Býval vcelku dobrým policistou, ale pak pochopil, že když bude mávat kolem sebe plackou, bude mu to k ničemu.
A tak se rozhodl seknout s rolí muže zákona a začít dělat na vlastní pěst.
Bouchač, soukromý detektiv, špicl… od každého trochu.
Do chvíle, než se všechno otočilo „hnědým navrch“, neřekl mu nikdo jinak než Lars.
Zkušený mazák v oboru by měl poslouchat svoji intuici. Ale když Larsovi bývalý parťák nabídne super kšeft, zavře projednou soukromý detektiv své intuici pusu i přes tušení nějaké levoty. Samozřejmě – je v tom proklatě krásná ženská, a taky bohatý přestárlý slizoun, o kterého by si bez jeho prachů ta kočka neopřela ani kolo. Nebo by si o něj možná opřela auto – v rychlosti tak od šedesátky za hodinu výš.
Snadné věci jsou ty nejtěžší
Lars přijme zakázku, o které zprvu vcelku pochybuje. Peníze dostane až po jejím dokončení, a že se vše zadaří není nikde psáno. Celá záležitost se zdá být poměrně jednoduchá – usvědčit pracháčovu ženu z nevěry, aby starého hamižníka rozvod (samozřejmě, kvůli té jeho nové sexbombě) finančně příliš nebolel. Vše je však podstatně komplikovanější, protože Lars musí nejdřív celou tu avantýru zinscenovat; samotné pořízení záznamu s explicitním obsahem je už jen pomyslnou třešničkou na dortu. Jasně, tenhle chlapík je třída, takže se mu všechno povede na výbornou. Jenže jak se ukáže, byla tahle zakázka jenom první kapka před pořádnou bouří, a Lars díky téhle službičce zapadne do pořádné žumpy.
Kniha Říkají mi Lars je prvotinou Daniela Grise. I když – v souvislosti s tímto spisovatelem se vyrojily mnohé dosti divoké spekulace ohledně skutečné identity tohoto autora. Jeho životopis ukazuje na to, že Gris je buď milovník legrácek, nebo záměrně čtenáře „krmí“ velmi všeobecnými, leč humornými pseudofakty, o čemž svědčí i jeho fotografie Jokera, kterou se prezentuje. Všemožné hlasy tvrdí, že na prvotinu je to zkrátka až moc řemeslně dobré a vypsané. Nezbylo, než se zeptat přímo autora v rozhovoru.
Ale konec bulváru, zpátky ke knize. Autor využil osvědčený vypravěčský postup, kdy nás nejprve prostřednictvím krátkého intermezza zavede až na téměř samotný konec případu, a následně se postupně vrací po Larsových stopách od prvního telefonátu s nabídkou práce až do momentu vylíčeného na počátku knihy a ještě kousek dál. Vše je vyprávěno z pohledu samotného Larse (tedy v ich-formě, pokud preferujete odborné termíny), který mluví bez příkras, a vylíčí vše, co se mu v danou chvíli odehrávalo v hlavě. Styl vyprávění dokáže čtenáře vtáhnout do děje – hovorová čeština mu dává přesně ten správný drsný punc a šmrnc, který k hlavní postavě patří, a který byste od člověka podobné ražení očekávali. Některé scény vyloženě volají po audioknižním zpracování – podány drsným charismatickým chraplákem by byly zkrátka fantastické!
Pravdou je, že na prvotinu je tohle dílo vážně nadstandardní. Gris dokáže téměř po celou knihu držet slušné tempo a napjatou atmosféru, má cit pro zvraty a drobná překvapení, zkrátka řemeslně je vše provedeno velmi solidně.
Práskni do toho, Larsi!
Zmíníme se i o stylu vyprávění, i když v tom asi máte dávno jasno. Autor vsadil na osvědčený a populární pulp plný hovorové češtiny. Lars je prostě drsňák, a přesně tomu odpovídá i jeho pojetí příběhu. Sem tam přiletí nějaká trefná ironická hláška, akcí se nešetří a klidové scény jsou proložené přítomností Jacka Danielse, dam zvlhlých v příslušných partiích & jiných chlapáckých propriet. Je však třeba uznat, že autor trefil přesně tu správnou míru a nepřetáhl testosteronové chlapáctví přes únosnou mez, při které už se hrdina stane namachrovaným frajírkem.
