Pozor! Drizzt Do’Urden opět pozvedá své scimitary, aby ochránil nevinné a bránil slabší a utlačované! Tentokrát si po všech trpaslících, drowech a hrdinných barbarech přizval na pomoc sličnou elfku Dahlii. Nepřátelé jsou však mnohem mocnější, než by se mohlo na první pohled zdát, a navíc mají oči a uši úplně všude.
Na pomoc!
Letohrad plynule navazuje na první díl série Neverwinter – Gauntlgrym. Bájné trpasličí město bylo znovu pohřbeno pod zemí, a zároveň s tím byla zažehnána i katastrofa nevídaných rozměrů v podobě několikanásobného výbuchu sopky na povrchu poblíž města Letohradu. Zlořádi se ale nevzdávají snadno a chystají masakr nový, ještě hrůznější – to vše jen proto, aby nakrmili dušemi a bolestí mocný Hrůzný kruh. V pozadí všeho dění stojí stoupenci temné magie, fanatičtí kultisté a bytosti vzniklé nečistou magií Hrůzného kruhu – s těmi všemi se bude muset Drizzt vypořádat.
Minulý díl rozehrál několik zajímavých postav. Z nich se asi nejdetailněji seznámíme s Dahlií, novou Drizztovou společnicí na cestách a v boji se zlem. I když, ono je to trochu sporné, protože jejím hlavním motivem je boj s velmi konkrétním zlem, neboli pomsta čarodějce Syloře, současné vládkyni Hrůzného kruhu. Dahlia sice putuje s Drizztem, ale má vlastní motivy a zájmy, které prostě jen v současnosti jdou přibližně stejným směrem, kterým se ubírá i drow. A kromě nečistých posluhovačů hrůzného kruhu je ve hře ještě třetí strana – obránci Letohradu vedeni tieflingem Herzgem Alegnim, který má také vlastní plány. Jen díky němu a jeho šampionovi ještě nelehl Letohrad popelem podruhé.
Salvatore opět v průběhu knihy ukazuje své tradičně silné stránky. Velké množství bojových scén dává ději dynamiku, a přestože nejsou dokonale propracované, jsou velice zábavné. Do toho celkem zdařile pasuje i psychologie postav, přestože akční složka povětšinu času knize dominuje.
Je třeba míti šampiona
Celá kniha se nese v duchu velmi zvláštních vztahů: téměř každý velitel má svoji pravou ruku – šampiona. A jak to tak bývá, podřízení nenesou svoji roli zrovna s neutuchající radostí, proto na ně mají jejich velitelé různé páky a prostředky, jak je ovládat. Ovšem může se stát, že zášť nakonec převáží příkazy a panovačný velitel dojde k úhoně na zdraví zbraní toho, na nějž tolik sázel. Motiv nedobrovolné podřízenosti se prolíná celou knihou a přináší spoustu zajímavých, a mnohdy i nečekaných, situací a zvratů.
Nejzajímavější z celé plejády postav však zůstává (alespoň v první části knihy) dvojice Drizzt a Dahlia. Zatímco Drizzt je zásadový a chce konat dobro a pomáhat, Dahlia mu nastavuje trochu škodolibě zrcadlo vlastního pohledu na svět a staví ho před zajímavá morální dilemata. Jak může nebohý drow vědět, že tím, že chytí zloděje, nepomáhá ještě většímu zloději? Že to, že postřílí bandity, neznamená, že zabil farmáře, které nouze dohnala až ke značně radikálnímu řešení své nezáviděníhodné situace? V této dvojici to jiskří, nejen lidsky, ale posléze i v sexuální rovině.
A dostáváme se k oblíbenému tématu Drizztova deníku. Ano, i v Letohradu najdeme dvě úvahy temného elfa. A ačkoliv obvykle bojuji za zrušení tohoto nešvaru, tentokrát je tomu jinak. Text příjemně dotváří čtenářův pohled na Drizztovo jednání a ukazuje motivaci k některým činům. Ano, pořád je to patetická záležitost, ale tentokrát nás Salvatore nekrmí polopaticky věcmi, které si dokážeme mezi řádky najít sami.
Bohužel, po dočtení knihy budete trochu zklamáni. Ačkoliv Salvatore často píše jednotlivé knihy série jako uzavřené příběhy, tentokrát je konec otevřený. Pozor, spoiler! Ukáže se, že celé pachtění se za pomstou bylo zcela zbytečné, že žádný z hlavních zloduchů nedošel výraznější újmy, a celý boj může pokračovat prakticky od počátku v dalším díle. Letohrad je tedy pouze jakousi mezistanicí mezi prvním a třetím dílem – zabaví, ale nic zásadního nevyřeší.
R.A. Salvatore: Letohrad (série Neverwinter 2. díl)
Vydal: Fantom Print, 2016
Překlad: Kateřina Niklová
Obálka: Todd Lockwood
Počet stran: 288
Cena: 289 Kč
