Vídeňský Comic Con je za námi a fanouškovské nadšení pomalu vyprchává. Proto je načase jej střízlivě zhodnotit a přiznat si, že za rok se na něj rozhodně vrátíme. A tady máte našich 10 důvodů proč.
1. Prostředí
O tom, že je předvánoční Vídeň nádherná, nemůže být řeč. Čisté, krásné, historické město, s dobrým jídlem (Schnitzel!) i pitím, a navíc je to, co by kamenem dohodil… Samotný Comic Con se potom odehrává ve výstavišti Messe, které vypadá jako ideální prostor pro podobnou akci.
2. Organizace
To by v tom neměl prsty germánský národ, aby všechno nešlapalo jako hodinky. Šlapalo. Program se neopožďoval, všude bylo uklízeno, nikde žádný chaos… Srdíčko zaplesalo.
3. Program
Pravda, v tomhle bodu jsem odcházel méně políben, protože většina položek programu byla v němčině, kteroužto na komunikativní úrovni ovládám zhruba v rovině „Hallo! Sprichst du Englisch?“ nebo „Kann ich mit karte bezahlen?“. Ale besedy se Scottem Snyderem, Charlesem Soulem, Jasonem Isaacsem či Johnem Rhysem-Davisem nebo třeba vyhlášení nejlepších cosplayů si i neněmecky hovořící publikum užilo dosyta.
4. Zahraniční hosté – herci
Nebudeme si nic nalhávat – zahraniční hosté jsou velkým lákadlem. A to i přesto, že v případě návštěv ze světa filmu nešlo o ta nejÁčkovější jména – John Rhys-Davis, Jason Isaacs, Benedict Wong či Temuerra Morrison hrají spíše větší či menší vedlejší role (přestože některé z nich, jako Rhys-Davisova Gimliho či Isaacsova Luciuse Malfoye budeme milovat až do skonání věků). Na tuzemské poměry jsou to však pořád velké hvězdy. A Isaacsovo vystoupení na téma „i záporáci jsou jen lidi“ bylo vynikající.
5. Zahraniční hosté – komiksáci
Trochu lépe na tom pak byli fanoušci komiksu – především Scott Snyder, jehož úžasnou batmaní sérií se teď můžeme těšit díky Crwi, je na poli komiksových scénáristů jednou z nejzářivějších star současnosti. A Charles Soule zase nedávno zabil Wolverina.
A zrovna beseda těchto dvou patřila mezi to nejlepší, co jsem na letošním VIECCu viděl.
6. Autogramiády
K hostům se pojí i jejich podpisovky. A přestože autogramy většiny známých herců byly zpoplatněné (a někdy i poměrně neúměrně vzhledem k jejich „proslulosti“), Scott Snyder se podepisoval zadáko. A ještě se s vámi vyfotil a drobně pokecal. Jo, vystát si tu frontu stálo za to.
7. Cosplay
I na českých akcích se můžeme setkat s povedenými cosplayery, víme. Ale rozhodně není kvantita těch skutečně kvalitních tak intenzivní, jako na vídeňském poli – a to i přesto, že VIECC nepatří mezi největší cony světa. Zkrátka – bylo se na co koukat.
8. Nákupy
Co si budeme povídat, peněženka zase jednou zaplakala. Tu nějaká figurka, tamhle triko, jé, tady je stánek s komiksama i v angličtině! A co bys, drahá, říkala, kdybychom doma měli toho z matiček a řetězů vyrobeného xenomorpha v životní velikosti? (Říkala ne.)
9. Prater
Jo, váže se to k prvnímu bodu, ale chtěl jsem to vypíchnout samostatně. Výstaviště Messe je totiž od Prateru fakt kousek. Takže pokud už jste trochu přesycení z popkulturních zážitků, můžete se jít vyblbnout na horské dráhy, ruská kola (včetně toho mimořádně slavného), střelnice, zámky hrůzy nebo atrakce, na které chodí jen lidi se sebevražednými sklony.
10. Multikulti divnolidi
Hele, je fajn vědět, že v tý popkulturní ujetosti nejste sami. A tím myslím i v globálním měřítku. Nehledě na barvu pleti, národnost nebo řeč, všude se najde podobný popkulturní ouchyla, jako jste vy. A to je čupr pocit.