Pilířem celé knihy je hlavní hrdina. Mimochodem, Lars se mu říká podle Larse Ulricha, bubeníka kapely Metallica. I náš Lars totiž s oblibou řeže do bicích, což u něj funguje jako terapie, během které se vybije a vyčistí si hlavu – samozřejmě v dokonale odhlučněné místnosti, protože klepání sousedů by mu kazilo rytmus. Kromě toho je tento čtyřicátník solidně fyzicky zdatný, umí střílet, a má spoustu přátel ve svém bývalém zaměstnání, takže nějaká ta službička pomáhající mu v pátrání naštěstí není žádný problém. Má však také mozek v hlavě, což se ukazuje být silná devíza. Aby si mohl v klidu odpočinout nad sklenkou Jacka Danielse s ledem, pořídil si dokonce vlastní bar kde od otvíračky hraje Metallica nebo jiné rockové nářezy. A kdyby to nedejbože vyšlo a podařila se pořádná „rána“, má v plánu odstěhovat se do domku v moři. No řekněte, není tenhle chlapík k nakousnutí?
Gris dokázal detektiva dobře vybalancovat – nedělá z něj supermana a nevrhá ho hlavou napřed do situací, ve kterých si často bere u jiných hrdinů pud sebezáchovy dovolenou (a pak už jen přijde na pohřeb). Občas, jako každý chlap, dokáže i přísně racionální Lars v přítomnosti krásné dámy vypnout mozek a začne provádět neskutečné blbosti. Udělá pár minel a přešlapů, nevšimne si zjevných věcí; díky tomu působí během celé knihy uvěřitelně. Zkrátka – Lars není dokonalý, spíš naopak. Čtenářky si ho zamilují na první dobrou, čtenáři budou tiše závidět.
I průběh Larsovi práce má hlavu a patu – řeší věci pěkně postupně, nemá k dispozici žádné supertechnologie; i tady budete věřit, že takhle nějak by to opravdu mohlo všechno probíhat. Ale ano, je v tom kus nadsázky, ale v podstatě nic není přešvihnuté do extrému a nebije to výrazně do očí. Pravda je, že občas si tenhle chlapík zničehonic vzpomene na dávného známého, který by mu mohl pomoc, a o kterém doposud nebyla v knize řeč, ale takových situací naštěstí není moc, a rozhodně celé vyprávění nikterak nedegradují.
Ironicky vtipný je i závěr knihy, kdy si konečně Lars utřídí veškerá fakta a důkazy, aby zjistil, že byl vlastně celou dobu za osla, kterému mávali před nosem mrkví, a on jí slepě následoval. Poměrně brzo se dá odhadnout, jak případ skončí, ale je to spíš metoda pokus omyl než aby z děje bylo úplně jasné kdo koho vlastně podvedl a jak se to všechno ve skutečnosti odehrálo.
Kapitolou sama pro sebe je několik závěrečných stran. Dobře, většina čtenářů dokáže žít s myšlenkou, že bude nějaký další Lars, resp. další kniha s tímto sympatickým hrdinou, ale způsob, jakým si Gris čtenáře zaháčkoval, je zcela nehumánní, a citlivější jedinci budou psát protestní petice do Mystery Pressu, Bruselu a na Hrad… Protože jestli má rád autor vtípky, tak tohle byl opravdu podařený žert, za který by zasloužil pár facek.
Říkají mi Lars možná není úplná pecka. Jenže tak už to u tohoto žánru zkrátka bývá – nejde úplně o dokonalost detektivní složky, ale především o styl, jakým je kniha vyprávěna. A právě to je jeden z hlavních důvodů, proč má kniha svoje kouzlo. Druhým tahákem je charismatický hlavní hrdina, který bez vážnějších problémů celý příběh utáhne; zápletka sice není kdovíjak komplikovaná, ale má odpich, k tomu připočtěte nějaké ty hlášky; a výsledkem je neuvěřitelně zábavná jízda.
Daniel Gris: Říkají mi Lars
Vydalo: Mystery Press, 2018
Obálka: Lukáš Tuma
Počet stran: 240
Cena: 249 Kč
