Známe skupiny, které si hrají v posteli – a tím nemyslíme na doktora – a kladou na ni i improvizovaný stůl. Hra Když sním naopak nutí své účastníky, aby položili postel na stůl.
Je to, pravda, malá postýlka, do které by se vešla tak víla Zubnička, ale stejně je to zvláštní pocit, takový snový…
Pamatuješ si své sny?
Kartami se rozdělí úlohy všem hráčům: někteří budou vílami, jiní bubáky a další rarachy, až na jednoho. Ten si dá na oči neprůhlednou masku a představuje snílka – spící osobu, ke které přicházejí různé bytosti a našeptávají jí sny. Tedy pomyslně, ve skutečnosti ty bytosti sedí kolem stolu jako pecky a snaží se vymyslet nápovědu, ze které by měly samy největší užitek.
Jakmile totiž snílek „usne“, odloží se svrchní karta z hromádky v posteli a hráči se postupně pokoušejí napovědět spícímu odhalené slovo, ovšem každý podle své role. Hodné víly chtějí, aby snílek uhodl, co že se mu to vlastně zdá. Bubáci se jej za všech okolností snaží zavést a splést a raraši dozorují, aby poměr správných a špatných odpovědí byl co nejvyváženější a podle toho pomáhají buď vílám, nebo bubákům. Všichni jsou totiž na konci kola bodováni podle své úspěšnosti; snílek pak podle počtu správných odpovědí, a pokud je nakonec dokáže všechny vyjmenovat, obdrží ještě bonus.
Na každé takovéto kolo je vyměřen a přesýpacími hodinami odměřován limit dvě minuty, což je pro někoho málo a pro jiného dost. Když se všichni vystřídají v roli snílka, sečtou se body a prostá matematika dodá vítěze.
Co na to víly i bubáci?
Tak jako partie, má i hra sama své víly, rarachy i bubáky. Napřed co je na ní vílovitého:
Je bez diskuzí a sporů krásná. Už ten paklík karet v posteli, která vždy důmyslně zakrývá jedno ze dvou slov, jež na kartě jsou, je bezva, a když mají navíc ta dvě slova společnou nádhernou ilustraci, je to prostě pastva pro oči – než vám je při hře zakryjí. Také je fajn mít podobnou, a přece jinou alternativu k Dixitu, který se i se všemi svými rozšířeními přeci jen jednou ohraje. A konečně je velmi svižná – dvě minuty jsou dvě minuty a kdo si okamžitě neví rady, tomu není pomoci a je přeskočen.
Co na to bubáci námitek? Vyloženě špatná a zavádějící nápověda se trestá stržením bodu, takže úloha bubáků spočívá pouze v zamlžování a rozplývání toho, co se víly snaží našeptat co možná nejpřesněji. Z toho logicky plyne, že úkol bubáků je těžší a nevděčnější a oni na něm v konečném výsledku nahoní méně bodů.
Navíc mají někteří snílci nespravedlivě ztížené podmínky, neboť některé hádané termíny jsou dvouslovné oproti většině jednoslovných a když se takových karet sejde během vaší snílkovské úlohy víc, moc toho nedáte, neboť s takovým mořským koníkem souvisí tolik naprosto různorodých nápověd, že je nevyjmenujete ne za dvě minuty, ale možná ani za dvě hodiny.
A raraši, kteří chtějí být s každým zadobře, na jednu stranu namítají, že právě díky přesýpačkám hra odsýpá a že flákat se můžete v práci, ale na druhou stranu jsou ochotní připustit, že to není hra úplně pro každého hráče a pro každou párty. A dodávají, že by nebylo od věci přidat do pravidel nějaké příklady správných a špatných nápověd, aby bylo všem všechno jasno.
Když sním je tedy spíše náladovka než hra, a patrně se pro některé stane snem a pro jiné noční můrou. Faktem je, že mohla mít podobu malé krabičky karet s nápisem „Potřebujete ještě papír a tužku“ a že její výpravnost jí získává body navíc.
Chris Darsaklis: Když sním
Vydal: ADC Blackfire s.r.o.
Počet hráčů: 4–10
Doporučený věk: 8+
Doba hry: 30+ min.
Čeština: pravidla ano, materiál ano
Cena: 899 Kč
