Podzimní republika: Když se dva perou, třetí se směje. A prohrají všichni.

Začátek (od) konce

Vzhledem k tomu, že Podzimní republika je posledním dílem celé série Prachmistři Briana McClellana, dovolím si začít recenzi závěrečným shrnutím, abych ušetřil čtenáře případných spoilerů a šokujících odhalení. I třetí díl se zadařil na výbornou, nechybí nečekané zápletky, důstojná rozuzlení osudů mnoha hrdinů příběhu, originalita vetknutá v prvku prachové magie a především spousta akce, intrik a boží přítomnosti. Pokud jste pochybovali, zda se podaří udržet nasazenou laťku, pak si troufnu směle říct, že moc lepších věcí z oblasti fantasy za posledních pár let pulty tuzemských knihkupectví nespatřilo – přidáme-li k tomu fakt, že se jedná o uzavřenou trilogii… Ano, uzavření se neobešlo bez drobných komplikací, ale kdo by se zabýval kosmetickými vadami, když před sebou má grandiózní finále epické ságy?

A nyní, poté, co jsem dal šanci některým z vás skončit se čtením včas, si konečně dovolím přejít k podrobnostem. PoZačátek třetího dílu přináší několik klíčových situací, od kterých se odvíjí následující děj. Maršál Tamás, spolu s nečekanými, ale o to cennějšími spojenci, se musí vrátit po dlouhém útěku přes nepřátelské území do čela své vlastní armády, a přitom vyhnat z děr všechny lidské krysy, které stály za jeho zradou. Tamásův syn Taniel má také plné ruce práce. Poté, co unikl ze spárů šíleného boha Kresimíra (pravda, vystřelit mu oko asi nebyl nejlepší nápad, a tak se nelze divit, že na něj měl Kresimír pifku), musí ochránit svoji společnici na cestách, divošku Ka-Poel, která drží zarputilého boha na uzdě jen pomocí kouzel. A do toho všeho se v Adopestu okupovaném nepřátelskou armádou chystají první demokratické volby – a cizák v čele okupační armády má slušné šance na vítězství. Bojovat se tedy bude na mnoha rozličných frontách a mnohdy nečekanými zbraněmi; a zvítězit lze pouze za cenu mnoha obětí.

McClellan dal svému příběhu dva hlavní pilíře. Prvním z nich jsou postavy. I přesto, že hrdinů je velké množství, jsou naprosto rozdílní a čtenář se rozhodně neztratí. Příjemné je, že to nejsou žádní vyložení klaďasové (ačkoliv mnozí z nich jsou opravdu sympatičtí) – mnohdy je autor staví před těžkou volbu a nechá jednat tak, jak velí nutnost, nikoliv svědomí nebo jejich srdce. Drobné podvody, výpomoc magií nebo rána do zad jsou denním chlebem, který se jen tak nepřejí. Navíc každá z hlavních postav má na stranách knihy dostatek prostoru na to, aby se vyprofilovala, vyvíjela a ukázala svůj pravý charakter.

Vařila myšička fantasy

Druhou, neméně podstatnou klíčovou složkou je příběh a především ingredience, ze kterých je namíchán. Ukončení ságy trpí jedním drobným neduhem – u některých dějových linek se zdá, že jsou „urychleny“, zminimalizovány tak, aby bylo možné ságu uzavřít s rozumným stránkovým rozsahem. Rozhodně zbývá kupa prostoru pro další (a další) příběhy ze světa Prachmistrů, ať už z dalších lokalit vytvořeného světa nebo příběhy odehrávající se před nebo po ději aktuální trilogie. A my je rozhodně chceme! Všechny!

Každopádně: i v rámci třetího dílu dokázal Brian McClellan zamíchat kartami a postavit předcházející vývoj událostí do zcela nového světla – to vše pomocí pouhé jedné postavy, která navíc není tím, kým se zdá být. Občas své hrdiny na jejich cestách autor pošťouchne zásahem štěstěny či shodou náhod, která jim hraje do karet, aby je dostal k vytouženému dílčímu cíli, ale naštěstí své „tvůrčí moci“ využívá pouze velmi sporadicky.

Je sympatické, že víceméně všechny dějové linky se podaří uspokojivě uzavřít, a to i přes jejich rozmanitost a nesourodost. Přitom velké finále není nikterak triviální nebo dokonce odbyté; má svoji logiku, rafinovanost a sílu čtenáře ohromit.

A nesmí chybět ani zmínka o světě, ve kterém se příběh odehrává. Je propracovaný a komplexní, s pevně stanovenými a neměnnými pravidly, a je v něm dost odlišností a specifik mezi jednotlivými národy, aby vše působilo věrohodně. Pro lepší orientaci jsou na počátku knihy dokonce mapy.

Magie v prachu

Když už byla řeč o ingrediencích, Prachmistři obsahují vše, po čem může srdce fanouška fantasy toužit. Akční složka je tvořena drobnými šarvátkami, ale také masovými bitvami dvou armád, bojuje se pěstmi i střelnými zbraněmi. Objeví se bohové, kteří jsou ale ve skutečnosti pouze velmi mocnými a dlouhověkými mágy, bude se politikařit, intrikovat, vyšetřovat (od toho je tu postava inspektora Adamata, který je jako jedna z mála hlavních postav nevoják) a páchat atentáty.

Samozřejmě tu svoji roli sehraje také mocná magie. Kromě „běžných“ mágů, které znáte z per klasiků, zde hrají významnou roli takzvaní prachmistři. Jejich magickou doménou je střelný prach, který umí využít na tisíc způsobů. Stačí si drobet šňupnout a rázem mají bystřejší smysly a únava zmizí. Schopnost střílet bez pistolí na velkou vzdálenost a nechutně přesně také není k zahození, a co teprve možnost detekovat střelný prach ve svém okolí a následně ho nechat vybuchnout. Navíc má většina „klasických“mágů na střelný prach alergii, což činí prachmistry proklatě nebezpečnými. Sympatické je, že autor nastavil pravidla pro používání magie na samém počátku, a i když v Podzimní republice odhalil některé další taje, netahají mágové z rukávu nové a nové schopnosti podle toho, jak se to zrovna hodí.

Prvek prachmistrů vnáší do celého díla originalitu, k tomu ještě připočtěme autorovu kvalitní řemeslnou práci a cit pro vyprávění – to vše podtrženo výborným překladem – a můžeme se vrátit k tomu, co bylo řečeno na počátku recenze: sága Prachmistři je jednou z nejlepších fantasy za poslední léta!

Brian McClellan: Podzimní republika (Prachmistři – kniha třetí)
Vydal: Talpress, 2016
Překlad: Dana Krejčová
Obálka: Gene Mollica
Počet stran: 566
Cena: 399 Kč