tedy divit, že Američané po ně mají nejen speciální název, ale také speciální obchody, kde si speciální zákazníci objednávají speciální menu. A modří již tuší, že úkolem ve hře je obsloužit ty nenažrance co nejlépe a současně co nejrychleji.

Každý hráč má devět žetonů, na jejichž každé straně je jiná cookie. Když z nich všichni sestaví čtverec o rozměrech tři krát tři cookie (a zakukají, chce se říct), otočí se karta s objednávkou, a jeden každý se snaží co nejrychleji poskládat svoje cookie dle zadání. První vycook připlácne objednávku dlaní a zastaví hru. Pokud vše souhlasí, vezme si kartu coby bod, pokud se netrefil, vezme si ji rovněž, ale jako trestňák. Při dvou trestných bodech vypadáváte ze hry, se čtyřmi kladnými jste zvítězili. Vyhrát se dá ovšem i kontumačně, když to všichni ostatní patlalové podvakráte zvorají.

Je to rychlé a není to hloupé – co chcete víc? Děti na tom mohou trénovat svoji motoriku, bavící se společnost měřit svou podnapilost, pro fanoušky deskovek je to před-, mezi- nebo doskokan, a pro všechny fajn neutrální dárek; pro milovníky cookies pak dvojnásobný.

Ale kdyby žetony byly předem vyloupané a pravidla lépe poskládaná, mohl box nahradit boxík a hra by se tak mnohem lépe vešla do batohů a kufrů, třeba vedle sušenek.

Krabice smůly nebo prasátek

Strejda Gůgl tvrdí, že „pix“ jsou buď fotky a filmy, nebo smůla; já tvrdím, že je to špatně napsané slovo ‘pigs’ čili prasátka, neboť v druhé boxovací – totiž boxové – hře stavíte zvláštní chlívečky.

Tentokrát nedostávají hráči svůj materiál, ale musí si vystačit s tím, co leží na stole. To je šest průhledných karet s různým počtem a rozložením neprůhledných čtverečků, a jedna červenobílá karta s úkolem, jaký tvar by přeložením některých karet přes sebe měl vzniknout. Ovšem pozor: vrstvit lze karty, ale nikoliv čtverce, takže musíte najít takové kombinace a počty „cihliček“, které k sobě přesně pásnou, a navíc jen za pomoci své fantazie, bez zkoušení či byť jen otáčení kartami.

Teprve až když si myslíte, že víte, vykřiknete „Pixbox!“, a pokud jste tak učnili první, máte možnost skládáním dokázat, že jste opravdu věděli. Pakliže jste ‘to dali’, tak si vezmete karty, kterými jste úkol splnili, coby svoje body. Pokud se ale vaše představa o sestavení zhroutila jako domeček z karet, odevzdáte naopak jednu kartu ze svých zásob a jede se dál.

Pixbox je mírně dospělejší hra než Cookiebox, což ale neznamená, že když si je se svými nebo cizími dětmi prohodíte, že se nutně musí obě skupiny nudit. I v redakci se pokusní hráči rozdělili na dvě téměř stejné skupiny při hlasování o tom, která hra je lepší, ale protože žebříčky píší vítězové (dobře, vítězové ne, ale redaktoři ano), tak my, Filip první, z Boží vůle recenzent, stavíme na první místo geometrii a pak teprve sušenky, a to až do svačiny.

Také proto, že krabička je současně boxem důležitým pro hru (neboť plastové karty po sobě zatraceně kloužou), a tak je její velikost trochu oprávněnější.